Archeologové nacistů: Pátrali po čisté rase

Národní socialisté byli posedlí bizarními rasovými teoriemi a na jejich dokazování neváhali využít ani archeologii. V rámci nacistického režimu existovaly dvě organizace, které se „pseudoarcheológiou“ zabývali: SS Ahnenerbe, kterou vedl Heinrich Himmler, a Amt Rosenberg, v jejímž čele stál Alfred Rosenberg.

Obě tyto organizace soupeřily o moc a vliv, přičemž ze souboje vyšla vítězně právě ta Himmlerovým. Obě však uskutečnily zda chtěli uskutečnit řadu expedic, které měly za cíl objasnit historii árijské rasy. Podívejte se na ty nejzajímavější.

Tiwanaku
Důstojník SS Edmund Kiss strávil v 20-tých letech minulého století jistý čas v Bolívii, kde se seznámil s rakouským dobrodruhem Arthurem Posnanskym. Ten se zúčastnil vykopávek starodávného města Tiwanaku v oblasti Altiplano. Město charakterizovaly zejména masivní, složitě opracované kamenné bloky. Kiss nevěřil, že by tak komplikované stavby dokázali vytvořit tamní domorodci.

Přišel tedy s divokou teorií o tom, že město postavili nordičtí obyvatelé Atlantidy před milionem let. Ještě předtím si prý dokonce podmanili tamní obyvatelstvo. Své teorie postavil zejména na faktu, že v Bolívii dominovala menšina Kreolů, tedy potomků bývalých evropských kolonistů. Ti své postavení získali i díky vykořisťování domorodých etnik: Aymara a Quechua.

Kissa inspirovala i myšlenka Bolivijců Belisar Romera, který věřil, že na Zemi existují tři druhy člověka: Homo niger, který pochází z Afriky, Homo atlaicus z Asie a Homo atlanticus – bílá árijská rasa původem z Atlantidy. Důstojník SS na základě toho rok zkoumal ruiny Tiwanaku a kostry jeho obyvatel.

Ti měli prodloužené zadní části hlav a Kiss zkoumal, zda jde o umělou deformaci, nebo naopak o důkaz existence nadřazené árijské rasy. V německých novinách prezentovali Kissová myšlenky jako vědecká fakta. Své teorie také zpopularizoval díky sérií vědecko-fantastických románů, v nichž se psalo o starodávné nordické elitě známé pod názvem Asen. Ta měla nejprve soupeřit se slovanskými podlidmi a později se přestěhovat do And.

Zde zotročila domorodé obyvatelstvo a později se vrátila zpět do své domoviny pod vlajkami s bílomodré svastikou. Nakonec tuto elitu však změnu klimatu donutili přestěhovat se do Středomoří, kde založili helénskou civilizaci. Himmler byl Kiss nadchnutí a finančně podpořil ohromnou vědeckou expedici do And. Důstojník SS v letech 1938 až 1939 sháněl jejích členů, nakonec se však expedice kvůli vypuknutí války nekonala.

Skandinávie
Prezidentem SS Ahnenerbe byl jistý čas i nizozemský historik Herman Wirth. V roce 1936 prezentoval Himmlerovi svou teorii že nápisy na skalních stěnách v jižním Švédsku jsou důkazem existence 12 tisíc let starého jazyka a zároveň árijské rasy. Himmlera tato myšlenka fascinovala a povolil vůbec první expedici této organizace do zahraničí. Na ostrově Bohuslän Wirth našel, co hledal.

Vytvořil vůbec nejdůležitější sbírku starobylých skalních nápisů, ke kterým se bohužel nechoval s patřičnou úctou. Při tvorbě sádrových odlitků původní nápisy často poškodil a nechával jejich špinavé. Přestože s výzkumem pokračoval i po válce, švédská vláda s jeho nezodpovědným přístupem nakonec skoncovala a jakoukoli další činnost mu zakázala.

