Harappská kultura je starší než starověký Egypt a Mezopotámie

Nová studie naznačuje, že se starověká civilizace v údolí Indu, tzv. harappská kultura, zrodila už před asi 8000 lety, takže je o celá tisíciletí starší než starověký Egypt a Mezopotámie. Na základě nové studie došli vědci k závěru, že harappská kultura, která je známá především svými dobře plánovanými městy, je stará asi 8000 let, takže předcházela starověkému Egyptu a Mezopotámii.

Harappská kultura je už dlouho vědci považována za jednu z nejstarších civilizací na zemi, ale ukazuje se, že sahá dále do minulosti, než se vědci původně domnívali.  I když mnoho lidí po celém světě považuje staroegyptskou a sumerskou civilizaci za nejkomplexnější starověké civilizace, ve skutečnosti jim civilizace obývající údolí řeky Indus předcházela asi o 2500 let.

Nová studie nejen odhaluje fascinující detaily o této starověké civilizaci, ale také vrhá světlo na to, proč se vzkvétající dávná civilizace nakonec zhroutila. Aby došli k tomuto závěru, vědci z Archeologické společnosti Indie (ASI), Institutu Archeologie a indických univerzit sebrali řadu fragmentů keramiky a zvířecích kostí z lokality Bhirrana (Bhirdana) na severu země a podrobili je karbonovému datování. Použili také metodu opticky stimulované luminiscence (OSL), aby zjistili, zda mohla být změna klimatu zodpovědná za pád harappské kultury.

„Na základě radiokarbonového datování vzorků z různých výkopů a úrovní osídlení bylo zjištěno, že Bhirrana je nejstarší lokalita na indickém subkontinentu,“ píší odborníci v časopise Nature’s Scientific Reports.

I když je ještě potřeba provést pár testování, nová studie jasně naznačuje, že harappská kultura předcházela staroegyptské i mezopotámské civilizaci, které byly rovněž známé svým architektonickým a technickým uměním.  

Vědci si domnívají, že se tato kultura rozšířila v částech současného Pákistánu a severozápadní Indie na vrcholu doby bronzové, kdy asi 5 milionů lidí (!) obývalo prostor kolem starověkých citadel v povodí řeky Indus.

Díky množství artefaktů a úlomků keramiky nalezených na několika lokalitách vědci zjistili, že dávní lidé byli mimořádně zruční řemeslníci a zpracovatelé kovů s pokročilými znalostmi metalurgie, která jim umožňovala zpracovávat měď, bronz, olovo a cín. Zdejší lidé už před tisíciletími ovládali techniky pokládání cihel, díky čemuž měli kontrolu nad přísunem vody i odvodňováním.

„Naše studie posunuje počátek starověku až do 8. tisíciletí př.n.l. a bude mít významné důsledky na vývoj lidských sídel na indickém subkontinentu,“ říká Anindya Sarkar, profesor oddělení geologie a geofyziky univerzity IIT Kharagpur.

Další doklady objevené ve starověkých lokalitách, jako je Harappa a Mohendžodaro, dokazují, že dávní lidé byli zběhlí v městském plánování, technické oblasti i zemědělství. Mohendžodáro bylo jedním z nejvýznamnějších měst v jižní Asii a civilizace v údolí Indu včetně Harappy, která byla jedním z prvních a nejvýznamnějších starověkých sídel na světě.

Podle některých vědců bylo hustě osídlené Mohendžodáro zničeno téměř okamžitě před více jak 2000 lety při obrovské explozi, která – podle některých teorií i odborníků – mohla být způsobena výbuchem jaderné bomby. Odhaduje se, že na svém vrcholu žilo v Mohendžodáru asi 40 000 obyvatel, i když někteří vědci přišli s mnohem vyššími čísly, a to i více jak 100 000 obyvatel.

                     

Zhroucení Harappské kultury

V minulosti si vědci mysleli, že jedním z hlavních faktorů, které vedly k zhroucení harappské civilizace, byla změna klimatu a postupný pokles hladiny v řece Indus. To však nemusel být ten pravý důvod.

„Naše studie říká, že klima nejspíš nebylo důvodem úpadku harappské kultury,“ říkají vědci. I když existují doklady o různých vzorcích počasí v dávné minulosti, v Bhirraně je možné nalézt stopy dosvědčující, že tu lidé žili dál i přes měnící se vzorce počasí.

„Stále další důkazy napovídají, že lidé změnili vzorce pěstovaných plodin, a to od obilovin s velkými zrny, jako je pšenice a ječmen v počáteční fází sílícího monzunu, k druhům odolným vůči suchu, jako je drobné proso a rýže v pozdější fázi ustupujícího monzunu, čímž změnili svoji strategii obživy.“

Co zřejmě způsobilo zánik starověkých metropolí, byla změna plodin, které lidé před tisíciletími pěstovali a sklízeli. Deurbanizace významných starověkých lokalit byla způsobena nedostatkem velkých zařízení na skladování potravin. Lidé se tak přešli na menší rodinné skladování, které umožňovalo rodinám se o sebe postarat.

„Protože tyto plodiny, které později dozrávají, mají také mnohem nižší výnos, organizovaný velký skladovací systém z dob zralého harappského období byl opuštěn a vznikl menší, více individuální rodinný systém skladování a zpracování plodin, což mohlo působit jako katalyzátor pro deurbanizaci harappské kultury,“ říká tým vědců.