Tři hlavní vědecké kontroverze ohledně koronaviru

Tři hlavní vědecké kontroverze ohledně koronaviru 1

V mnoha zemích političtí představitelé v reakci na COVID-19 uzavřeli hranice a vědci spolupracují jako nikdy dříve. Ale koronavirus (SARS-COV-2) je nový, takže o něm ještě nemáme všechna fakta. Z tohoto důvodu možná budeme muset změnit náš přístup, až přijdou nové vědecké informace. To neznamená, že věda není důvěryhodná, ale komplexní obrázek budeme mít až časem. Už teď probíhá velký výzkum, který může pomoci také při politických rozhodnutích. Zde jsou tři témata, na kterých se vědci neshodnou.

 

Roušky a respirátory

Koronavirus se šíří kapénkovou infekcí prostřednictvím kašle, kýchání a mluvení. Aby bylo možné šíření viru zastavit, v mnoha zemích (včetně ČR) se roušky staly povinné. Ale zatím mezi vědci neproběhlo příliš debat o efektivnosti roušek či respirátorů pro omezení šíření COVID-19. Zpráva od multidisciplinární skupiny svolané britskou Královskou společností vyšla ve prospěch obecného nošení roušek na veřejnosti. Jejich dokumenty, které ještě nebyly recenzovány, argumentují, že zakrytí obličeje může přispět k omezení přenosu COVID-19, pokud se bude obecně aplikovat v situacích, kde není možný fyzický odstup. Jedna relativně malá klinická studie rovněž ukázala, že infikované děti, které nosily roušky, nepřenesly virus na ostatní členy rodiny. Ale věda je komplexní. Roušky a respirátory nezabrání tomu, aby jejich nositel vdechoval malé částice koronaviru přenášené vzduchem, což může způsobit infekci. Nedávná studie tvrdila, že nošení roušky také může skýtat falešný pocit bezpečí, takže jejich nositelé mohou ignorovat další důležitá opatření. Výzkum dále ukázal, že když lidé mají roušky, vydechovaný vzduch se jim dostává do očí, což vyvolává potřebu na oči sahat. A pokud máte na rukou virus, můžete sami sebe nakazit. Organizace WHO upozorňuje, že roušky mohou být kontraproduktivní, pokud se lidé dotýkají svého obličeje a nedodržují další hygienická opatření. Také je známo, že při nošení roušky dýcháme častěji a hlouběji, takže můžeme potenciálně šířit vzduch kontaminovaný virem. Mnoho vědci proto nesouhlasí se zprávou Královské společnosti a požaduje více důkazů o účinnosti roušek. Ideální by byly randomizované kontrolované studie, kterých by se zúčastnilo mnoho lidí z celé populace, aby se zjistilo, jak roušky ovlivňují počty nakažených. Přitom však jiní vědci argumentují, že bychom měli roušky používat, ačkoli spolehlivé důkazy chybí, protože chtějí zůstat na bezpečné straně. Bez vakcíny však i ty nejsilnější zbraně, které máme, jsou jen základní preventivní opatření, jako je pravidelné mytí rukou a společenský odstup.

 

Imunita

Imunologové pilně pracují na tom, aby zjistili, jak funguje imunita vůči COVID-19. Mnohé studie se zaměřily na „neutralizující protilátky“ produkované tzv. B-lymfocyty, které se vážou k virovým proteinům a přímo předcházejí infekci. Studie zjistily, že hladina neutralizujících protilátek zůstává vysoká pár týdnů po vzniku infekce, ale pak typicky začne polevovat. Recenzovaná studie z Číny ukázala, že nakažení lidé vykazovali strmý pokles hladiny protilátek v průběhu 2-3 měsíců od vzniku infekce. To dalo vzniknout pochybnostem ohledně toho, zda lidé získají dlouhodobou ochranu proti následnému vystavení viru. Pokud se studie prokáže jako přesná (výsledek musí podpořit ještě další studie), může to ovlivnit skutečnost, zda je možné vyrobit vakcíny s dlouhotrvající imunitou.