SS Ahnenerbe své aktivity praktikovala iv Norsku, Dánsku a na Islandu. Nešlo jí ale jen o zjišťování původu árijské rasy. Díky archeologickým poznatkům chtěli obyvatel těchto zemí přesvědčit, že jsou součástí velké germánské rasy a tím snížit odpor vůči případné nacistické okupaci.

 
BehistunInscriptiondetail

Nápisy na Behistune
Nacisté věřili, že Perskou říši založili starobylí Árijci. Hans Gunther, profesor sociální antropologie, vydal v roce 1922 knihu, v níž tuto myšlenku prezentoval. Podpořili ho i další učenci jako Gerhard Heberer či Walter Wust. Poslední jmenovaný dokonce tvrdil, že Peršané jsou Árijci, kteří kvůli míšení se s jinými rasami ztratili své nadřazené postavení.

Díky této teorii se Wust dostal do Himmlerovým zájmu av roce 1937 ho dokonce sám Himmler jmenoval prezident SS Ahnenerbe. Wust doufal, že se mu podaří zorganizovat expedici do Íránu. Zde chtěl zkoumat nápisy na hoře Behistun v íránské provincii Kermanšáh. Nápis vznikl zřejmě koncem pátého století před Kristem a pojednává o životě císaře Darius I., který sám sebe označoval za Árijce. Škrt přes rozpočet udělala Wüste opět druhá světová válka, kvůli které se expedice neuskutečnila.

Řecko
Během okupace Řecka nacisty archeologové drancovali muzea a prováděli ilegální vykopávky, zatímco běžní vojáci ničili různé sochy a jiné artefakty. Dokonce si dovolili umístit protiletadlové zbraně přímo do Parthenonu či používat bránu do Akropoli jako latrínu. V Řecku se měly nacházet i členové SS Ahnenerbe. Himmlera totiž nadchly příběhy o jeskyních na jihu Řecka, které měly být navzájem propojeny.

Věřil, že tyto tunely využili árijci při migraci na jih a následném založení helénské kultury. Expedici do jeskyní, které Řekové nazývali hadovi brány, údajně vedl jistý Hans Reinhert. Její uskutečnění se ale nikdy nepotvrdilo. Jisté však je, že archeologický tým v roce 1941 našel mezi městy Volos a Laris osadu z doby kamenné. V ní nacisté našli různé předměty, které podle nich dokazovaly germánský původ řecké civilizace. Přestěhovali je do Německa, v 90-tých letech jejich ale opět vrátili Řekům.

Svatý grál
Nacistická posedlost Svatým grálem zní jako vystřižená z filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava. Pravdou ale je, že snímek je částečně inspirována realitou. Nacistický historik Otto Rahn byl přesvědčen, že Svatý grál opravdu existoval. Měl být v držení Kathara, dokud se neztratil během křížové výpravy proti Albig v letech 1220 až 1229.

Kathara byli podle něj potomky španělských Vizigótů žijící na jihu Francie, jejichž náboženství bylo postaveno na zavrženi judaismu. V roce 1931 strávil Rahn celé léto zkoumáním jeskyní Montségur ve Francii, které měly Kathara využívat jako podzemní katedrálu. O tomto výzkumu napsal knihu s názvem Křížová výprava pro grálu, kterou si vysloužil Himmlerovým pozornost.

Ten mu nabídl členství v SS a značné finanční prostředky, přesto se však jeho výzkum nikam neposouval. ráhnové problémem bylo i to, že byl zřejmě sám Židům, navíc homosexuální orientovaným. V roce 1937 ho za homosexuální aktivity v opilosti zatkli a za trest musel strávit tři měsíce jako dozorce v koncentračním táboře Dachau.

Zde byl svědkem hrůzostrašných událostí, které nakonec vedly k tomu, že vystoupil z SS a začal se pohybovat v antinacistických kruzích. Himmler, zklamaný z toho, že Svatý grál nepodařilo najít, vydal rozkaz na ráhnové popravu. Ten se ale rozhodl spáchat sebevraždu. V březnu 1939 vyvážené do sněhem pokrytých tyrolských hor a lehl si do sněhu. Druhý den ho našli mrtvého.



Zanechat komentář