Stopy předků – dávná síť stezek australských Aboriginů

Přes celý australský kontinent se táhne síť neviditelných stezek, kterou Aboriginové označují jako Stopy předků. Na západě Austrálie se jim říká Linie písní nebo Linie snů. Jsou součástí domorodého mýtu o stvoření, který vypráví o legendárních bytostech, které procházely po zemi, zpívaly jména všeho, co jim přišlo do cesty – ptáci, zvířata, rostliny, skály, zdroje vody – a svým zpěvem stvořili svět.

Každý kmen měl vlastní Cestu písně, kterou získal od předků. Kmen byl zodpovědný za to, že tyto posvátné zpěvy uchová a bude se řídit zákony a tradicemi v nich obsaženými. Členové kmene měli za povinnost chránit své Linie písní, protože teritorium, o kterém se nezpívá, se časem změní v pustinu. Kdyby se na písně zapomnělo, samotná země by uschla a zemřela. Když ale zpívají píseň stvoření určitého přírodního prvku, země ožije a vzkvétá ve zdraví a vitalitě.

Linie písní také působí jako mapa a kompas. Pokud Austrálec znal píseň, vždy našel cestu při pochodování zemí. Člověk na takové výpravě bude vždy cestovat po některé z Linií písní. Pokud by ze své „snové cesty“ zabloudil, vstoupit byl na území někoho jiného. Dokud se drží trasy, vždy najde lidi, kteří s ním budou sdílet Snění, a od kterých může čekat pohostinnost.

Teoreticky lze celou Austrálii číst jako notový zápis (tzv. Mapa písní). V zemi se stěží najde skála nebo potok, o kterém se nedá zpívat. Linie písní si můžete představit jako labyrint epických příběhů, který se stáčí tudy a zase jinudy, a ve kterém lze každé posvátné místo číst ve smyslu geologie, funkce a legend s nimi spojených.

Kdekoli v buši můžete ukázat na některý prvek krajiny a zeptat se domorodého obyvatele: „Jaký má tohle příběh?“ nebo „Kdo to je?“ Je pravděpodobné, že Vám odpoví „Klokan“, „Andulka“ nebo „Ještěrka Agama“ podle toho, který z jejich předků tudy šel. A vzdálenost mezi dvěma takovými místy je možné změřit jako úsek písně.

Uluru – posvátné místo v poušti