Tak, jako vše ostatní, i život na Zemi jednou skončí. Otázkou je jen to, jak dlouho ještě bude existovat. Fosílie dokazují, že živé organismy jsou na naší planetě už asi 3,5 miliardy let a přežili pády meteoritů, změny klimatu i působení radiace. Zbavit Zemi života je mimořádně obtížné, takže co nakonec způsobí, že planeta zůstane mrtvá?
Sopečná apokalypsa
Nejblíže k vyhynutí byl život na Zemi před 250 miliony let, kdy vymřelo 85 procent druhů suchozemských živočichů a 95% těch, kteří žili v oceánech. Příčinou masového vymírání byla sopečná aktivita obrovského rozsahu. Například na Sibiři pokryla láva území 40 krát větší než je Česko.
Zda a kdy přijde k takovým masovým sopečným erupcím je sporné. I kdyby se tak ale stalo, jednobuněčné organismy by přesto přežili v podstatě bez újmy. Zbytek života na Zemi by byl ale zřejmě ztracen.
Asteroid
Určitě víte, že asteroidy a dinosauři se nemají rádi. Opět se ale nabízí otázka, zda dokáže hrozba srážky Země s jiným vesmírným tělesem život úplně vyhubit. Záleží to totiž nejen na velikosti asteroidu, ale i na místě, kam by dopadl.
Dobrou zprávou je, že těleso, které je schopné spustit masové vymírání druhů, se se Zemí srazí asi jednou za 500 milionů let. A protože se poslední katastrofa podobných rozměrů odehrála před 65 miliony let, máme ještě dost času.
Když ztuhne jádro
Výzkumy ukazují, že magnetické pole naší planety odráží ionizující částice ze Slunce, které by jinak pronikly do atmosféry. Následkem tohoto jevu magnetické pole slábne, což zase způsobuje rozpadávání atmosféry, a bez ní život nemůže existovat. Předpokládá se, že podobný osud v minulosti postihl i Mars. Tajemný kontinent: Odhalí Antarktida osud lidstva?
Na obavy však není důvod. Aby magnetické pole přestalo existovat, muselo by zemské jádro zcela ztuhnout, a to je momentálně v pevném stavu jen vnitřní jádro, přičemž to vnější je tekuté. Vnitřní jádro tuhne rychlostí jeden milimetr za rok, takže magnetické pole zmizí až za tři nebo čtyři miliardy let.
Gama záblesk
Pokud nejsme ve vesmíru sami, proč se nám ještě nepodařilo spojit s mimozemšťany? Důvodem mohou být gama záblesky, které jsou v podstatě intenzivními přenašeči radioaktivního záření. Vznikají například při výbuchu hvězd a mohou trvat od zlomku sekundy až po několik minut.
Dostatečně dlouhý záblesk by byl schopen zničit ozónovou vrstvu Země a vydat nás na milost smrtícímu ultrafialovému záření ze Slunce. Stát se tak přitom může už za 500 tisíc let při explozi hvězdy WR 104. Šance, že nás gama záblesk zasáhne, je však naštěstí minimální, a život v mořích by přetrval i po takové katastrofě.
Putující hvězda
Planety Sluneční soustavy obíhají kolem své hvězdy už miliardy let relativně klidně. Co kdyby ale jejich cestu narušila jiná hvězda? Naposledy se tak stalo jen před 70 tisíci lety, kdy hranice Sluneční soustavy narušila takzvaná Scholzová hvězda. Ke stejnému incidentu dojde iv průběhu nejbližšího milionu let, pokud se ale těleso nedostane příliš blízko k nám, nemáme se čeho obávat.
Rostoucí Slunce
Protože lidé si prý zaslouží jistoty, máme pro vás jednu i my. Konec života na Zemi nastane nejpozději za 7,5 miliardy let, a to v důsledku zvětšujícího se Slunce. Hvězda, díky níž život vznikl, ho nakonec modré planetě i vezme. V Slunci momentálně probíhá reakce, během níž se spaluje vodík. Když hvězda vodíkové palivo všechno spálí, začne využívat helium a zároveň prudce poroste. Když tento proces skončí, Slunce Zemi pohltí.
Život však na naší planetě skončí mnohem dříve, neboť v důsledku rostoucích teplot se vypaří oceány a nakonec zemře i poslední bakterie. Slunce svůj život skončí jako osamělý černý trpaslík, který se bude bezcílně potulovat nekonečným vesmírem. Zda bude za pár miliard let lidstvo existovat, je sporné. Pokud ale naši potomci nenajdou způsob, jak osídlovat jiné planety, případně jak dostat Zemi dál od Slunce, zánik života bude nevyhnutelný.