I malý tranzistor dokáže dělat velké věci, například revoluci v elektronice

Součástí skoro veškeré elektroniky byli na počátku minulého století elektronky, ty však byly velké, náročné na spotřebu a nespolehlivé. Vědci se tak postupně začaly poohlížet po něčem novém, co by dokázalo zesilovat nebo spínat elektrický signál.

Volba po předchozích zkušenostech padla na polovodiče, kterými se zabýval i tým americké společnosti Bell Telephone Laboratories ve složení John Bardeen, Walter Brattain a William Shockley. Dne 23.12. 1947 tato trojice předvedla první polovodičový tranzistor (zesilovač) na světě a rozpoutala tak revoluci v elektronice.

Polovodiče jsou prvky, které mají nižší vodivost než kovy a vyšší než izolanty a jejich odpor kolísá například podle teploty nebo světla. Bardeen, Brattaina a Shockleyho napadlo spojit tři polovodičové vrstvy s odlišnými typy vodivosti, a tak vznikl tranzistor, který se choval jako běžná zesilovací a spínací elektronka. Díky vysoké spolehlivosti, malé spotřebě a velkému výkonu začal rychle svou starší „sestru“ vytlačovat.

Veřejně byl první tranzistor, který měl rozměry hrachu, představený v červnu 1948 a zpočátku to nevypadalo, že se jedná o jeden z nejvýznačnějších objevů v dějinách. Zástupci společnosti Philips, tehdejšího největšího výrobce elektronek prohlašovali, že jejich nový vynález nijak neohrozí.

Karta se ve prospěch tranzistoru začala obracet již několik let po jeho předvedení. Tranzistor našel nejprve uplatnění v naslouchacích přístrojích a zakrátko i v prvních tranzistorových přijímačích, které se staly módním hitem, a dalších přístrojích. Začala nová éra elektroniky.

První exemplář spíše připomínal náhodnou spleť několika drátů, později dostal podobu úhlednějšího a menšího válečku, z něhož vychází trojice drátků. Původně hrotové tranzistory, které byly poruchové, vystřídaly plošné, které se s mnoha vylepšeními používají dodnes. Původně používané vzácné germanium vystřídal křemík, jeden z nejrozšířenějších prvků na Zemi.

V současnosti tranzistory slouží nejen v rádiích, televizorech nebo telefonech, ale také v družicích nebo kardiostimulátoru. Největší revoluci však tranzistor způsobil ve světě počítačů. Během let se stále zmenšoval a z původního 15 milimetrového válečku s průměrem půl centimetru se za několik let zmenšil do velikosti špendlíkové hlavičky. Miniaturizace se ale nezastavila a přišli moderní procesory, kde se na nepatrné ploše mohou tisknout až stovky milionů tranzistorů (první tranzistorové rozhlasové přijímače například využívali asi jen čtyři tranzistory). Podle odhadů odborníků na každého obyvatele zeměkoule v současnosti připadá asi miliarda tranzistorů. I pokles ceny tranzistoru v uplynulých 40 letech nemá konkurenci. K elektronkám se vracejí až na výjimky pouze milovníci kvalitní hudební reprodukce.

Slavná „tranzistorová trojka“ za svůj vynález dostala v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku, postupně se ale jejich cesty rozešly. Brattain zůstal celý život věrný Bellová laboratořím, Bardeen se po odchodu z firmy věnoval výzkumu supravodivosti a v roce 1972 byl za práci v tomto oboru podruhé oceněn Nobelovou cenou za fyziku. Shockley si v roce 1954 založil společnost Shockley Semiconductor, která byla jedním z impulsů k vzniku kalifornského „křemíkového údolí“ (Silicon Valley), které je střediskem moderních technologií. Největším výrobcem polovodičů byla dlouhá léta americká firma Intel. Spoluzakladatel této firmy Gordon Moore, který původně pracoval pro Shockleyho a ve špatném se rozešli kvůli údajným diktátorským praktikám slavného vynálezce. V roce 2017 prvenství převzal jihokorejský Samsung a na třetí místo by se měl dostat americký Broadcom, který nedávno podal nabídku na koupi konkurenta Qualcomm za 103 miliard dolarů (cca 87 miliard €).



Zanechat komentář