Exorcismus v přímém přenosu

Reálný příběh o vymítání ďábla se stal v 70. letech minulého století, kdy německou studentku Anneliese Michel začalo pronásledovat něco temné. Podle některých lékařů trpěla jen epilepsií, tomu však nevěřili rodiče ani samotná Anneliese, která trvala po dlouholetých útrapách na provedení exorcismu. Poznejte skutečné vymítání ďábla v přímém přenosu, které bylo důkladně zdokumentováno.

Jak se začalo peklo …
Do svých šestnácti let byla Anneliese Michel zcela obyčejnou dívkou, která se nelišila od většiny spolužaček. Těsně před 16. narozeninami však Anneliese ve škole z ničeho nic odpadla. Učitelé i rodiče to považovali jen za únavu. Následující noc však cítila, jakoby se do jejího pokoje něco tajemného vkrádalo.

Začala se modlit, ale v tom ji jakási neviditelná síla tlačila k matraci, až se nemohla vůbec pohnout. Strachem se v noci pomočila, prokousla si jazyk, a zjistila, že má zlomené zápěstí i několik žeber. Přesně za rok se to zopakovalo, a proto Anneliese podstoupila neurologické vyšetření, které však žádnou chorobu neodhalilo.

Podle lékařů byla úplně v pořádku po fyzické i psychické stránce. Záchvaty lékaři vysvětlili jako svalovou slabost v kombinaci s křečemi. Všechno toto se však opakovalo ještě další rok a události nabraly rychlý spád.

Ovládá ji ďábel?
Anneliese byla přesvědčena, že je v ní něco špatného. Intenzita záchvatů se postupně zvyšovala, a křečovitá bolest byla stále silnější. Ve svém pokoji dokonce slyšela neustále šramotění a jakési záhadné zvuky, které zaregistrovali i její rodiče. Všichni byli přesvědčeni, že něco tajemné v jejich domě přebývá.

Dívka nakonec absolvovala desítky vyšetření u těch nejlepších odborníků, ale nikdo neuměl zjistit příčinu záchvatů. Doktoři jí proto předepsali silné léky na epilepsii, přesto, že ji neměla. Záchvaty však pokračovaly dál a přidali se démonické vidiny a dokonce zápach, který cítila jen Anneliese.

Útěchu proto hledala stále více ve své víře v Boha. V roce 1972 proto odjela na pouť do významného poutního městečka San Damiano nedaleko Assisi v Itálii. Anneliese však na pouti zjistila, že není schopna podívat se na obrazy znázorňující Ježíše Krista, a že nemůže vstoupit ani do žádné kaple, či kostela.

Exorcismus v přímém přenosu
Rodiče byli bezradní. Při záchvatech Anneliese totiž neuvěřitelně vřeštěla a na vše kolem sebe útočila velkou silou, škrábala, kousala stěny a k tomu přidávala i vulgarismy. Nemohla u sebe cítit žádné náboženské předměty, trhala si při tom šaty, a jednou byla dokonce dva dny pod kuchyňským stolem, bez jídla a spánku, a stále jen sténala.

Rodiče proto žádali místního kněze o vyhnání ďábla z dceřina těla. O oficiální povolení exorcismu proto požádal kněz Ernst Alt, se kterým se Annelies pravidelně scházela. Alt požádal biskupa Dr. Josefa Stang o povolení. Ten nakonec povolil, a exorcismem byl pověřen zkušený exorcista otec Arnold Renz.

Vymítání ďábla se oficiálně začalo 24. září 1975 a otci Arnoldovi Renzo asistoval i Ernst Alt. Anneliese se exorcismu podrobila až 67-krát av průběhu 10 měsíců bylo nahráno až 40 pásek audiozáznamů. Během vymítáním Anneliese mluvila změněným hlasem, a několikrát i cizími jazyky, které se nikdy neučila.

Jednou v bezchybné hebrejštině řekla: „Jsme ti, kteří přebývají uvnitř“. Hlasy se při exorcismu rychle měnily, jako by z Anneliese hovořilo několik démonů. Každý vymítač ďábla musí při exorcismu nejprve zjistit s jakým démonem má tu „čest“. To zjistil i otec Arnold Renz u Anneliese.

