STALINGRAD: MĚSTO, KTERÉ POHŘBILO HITLEROVY SNY NA VÝCHOD

Půl roku po zahájení postupu k Volze v červenci 1942 byly německé jednotky vedené generálem Friedrichem Paulusem u Stalingradu v beznadějné situaci.

Tři týdny poté, co vojáci Rudé armády 10.1. 1943 přešly do závěrečné ofenzívy, podepsal v té době už polní maršál Paulus kapitulaci. Zklamal tak nacistického vůdce Adolfa Hitlera, který povýšením do nejvyšší vojenské hodnosti apeloval na Paulusovo vojenskou čest, protože nikdy předtím se německý maršál nevzdal.

Město, které neslo jméno sovětského vůdce (do roku 1925 se jmenovalo Carycin, Volgogradem se stalo až na podzim 1961), bylo původně trochu stranou od Hitlerových plánů, nakonec se ale stalo synonymem německé porážky. Právě Stalingrad totiž hrál klíčovou roli v plánech sovětské generality, která právě v tomto sídle na západním břehu Volhy vytvořila centrum obrany. „Stalingrad musíte buď zachránit, nebo s ním zahynout,“ prohlašoval tehdejší velitel sovětské posádky generál Vasilij Čujkov.

Němci sice obsadili drtivou většinu města, srovnaného skoro se zemí, sovětským obráncům se ale dařilo udržet na úzkém pásu podél řeky. Další boje nikomu nepřinášely vítězství, obě strany se pouze vyčerpávaly v zbytečných útocích. Jednotky bránící Stalingrad navíc dostávali pouze tolik zásob, aby přežili. Jejich hlavním úkolem nebylo odrazit Pauluse. Čujkovova armáda sloužila jako návnada, která měla udržet wehrmacht u města, ke kterému směřovaly oddíly maršála Georgije Žukova. Polovina října 1942 přinesla poslední velký útočný pokus Němců, ale marný.

O měsíc později začala pro Němce překvapivá Stalingradské operace Rudé armády, po níž byl Paulus se svými muži 23.11.1942 uzavřen do gigantické smyčky, z níž pro ně nakonec nebylo úniku. Koncem prosince se sice tanková armáda generála Hermanna Hotha přiblížila na 50 kilometrů ke Stalingradu. Obležení jí ale nesměli kvůli Hitlerovým rozkazům jít naproti. Rudá armáda navíc rychle postupovala a Stalingrad se ocitl daleko za frontou. Letecké zásobování prakticky nefungovalo a vyčerpaným Němcům drceným ruskou zimou nezbylo jen kapitulovat.

Spolu s polním maršálem odešlo do zajetí přibližně 100.000 mužů; dlouho po válce se do Německa vrátilo asi pouze 5000. Během bojů o město zahynuly přes dva miliony vojáků, z toho 800.000 Němců. Po Stalingradu převzali iniciativu na východní frontě Sověti, kteří se zastavili až v Berlíně.