Tajemné místo v Mexiku – Zona del Silencio/Zóna ticha

V severní části Mexika mezi státy Durango, Chihuahua a Coahuila se nachází pouštní oblast, která dostala tajemné jméno Zona del Silencio, tedy Zóna ticha. V této oblasti nefungují vysílačky, radary, telefony, navigace, dokonce ani hodiny, a lidské hlasy tu znějí neobyčejně ticho. Ti lidé, kteří toto místo navštívili, měli dojem jako kdyby se tam něco vznášelo, co pohlcuje všechny zvuky.

Anomálie v Zóně ticha
První zprávy o nesrovnalostech v této oblasti pocházejí od španělských misionářů ze 16. a 17. století, které už tehdy místní indiáni varovali, aby na toto území nevstupovali. Indiáni mluvili o tom, že tam vládne samotný ďábel, který bere lidem hlasy. Další dílčí informace pocházejí z 19. století, kdy si místní farmáři stěžovali mexickým úřadům, že ovce, které zabloudily do této oblasti, se chovali jako opilé, a ztrácely schopnost udržet se ve stádě. Kromě toho několik pastýřů hovořilo o tom, že z jasného nebe padaly jakési podivné černé a teplé kameny, které několik ovcí zabili.

Podstatně více se o Zóně ticha začalo mluvit v 20. století v rozkvétající éře letectví. Mnozí letci, kteří nad touto oblastí letěli, potvrdily, že jim vypadávaly všechny palubní přístroje. Problémy s přístroji začaly v druhé polovině 20. století hlásit i vědci, kteří se do Zóny ticha buď omylem nebo záměrně dostali. Jedním z nich byl i mexický chemik Harry de la Pena, který v roce 1964 zkoumal v této části mexické pouště složení půdy a nerostů.

Když se jednou omylem dostal i do Zóny ticha, sám na vlastní kůži zjistil, že mu přestaly fungovat všechny přístroje, které s sebou měl. Vysílačka se vůbec nedala použít, a tak se nedokázal spojit se svým táborem. Nedokázal zjistit svou polohu ani pomocí kompasu, protože střelka kompasu se úplně „zbláznila“. Aby toho nebylo málo, jeho hodinky také přestaly fungovat, a ukazovali zcela nesmyslný čas.

Když se Harry de la Pena nakonec z této oblasti dostal, po příchodu do tábora zjistil, že všechny přístroje začaly opět fungovat. Záhadné anomálie, které zažil řekl i svým kolegům, ale ani ti si to nijak neuměli vysvětlit. Podobné zkušenosti zažili všichni, kteří do záhadné Zóny ticha vstoupili.

 

Silencio-Alineacion

Záhadné světla a humanoidi

V Zóně ticha se kromě nefungujících přístrojů a utlumených lidských hlasů dějí i další nevysvětlitelné fenomény. Jedním z nich jsou i zvláštní světla, která se nad oblastí pravidelně ukazují. Podivná světla mají různé podoby – od koulí, přes disky až po neobvyklé tvary, které připomínají chobotnice nebo medúzy v různých barvách. Lidé, kteří tyto létající objekty viděli, o nich říkali, že tyto světelné útvary se někdy rozpadnou na miniaturní zářící kuličky, které mezi sebou poskakují, jako kdyby si hrály.

Pokud se k nim však přiblíží člověk, okamžitě zhasnou a bez stopy zmizí. Množství různých neobvyklých hlášení, které popisovaly místní farmáři, ale i turisté, kteří sem zavítali, podnítilo mexickou vládu, aby tyto fenomény nějakým způsobem vysvětlila. Mexická vláda proto v této oblasti na jednom ze zdejších vrcholů uprostřed Zóny ticha vybudovala výzkumnou stanici vybavenou nejmodernější technologií. Ani tato stanice nedokázala vysvětlit fenomény, které se zde pravidelně odehrávají.

Největší záhadou v Zóně ticha jsou však malé neznámé humanoidní bytosti, o kterých místní obyvatelé velmi dobře vědí, a dá se říci, že si už na ně zvykli. Humanoidi mají mít podobu člověka kříženého s nějakým ještěrem, k lidem se údajně chovají ohleduplně. Domorodci říkají, že pokud člověku nepomohou, tak rozhodně mu nikdy neublíží.

Vícekrát se totiž stalo, že tyto malé bytosti nejpotřebnějším lidem v Zóně ticha pomohli, což potvrdili mnozí turisté, kteří se buď záměrně nebo omylem do této oblasti dostali. Kdo však jsou a odkud tito humanoidi pocházejí neumí říct nikdo, o jejich existenci jsou zdejší obyvatelé zcela přesvědčeni.



Zanechat komentář