PŘÍBĚH BEZNOHÉHO LETCE, Z KTERÉHO SE STAL HRDINA VÁLEČNÉHO NEBE

2.světová válka, nejhorší a nejkrvavější konflikt všech dob, je temným obdobím v dějinách lidstva. Počet jeho obětí se počítá v desítkách milionů, a proto bychom na něj neměli nikdy zapomenout. Zejména tohoto roku, kdy si připomínáme 70. výročí od jeho skončení.

Táto válka má své hrdiny, na kterých oběť by se nemělo zapomínat. Jsou i tací, jejichž pevná vůle a odhodlání neopustily ani v těch nejhorších dobách, kdy by si jiní řekli, že je již opravdu konec. Jejich život by proto mohl být vzorem i pro nás.

Hrdina, kterého zde představíme, si zaslouží, podle mého názoru, zvláštní pozornost.

Jmenuje se Alexej Petrovič Maresjev (1916 – 2011). Narodil se ve městě Kamyšin. V roce 1937 vstoupil do armády a v roce 1940 absolvoval vojenskou leteckou školu. V roce 1941 se z něj stal stíhač ve druhé světové válce, která se rozpoutala, když nacistické vojska napadli SSSR. Během bojů s nacistickými letci sestřelil až 4 letadla, čímž začala stoupat jeho hvězda. V březnu 1942 ho sestřelili ve vzdušném souboji. A tehdy se začal příběh, který z něj udělal legendu.

Když po něm stříleli nepřátelské stíhačky, prostřelili mu obě nohy pod koleny. Přesto vyskočil z hořícího letadla a zachránil si život. Co však bylo horší, přistál na nepřátelském území a navíc měl prostřelené obě nohy, což znamenalo, že se musel plazit.

Plazil se 18 dní, poháněný pouze svou vlastní vůlí, dokud se mu nepodařilo dostat na území ovládané Rudou armádou. Když ho našli, byl převezen do nemocnice. Zranění jeho nohou byly takové vážné, že mu je museli amputovat pod koleny. Tak měl vlastně skončit příběh začínajícího stíhacího esa. On se však pouze začal.

Maresjev dostal po rekonvalescenci protézy. Umínil si, že se vrátí k létání a bude bojovat proti nacistům. Celý rok tvrdě trénoval, v podstatě se musel opět naučit chodit. Jeho trénink ale nevyšel nazmar. Protézy se naučil ovládat tak dokonale, že s nimi dokonce věděl i tančit. Díky tancem přesvědčil nadřízené, aby mu v červnu 1943 umožnily vrátit se do stíhacího letectva a už v srpnu sestřelil tři nepřátelské stíhačky. Do roku 1944 se zúčastnil 86 vzdušných soubojů a sestřelil 11 letadel. Dokonce se zúčastnil bitvy o Kursk.

Získal mnoho nejvyšších sovětských vyznamenání. Po válce pracoval v Sovětském výboru válečných veteránů, dokonce se dostal do parlamentu.

Jeho příběh byl takový inspirativní, že Boris Polevoj, spisovatel, napsal o Maresjevovi román s názvem Příběh opravdového  člověka. Tato kniha byla i zfilmována v roce 1949. Dokonce Sergej Prokofiev, jeden z nejvýznamnějších skladatelů 20. století, složil o Maresjevovi operu se stejným názvem, jaký měl Polevojov román. V jeho rodném městečku Kamyšin byl postaven velký památník na počest tohoto hrdinu 2. světové války.

Maresjevův život je skutečnou inspirací. Rázně dokazuje, že tam, kde je pevná vůle, není nic nemožné. Proto by se ani na tohoto „obyčejného člověka“ nemělo zapomenout.