Protézy v minulosti, kvůli kterým pacienti trpěli

Vývoj umělých končetin postupuje mílovými kroky. O protézách, které jsou dnes dostupné, mohli lidé před pár lety jen snít. Některé z nich jsou natolik vyspělé, že je možné je ovládat myšlenkami a dokonce uchopit malé předměty jako například klíče . Jak ale vypadaly umělé končetiny před sto a více lety?

 

První zmínka o protézách
Pochází ještě ze starověkého Egypta, ty dokonalejší se ale začaly objevovat až v 15. a 16. století. Vyráběly se pochopitelně ze dřeva a oceli, zámožní šlechtici si však mohli dovolit například i stříbrné ruky. Většina z nich však byla mimořádně nepohodlná a způsobovala lidem obrovské bolesti.

Jednou z nejzachovalejších a zároveň nejstarších umělých končetin patřila německému rytíři Gottfried von Berlichingen a právě ona je zobrazena na fotografii na začátku tohoto článku. Ne nadarmo ho jeho současníci přezdívali „železná ruka“.

 

Pacienti trpěli
Samotné nasazení protézy však nebylo ani zdaleka tak bolestivé, jako amputace končetiny. Tu bylo často nutné provést ve stísněných podmínkách na bitevním poli a ještě k tomu v časech, kdy se namísto anestetik či narkózy používal alkohol a dřevěný váleček, do kterého se pacient musel zakousnout.

Podle dobových záznamů byl nejbolestivější částí amputace řez přes kost. Při něm se používala pilka s malými zuby, a pokud lékař nekonal dostatečně rychle, mohl pacient vykrvácet či dostat z ohromné ​​bolesti šok.

 

Problém s prací
Přežití amputace však pro člověka ani zdaleka nebylo vítězstvím. Z těch, kteří si protézy nemohli dovolit, se většinou stávali žebráci, protože nebyli schopni vykonávat žádné zaměstnání. Jen málo lidí bylo totiž v té době vzdělaných a schopných provádět jinou než manuální práci.

Přes toto období jsme se naštěstí už dostali a dnes jsou lidé s umělými končetinami považováni za rovnoprávné občany, přičemž mnozí z nich jsou mistry ve svém oboru. Nešťastníci před pár stoletími však takové štěstí neměli.