Zdá se, že tentokrát oficiální věda neúmyslně podpořila teorii o starověkých astronautech. Nedávno byl zveřejněn vědecký objev, který vytvořením 2D zlaté nanovrstvy odkryl potenciál atomů zlata. Vytvoření zlaté vrstvy o tloušťce pouhé 2 atomy považují vědci za mezníkový úspěch. Zlaté nanovrstvy jsou 10x efektivnější než samotné nanočástice coby mimořádně efektivní katalyzátor.
Tato zpráva jistě zní povědomě těm, kdo vyznávají teorii o starověkých astronautech, protože kolem zlata se vše točilo. Podle překladů tabulek popsaných klínovým písmem pocházejících ze Sumeru, bohové Anunnaki, kteří „přišli z jiných světů, byli obrovského vzrůstu a žili velmi dlouho“, přišli před stovkami tisíc let na Zemi právě proto, aby zde těžili zlato. To bylo mimo jiné nezbytné pro jejich technologie, kterými chtěli napravit škody napáchané na jejich planetě. Operace spojené s těžbou zlata probíhaly na jihu Afriky a mělo k nim dojít mnohem dříve než vznikly nejstarší civilizace v Sumeru a Mezopotámii – dokonce prý o celé tisíce let. Hloubkovou časovou osu událostí navrhl Zecharia Sitchin a další teoretikové v této oblasti.
Současné zprávy, že vědci našli místo vzniku člověka na jihu Afriky, tyto vyznavače znovu povzbudily. Podle listu Guardian došli vědci k podivuhodným závěrům při použití 1217 vzorků mitochondriální DNA od lidí žijících na jihu Afriky.
„Vědci tvrdí, že vystopovali pravlast všech lidí na světě v rozlehlé mokřině, která zabírá většinu moderní Botswany a byla to oáza na jinak vyprahlém africkém území. Úsek země jižně od řeky Zambezi se před 200 000 lety stal domovem homo sapiens, kde se udržovala izolovaná populace zakladatelů moderních lidí po dobu minimálně 70 000 let.“
Podle tohoto článku se pak dávní lidé začali šířit do ostatních teritorií spolu s tím, jak se měnila oběžná dráha Země. Také tento fakt není nic nového, protože změna klimatu na Zemi byla ústředním hybatelem v Sitchinově příběhu, který se odehrál před nějakými 200 000 lety. Podle tohoto autora se život na planetě zpomalil v dobách ledových, ale pak se lidé začali opět šířit dál, když se po 100 000 letech na Zemi oteplilo.
Kamenný Adamův kalendář
Hmotná památka předkládaná jako důkaz o dávné civilizaci na jihu Afriky bývá označována Adamův kalendář – jedná se o kamenný kruh připomínající Stonehenge a nalezený v roce 2003. Afričtí stařešinové místo znali a nazývali ho „Místo zrození Slunce“. A přestože je to sporné, někteří ho považují za nejstarší lidskou stavbu na světě.
Kamenný kruh nacházející se v provincii Mpumalanga v JAR má průměr asi 30 m a podle některých zpráv bylo jeho stáří odhadnuto na více než 75 000 let. Byly zde nalezeny různá astrologické konjunkce, přičemž se možná jedná o jediný zcela funkční, téměř nedotčený megalitický kamenný kruh na světě. Další podobné kamenné stavby je možné nalézt v horách a v údolích JAR a Botswany. Stejně jako Stonehenge obsahuje i Adamův kalendář neuvěřitelně komplexní a přesná měření.
Podle Grahama Hancocka, který je příznivcem teorií o starověkých astronautech, ukazují další prastaré nálezy v oblasti na spojení s pozdější egyptskou civilizací.
„Nález sošky ptáka podobajícího se bohu Horovi a vytvořené z doleritu, menší sfinga dlouhá asi 1,5 m taktéž z doleritu, petroglyf znázorňující okřídlený disk, mnoho vyobrazení sumerských křížů v kruhu a znaku ankh v zářícím kruhu naznačují, že prototyp sumerské a egyptské civilizace se nalézal na jihu Afriky tisíce let předtím, než se tyto dostaly do oblastí severně odtud,“ píše Hancock.
Dále na východ směrem k pobřeží a mosambické metropoli Maputo bylo v roce 2015 objeveno starověké město. Podle jihoafrických novin se jedná o rozsáhlé město postavené z kamene (dolomitu) a staré možná až 200 000 let. Autor Michael Tellinger o něm píše ve své knize Chrámy afrických bohů (Temples of the African Gods). Poblíž se pak nalézají starověké doly na zlato.
„Považuji se za člověka s otevřenou myslí, ale přiznávám, že mi to trvalo víc jak rok než jsem si uvědomil, že skutečně máme co do činění s nejstaršími stavbami vytvořenými lidmi na Zemi,“ říká Tellinger.
K nejstarším dolům patří Ngwenya ve Svazijsku. Organizace UNESCO ho prohlásila za „jednu z nejstarších geologických formací na světě, a zároveň místo nejstarší těžební aktivity člověka.“ Centrum světového dědictví UNESCO říká:
„Zdejší důl je jedním z nejstarších na světě. V roce 1964 byly zuhelnatělé kousky z této lokality odeslány na radiokarbonové datování, které dospělo k datu 43 000 př.n.l., takže by se jednalo o zřejmě nejstarší známý těžební provoz na světě. Důl však může být ještě starší. Ruda zde byla patrně těžena do doby kolem 23 000 př.n.l.. Starověké těžební nástroje nalezené na místě pak byly více specializovnaé a zcela se lišily od těch nalezených na jiných lokalitách z doby kamenné.“
Když to shrneme, vědci a vyznavači teorií o starověkých astronautech v tomto případě došli k podobným závěrům. Něco podobného se nejspíš jen tak znovu neobjeví – ačkoli nikdo neví, co může přijít příště.