Sérioví vrazi, kteří spáchali neobyčejné činy

Když se řekne sériový vrah, každý z nás očekává hrdlořezy z povolání. Šíleného sociopata, vyšinutého netvora. Někteří sérioví vrazi, však kromě podřezávání, měli zálibu i v humánnějších aktivitách.

Richard Ramirez
Známý jako noční stalker měl na kontě čtrnáct obětí a v cele smrti se rozhodl splnit sen Doreen Lioy, která chtěla být manželkou sériového vraha. Soud jim nakonec umožnil uzavření manželství. Citlivá to duše.

Edmund Kemper
Násilník, gauner a člověk, který miloval vraždění. Nenechal si nikdy ujít příležitost zabít člověka. Agent FBI Robert Ressler s ním vedl několik sezení. Při jednom z nich chtěl zavolat na stráže a odejít, ale nikdo nešel. Ani po dlouhém čase. Kemper mu navrhl, že mu může jeho hlavu oddělit od těla a pozdravit stráže. Nakonec skončil jen u vtipkování. Ressler po incidentu už do cely nikdy nevkročil sám.

Ted Bundy
Na svém kontě má připsaných více než třicet žen, které sprovodil ze světa a před tím, někdy i pak je rád znásilnil. Podezřelý byl i z řady dalších vražd. Přitom v roce 1970 tento násilník zachránil malé dítě, které se zatoulalo rodičům a začalo se topit ve vodě. Když ho odevzdával matce, ani netušila, že možná právě myslí, jaká by byla pěkná trofej v jeho sbírce blondýnek.

 

Angelo Buono a Kenneth Bianchi
Dvojice sadistických vrahů, která pracovala týmově. Zavraždili společně desítky holčiček a žen, které čtvrtili, řezali, prostě vyžívali se ve vysoké míře krutosti. Oba však byli velkými filmovými fanoušky. V roce 1977 si vyhlédli jako oběť Catharine Lorre Baker, dceru na ty doby známého filmového herce Patra Lorre.

Když se dozvěděli, že jejich další holčička má slavného otce, nechali ji jít. Ušetřili její život. Ačkoli se diskutuje o tom, že právě taková chuťovka by na ně přitáhla pozornost, ve výpovědi přiznali, že mladou dámu nechali jít, protože byli velkými fanoušky filmů jejího otce.

Milovník jazzu
Nikdy ho nechytili, nikdy neodsoudili. Vrah se sekerou, co vnikl do bytu jen proto, aby si udělal krvavou lázeň z rodinných příslušníků, kteří tam bydleli. Oběti si vybíral náhodně, ale ne tak docela. Psával policii výsměšné listy, ale byl znám, že dům, ve kterém bude znít jazzová muzika, ušetří.

Dokonce napsal slova policii, že 13. března 1919 se vydá do ulic a kde bude hrát jeho oblíbená muzika, tam nevkročí. Ten den se v New Orleans, kde byl jeho hlavní stan, zapsal jako nejazzovější den historie a zabit nebyl skutečně nikdo.