I když mnoho vědců věří, že protilátky jsou klíčem k imunitě, další argumentují, že jiné imunitní buňky nazývané T-lymfocyty (produkované, když se tělo setká s molekulami, které bojují proti virům, s tzv. antigeny) také hrají významnou roli. Mohou být naprogramovány, aby v budoucnu bojovaly se stejnými nebo podobnými viry. A studie naznačují, že T-lymfocyty působí u mnoha pacientů bojujících s COVID-19. Také lidé, kteří se jím nikdy nenakazili, mohou přechovávat obranné T-lymfocyty, protože už byli vystaveni podobným virům z okruhu koronavirů. Nedávná studie z Institutu Karolinska ve Švédsku, zatím nerecenzovaná, zjistila, že mnoho lidí, kteří trpěli mírnými nebo žádnými symptomy u COVID-19, mají imunitu zprostředkovanou T-lymfocyty, a to i když není možné zjistit protilátky. Autoři se domnívají, že to může předcházet možné reinfekci (nebo omezovat), a odhadují, že 1/3 lidí s COVID-19 bez symptomů může mít právě tento druh imunity. Ale zatím není známo, jak to funguje, ani jak dlouho to vydrží.

Pokud je tomu ale tak, je to velmi dobrá zpráva, která znamená, že obecná imunita vůči COVID-19 je patrně výrazně vyšší než zjistily testy na protilátky. Někteří argumentovali, že se tím může vytvořit „stádní imunita“ (kdyby bylo nakaženo dostatek lidí, kteří se stali imunní vůči viru) s mírou infekce jen 20 %, místo jinak široce přijímaných 60-70 %. Tohle tvrzení je však stále kontroverzní. Imunitní odpověď na COVID-19 je komplexní, kdy úplný obrázek pravděpodobně přesáhne působení protilátek. Musí být ještě provedeny větší studie v delších časových úsecích jak na T-lymfocyty, tak na protilátky, abychom porozuměli, jak dlouho imunita vydrží a jak tyto různé složky imunity proti COVID-19 spolu souvisejí.

 

Počet případů

Hlášení koronaviru se drasticky liší v různých zemích světa. Některé oblasti hlásí méně než 1 % nakažených lidí, zatímco v jiných má COVID-19 více jak polovina populace. Jedna recenzovaná studie odhadla, že v USA hlásili jen 35 % symptomatických případů, a že toto číslo je ještě nižší v některých jiných zemích. Pokud jde o odhad skutečné prevalence, vědci používají jeden ze dvou hlavních přístupů. Buď testují vzorek lidí v populaci na protilátky, a pak tato čísla přímo hlásí, nebo předpovídají, jak virus postihl populaci za pomocí matematických modelů. Takové modely poskytly velmi odlišné odhady. Výzkum vedený Torontskou univerzitou v Kanadě, který ještě nebyl recenzován, zhodnotil data z krevních testů od lidí z celého světa a zjistili, že podíl těch, kteří měli virus, se v různých zemích výrazně lišil. Zatím nevíme, proč tomu tak je. Skutečné rozdíly mohou spočívat ve věku, zdravotním stavu nebo rozšíření v každé populaci, nebo v politice omezující šíření viru. Ale také je velmi pravděpodobné, že za tím stojí rozdíly v metodologii, jako jsou testy na protilátky (sérologické testování): různé testy mají různou citlivost. Studie protilátky naznačuje, že pouze 14 % lidí ve Velké Británii mělo COVID-19, ve srovnání s 19 % ve Švédsku a 3 % v Jemenu. To ale nezahrnuje T-lymfocyty. Pokud ty skýtají spolehlivé vodítko k infekci, počet může být mnohem vyšší (v některých regionech potenciálně blízko stádní imunity), to je však stále předmětem velké debaty.