Když se během rituálu Anneliese zeptal, kdo je v jejím těle, hlasy odpověděli: „Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest!“ Kněz proto vydal příkaz, aby se démoni sídlící v jejím těle pojmenovali. A přišla šokující odpověď, která je i na audiozáznamu: „Kain, Nero, Jidáš, Hitler, Fleischmann, Lucifer“.

&nbsp
18ltv7nxl6h7hjpg (2)

Posedlá světice?
Zdravotní stav Anneliese se sice zhoršil, ta však odmítala hospitalizaci a naopak trvala na vymítání. O měsíc později se dokonce cítila lépe a mohla si vyjít se svým přítelem na procházku. A právě na této procházce se jí údajně zjevila Panna Maria, která jí řekla, že byla vybrána, aby svým utrpením vykoupila hříšné duše z očistce.

A dávala jí na výběr, buď vydrží trpět až do konce, nebo to vzdá. Anneliese se po zjevení ulevilo a rozhodla se trpět dál. Za nějaký čas se na Anneliese objevily dokonce stigmata. Exorcismus nakonec selhal … Otec Arnold Renz musel po měsících vymítání přijmout prohru.

Při jednom z vymítání zjistil, že démoni v těle dívky to vzdávají, když je kněz přinutil pozdravit Pannu Marii slovy – Zdrávas Maria, s tím aby z těla odešli – to také udělali. Vše vypadalo na dobré cestě, protože i Anneliese již začala mluvit svým hlasem, a řekla, že je konečně svobodná.

V tom se však z dívky ozval silný řev, ze slovy: „Ona přichází, ona přichází! Velká paní!“ Renz a Alt si mysleli, že to byla právě Panna Maria, a věřili tak, že vše se v dobré obrátí. Opak byl však pravdou. Démoni z těla totiž křičeli: „Chceme vyjít, ale nemůžeme, protože On to nedovoluje.“

Otec Rentz se ještě zeptal: „Chceš říct, že Spasitel? A Anneliese odpověděla, že „ano“. Za čtyři měsíce, začátkem července 1976, Anneliese Michel zemřela ve spánku na dehydrataci, podvýživu a nepředstavitelné bolesti, které za poslední měsíce musela podstoupit. Její poslední slova byla: „Maminko, já se bojím.“

Zpráva o tomto exorcismu šokovala celou křesťanskou veřejnost, a lidé proto chtěli, aby soud potrestal nejen rodiče, ale i dva kněží, kteří se na exorcismu podíleli. Z důkazních materiálů byly vyloučeny audionahrávky, na kterých bylo celé vymítání zdokumentováno.

Soud dokonce zakázal tyto nahrávky zveřejnit do médií, a církev se nakonec od případu zcela distancovala. Arnold Renz, Ernst Alt, a rodiče dívky – Jozef Michel a Anna Michel byli odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výši tří let za zabití z nedbalosti.

Dva roky po smrti Anneliese přišla za rodiči neznámá řádová sestra, která jim tvrdila, že měla vidění o tom, že tělo jejich dcery je v hrobě neporušené. Rodiče se proto rozhodli o exhumaci Anneliese, ale do tohoto případu se vložila německá vláda, která hrob nechala otevřít bez přítomnosti svědků.

Rodičům a ani nikomu jinému však nebylo povoleno nahlédnout do truhly. Fotografie, které se při exhumaci udělaly nebyly nikdy zveřejněny. Snažili se německé úřady něco skrýt před veřejností? Žádala o to církev? To se už zřejmě nikdo nikdy nedozví.

Anneliese Michel je pohřbena na hřbitově v Klingenberg, a její hrob je významným poutním místem pro tisíce lidí. Příběh později zaujal i filmaře, a o Anneliese tak byly natočeny dva filmy – Requiem a V moci ďábla. Byla Anneliese skutečně posedlá ďáblem, nebo to byla obyčejná epilepsie jak tvrdily desítky lékařů? Kdo ví …



Zanechat komentář