Voynichův rukopis – nejzáhadnější kniha na světě

Záhadný rukopis, který se dosud nepodařilo nikomu rozluštit, se postupně dostával do povědomí lidí na celém světě od roku 1912. Právě tehdy ho totiž koupil polsko-litevský starožitník Wilfrid Michael Voynich od italských jezuitů z Villy Mondragone ve městě Frascati.

Dochovaných 240 stran tajemného díla je popsaných neznámým písmem a jazykem, a novodobá kryptografie se ho pokouší rozluštit už téměř sto let. Pochází vůbec rukopis z tohoto světa?

Podivný příběh záhadné knihy
Prvním prokázaným vlastníkem tajemného rukopisu je uherský král a římsko-německý císař Rudolf II. Habsburský (1552-1612), který knihu koupil počátkem 17. století za 600 zlatých dukátů. Kniha připomíná středověký lékopis nebo herbář, ale kromě toho je složena z několika spisů.

Kromě botanické a farmakologické části, se skládá rovněž z biologického, astronomického, geografického a kosmologického spisu. Dochované putování záhadného rukopisu pokračuje od Rudolfa II. k německému alchymistovi Georgovi Bareschovi (1590-1662), který dostal knihu od císaře kvůli tomu, aby se ji pokusil rozluštit.

To se mu však nepodařilo, a rukopis tak putuje až k známému lékaři a rektorovi Univerzity Karlovy Janu Marcusovi Marcial (1595-1667 ), ale ani ten si neví s textem rady, proto rukopis poslal německému jezuitskému učenci a lingvistovi Athanasiou Kircher (1601-1680), který jej však také neumí rozluštit. Konečně je rukopis uložen na Papežské univerzitě Gregoriana, kde čekal na své znovuobjevení dlouhá dvě století.

Tajemný rukopis ještě párkrát změnil majitele, až se dostal k starožitníkovi Wilfridu Voynichovi, který ho v roce 1912 koupil od jezuitů v italském městě Frascati. Sám Voynich se snažil celých 18 let rozluštit tajemné písmo a jazyk z tohoto rukopisu, ale ani jemu se to nepodařilo, a tak se obrátil na odborníky.

 
voynich-1

Tápající kryptografie
Voynichův rukopis, tak knihu začali odborníci nazývat během 20. století, obsahuje 40 tisíc různých slov nebo písemných shluků. Abeceda tohoto neznámého písma by se podle kryptografie měla skládat z 23 až 30 písmen, kdy jedno slovo většinou tvoří šest znaků.

Tento fakt zásadně odlišuje jazyk tohoto rukopisu od běžných jazyků, kde je délka slov rozmanitější. Mnoho slov v rukopise se navíc opakuje i několikrát za sebou, případně se od sebe liší jen jedním znakem, což je také velmi podivuhodné.

Přesto, že si někteří odborníci mysleli, že celý rukopis je jeden velký podvrh, stále více kryptografie se přiklání k názoru, že rukopis je pravý, a jazyk kterým je psán se dá používat ke komunikaci. Zatím se však neví k jaké.

Hledá se autor rukopisu
Kdo byl autorem knihy, kterou nikdo neumí přečíst, není dodnes známo, a proto se o tom stále jen spekuluje. Rudolf II. věřil například tomu, že se jedná o zašifrovanou knihu anglického filozofa a přírodovědce Rogera Bacona (1214-1294). K tomuto tvrzení se přikláněli i další odborníci z minulosti i současnosti.

Další si zase mysleli, že autorem tajemného manuskripta byl buď anglický alchymista a astrolog John Dee (1527-1609), který působil i na dvoře Rudolfa II. nebo další anglický alchymista Edward Kelley (1555-1597). Poslední výzkumy však odhalily, že rukopis vznikl mezi lety 1404 až 1438, a tak autorem rukopisu nemohl být ani Bacon, Dee nebo Kelley. Kdo tedy?

 
3

Byl nějaký důvod pro to, aby byl tento rukopis tak dokonale zašifrovaný?
Kromě neznámých znaků se v ní totiž nachází i množství různých kreseb rostlin, najdeme tam mapy neznámých zemí, ale i mapy hvězdné oblohy, ale jsou tam zobrazeny i nahé ženy s vystouplými břichy, které se koupou v nějakých nádržích, kde je přiváděna zelená kapalina velmi komplikovaným systémem potrubí.

Ani tyto kresby však kryptografii velmi nepomohly při luštění neznámého písma. Rostliny, které jsou v knize zobrazeny, nenašli botanici dosud nikde na světě (až na některé podobající se na slunečnici, kopřivě nebo pepři), a zakresleny neznámé hvězdné mapy jsou záhadou i pro astronomy.

Otázka proto zní, jsou kresby a mapy v rukopise pouze výplodem autorovy neuvěřitelné fantazie nebo tyto rostliny a krajiny zobrazeny na mapách skutečně i viděl? Mnozí se proto ptají, zda vůbec rukopis pochází z našeho světa…

Voynichův rukopis je v současnosti uložen v Beineckově knihovně vzácných knih na univerzitě v Yale. Nejzáhadnějším rukopis všech dob je v neustálém zájmu stále nových badatelů a kryptografie, kteří se ho pokoušejí rozluštit. Zatím si však na něm všichni vylámali zuby. Podaří se Voynichův rukopis někdy rozluštit? Pokud ano, co se z něj dozvíme?



1 komentář
  1. Josef Zlatoděj Prof.

    Článek jako tisíce a miliony jiných na síti. Tedy článek o ničem. Ten kdo ho psal jak je jasně a zřetelně vidět. Že tak moc nezná a dokáže jen něco opsat ze sítě a wikipedie.cz.
    Tomu kdo to psal. Takže dobře čtěte. Co je rukopis Voynich, už několik roků ukazuji všem co mají zájem a na síti to lze velice snadno dohledat. Rukopis je dílem středověkého šlechtického rodu Rožmberků a to konkrétně Elišky z Rožmberka, která byla potomkem Jana II. z Rožmberka a Anny Hlohovské, slezské Piastovny. Jak je v rukopise samozřejmě velice zřetelně psáno. Celý rukopis je velice šikovně psán a šifrován ve starém českém jazyku a při zápisu je použit numeralogický systém gematrie, kdy každé písmeno má svou číselnou hodnotu.
    Za druhé, tady píšete další blud a tím je to že žid Michal Willfried Habdank Voynich kod rukopisu nenašel a že neznal jeho klíč. Tak to je velký blud. V dopisu, který je na Yale Beinecke Library, je totiž velice zřetelně i když velice dobře schováno pod anglickým zápisem právě to, o co se snaží spousta odborníků na šifry už sto roků, A to je ten klíč. V dopise je psán ten klíč a je uplně stejný, jako je psán klíč v rukopise na poslední straně, straně 116, kde je několik důležitých obrázků. Celkem tři obrázky. Klíč – Návod. Liška – Jméno. Žena – autor.

    Pěkný den Zlatoděj.

    Pro.16.2016 na 23.19
Zanechat komentář