Stihia – hudební festival u vyschlého Aralského jezera

Byla to zřejmě největší událost, která se konala v městečku Moynaq (Muynak) od doby, kdy voda v Aralském jezeře začala v 60. letech ustupovat. Stovky zvědavých místních se mísily s tančícími a bavícími se hosty festivalu přicházejícími z celé střední Asie při prvním ročníku festivalu Stihia.

Jedná se o festival abstraktní elektronické hudby, který se koná na břehu vyschlého jezera v Uzbekistánu. Stihia je ruský výraz, který se dá přeložit jako „nezastavitelná síla přírody“, a koncept festivalu je dílem Otabeka Sulejmanova, prominentního právníka v uzbecké metropoli Taškentu, který vystupuje také jako DJ KEBATO.

      

Stihia – festival u vychlého jezera

Za větrného pátečního večera v polovině září se začala dunící hudba nést po dně vyschlého jezera a míhající se světla ozářila pustinu. DJové přišli nejen z Taškentu, ale také např. z Berlína a Moskvy, aby obstarávali hudební produkci. Návštěvníci festivalu se sešli ze všech koutů Uzbekistánu, ze sousedního Kazachstánu a Kyrgyzstánu, ale i větší dálky. Zde se dočkali pořádné dávky progresivní elektronické hudby, zatímco zmatení místní lidé z Moynaqu a nedalekého většího města  Nukus hleděli na nezvyklou scénu z  ohrazené plochy před podiem. Snem DJů bylo přinést elektronickou hudbu do tohoto odlehlého dystopického kouta Uzbekistánu, aby přitáhli pozornost k ekologické katastrofě v podobě vysoušení Aralského jezera a zdůraznili záležitosti týkající se odpovědného používání vody v regionu.

Moře začalo vysychat v 60. letech 20. století a kdysi rušné rybářské město Moynaq ležící v Karakalpakstánu, autonomní republice v Uzbekistánu, se ocitlo kilometry od jezera (v 80. letech). Aralské jezero (Aralské moře) bylo napájeno řekou Amudarja (Amo), historicky jednou z nejvýznamnějších tepen Střední Asie, díky níž byl Karakalpakstán kdysi centrem obchodu na Hedvábné stezce. Když byla voda z řeky sovětskými inženýry odvedena na zavlažování polí s bavlnou v Uzbekistánu, jezero začalo vysychat. Výsledkem je, že dřívější dno dnes je dnes zdevastovaná pustina pokrytá směsí soli, pesticidů a chemikálií. Když udeří bouře, jedovatá směs je nesena vzduchem a šíří se dál v už tak zpustošené oblasti. Těžko byste tedy hledali lepší místo pro pořádání festivalu, který má za cíl přitáhnout pozornost ke stále aktuálním dopadům ekologické katastrofy na oblast Aralského jezera.

Unikátní jezera světa

                                                                                                  

Festival zdůrazňující katastrofu Aralského jezera

Původní plán byl uspořádat festival Stihia na dně bývalého jezera na místě známém jako Lodní hřbitov; to je strašidelný památník, který se stal turistickou atrakcí, tvořený rezavějícími lodními vraky z dřívější rybářské flotily z Moynaqu. Avšak svažující se písčitý terén byl zhodnocen jako nevhodný pro tančení, takže bylo místo konání přesununo výše do stínu majáku, který byl nedávno vybudován jako pocta jeho staršímu druhovi, který stával na okraji vody a naváděl lodi na aralské břehy. Maják dnes ukrývá restauraci, která je obklopená jurtami, okrouhlými plstěnými stany, které používali nomádi ve Střední Asii po celá staletí.

Asi hodinu před začátkem festivalu Stihia přijela z Nukusu kolona 10 autobusů, které přivezly 300 návštěvníků festivalu; cestovali asi 3 hodiny po rozbitých cestách pustinou, aby se mohli připojit k davu přítomných, který se už scházel před podiem. Organizátoři festivalu rozdávali tradiční uzbecké jídlo plov, což je kořeněná rýže s mrkví, cizrnou a masem, asi pěti stům návštěvníků, kteří se na festival přihlásili předem.

Pod růžovějícím nebem, posilněni plovem a zdejší vodkou Qarataw, tančili návštěvníci s dredy a piercingy při bušících rytmech až do noci. K vidění byly dvě charakteristické postavy festivalu, což Strýček Mráz, který prý přišel z budoucnosti, a jeho bratr. Jsou zde, aby varovali pozemšťany před osudem, který je čeká v blízké budoucnosti, pokud nezmění své destruktivní jednání vůči okolnímu prostředí. Dvojice měla na sobě plynové masky a rozřezané černé oblečení i džíny a spolu s ostatními dováděla v prostoru před podiem.

 

Oživení Aralského jezera

Abstraktní zvuky se dál nesly pouští až do 1 v noci, kdy místní úřady nařídily zastavit dění z důvodu hluku. Party utichla a přesunula se na Lodní hřbitov, kde se skupiny návštěvníků shromáždily kolem zapálených ohňů. Sami pak pokračovali v produkci hudby až do svítání.

Na oficiálních stránkách festivalu Stihia organizátoři psali, že doufají, že „DJové navážou na vyvolávače deště, kteří kdysi byli součástí zdejších kočovných kmenů a nasměrují hypnotické a harmonické zvuky“ na bývalé jezero, aby přilákali vodu zpět.   

V současnosti jsou zdravotní rizika spojená s krátkou návštěvou Moynaqu nízká (návštěvníci, kteří přijdou během bouře nebo kteří trpí astmatem by měli mít na zřeteli zvýšené množství prachu). Ve skutečnosti však místní obyvatele trápí dlouhodobé vystavení toxickým zbytkům z Aralského jezera, proto jsou dále sahající ekologické dopady vysychání jezera tím, co chtějí organizátoři festivalu zdůraznit.

I když Stihia zřejmě nepovede k úspěšnému znovuzatopení Aralského jezera, panuje naděje, že se z něj stane každoročne festival elektronické hudby, který pomocí zvuků přiláká turisty i milovíky hudby – a možná i vodu – do této zapomenuté části Střední Asie.

(září 2018)

 

Aktuálně: Stihia je neziskový festival elektronické hudby pořádaný na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi. Aralské jezero bylo kdysi čtvrté největší slané jezero světa. V posledních desetiletích se však zmenšilo na pouhý stín svépůvodní velikosti kvůli odklonu řek přivádějících vodu, čímž vznikl nejpalčivější ekologický problém v oblasti Střední Asie. Posláním festivalu je zvednout globální povědomí o této skutečnosti a pomoci regionu.

Z důvodu pandemie covid-19 byla akce přesunuta ze září 2020 na druhou polovinu května 2021.