Vědci obecně uznávají, že moderní lidé homo sapiens přišli asi před 200 000 lety z východní Afriky. Nová genetická studie přitom tvrdí, že se naše počátky nacházejí v jižní části Afriky v oblasti, kde dnes leží Botswana. Takže rasisté v celém světě mohou zaplakat.
Když lidé odešli z afrického kontinentu, ti, co zamířili do Evropy, se ocitli v místech, kam dopadá méně slunečních paprsků, takže vědci předpokládají, že v důsledku toho se vyvinula i barva kůže: světlejší pokožka totiž absorbuje více vitamínu D. Neznamená to však, že by bílá kůže nějak nadřazená nad tmavší, znamená to pouze, že pokožka těchto obyvatel se v průběhu času přizpůsobila okolnímu prostředí.
Takže už víme, že lidé pocházejí z Afriky. Ale odkud přesně?
Nová studie provedená týmem výzkumníků a publikování v časopise Nature říká, že lidé žili asi 70 000 let v jižní části Afriky v oblasti dnešní Botswany, Namibie a Zimbabwe. Tým připomíná, že nejstarší kosterní pozůstatky homo sapiens byly nalezeny v Africe, ale na základně studií DNA navrhuje jinou oblast.
Studie říká: „Anatomicky moderní lidé vznikli v Africe asi před 200 000 lety. I když některé kosterní pozůstatky ukazují na původ ve východní Africe, v jižní části Afriky dodnes žijí lidé, kteří představují nejstarší větev lidské fylogenetiky. Zde nalézáme nejsilnější zdroj málo zastoupené, zato nejhlouběji sahající větve mitochondriální DNA v mateřské linii (198 nové mitogenomy z celkových 1217 mitogenomů) u současných obyvatel jižní Afriky, což dokazuje geografickou izolaci potomků žijících jižně od řeky Zambezi.
Možnosti související s touto studií v oblasti byly vědci dlouho přehlíženy nebo ignorovány, což znamená, že alternativní hypotézy nemohly získat příliš pozornosti. Výzkum přitom může obrátit vědecké debaty za celá staletí vzhůru nohama.
Během těch 70 000 let se lidem na jihu Afriky dařilo, dokud nenastala období klimatických změn, která je přinutila migrovat jinam.
Vytvořením mitogenomické časové osy, frekvence a rozptylů můžeme ukázat, že linie vznikla v oblasti zbytkové paleomokřina Makgadikgadi–Okavango na jihu Afriky. Genetická rozmanitost ukazuje na vytrvalou existenci rodu po dobu 70 000 let předtím, než došlo k rozptylu severovýchodním a jihozápadním směrem.
Paleoklimatická proxy data a modelová data naznačují, že zvýšená vlhkost otevřela zelené koridory nejprve směrem na severovýchod, a pak na jihozápad. Následné vysychání původního domova člověka koresponduje s velikostí populace, zatímco cyklická období mokra a sucha, a také adaptace na život v blízkosti moře, umožnily migrantům na jihozápadě dosáhnout populačního růstu, jak dokazuje rozsáhlý archeologický výzkum na jižním pobřeží. Když se to vše dá dohromady, jsme pro jihoafrický původ člověka moderního typu předtím, než došlo k prvním migračním vlnám, které zřejmě uvedly do pohybu klimatické změny v regionu.“
Univerzitní profesorka Vanessa Hayes z Institutu lékařského výzkumu v australském Sydney, která studii vedla, říká v prohlášení, že výzkum vytyčil místo vzniku člověka, což pomůže tak uklidnit debatu o tématu, která se dlouho táhla.
„Už nějakou dobu bylo jasné, že se anatomicky moderní lidé objevili v Africe zhruba před 200 000 lety. Dlouho se však debatovalo o přesném místě vzniku a následném rozptylu našich nejstarších předků. Mitochondriální DNA funguje jako časová kapsle odhalující naše předky v mateřské linii a pomalu hromadící změny po generace. Když srovnáme kompletní kód DNA čili mitogenom od různých jedinců, zjistíme informaci o tom, jak blízce jsou spřízněni.“
Dr. Eva Chan, kolegyně Hayesové, vysvětluje, že tým sbíral vzácné kódy DNA pro další studii.
„Připojili jsme 198 nových vzácných mitogenomů k současné databázi nejstarší známé populace moderního člověka, linie L0. To nám umožnilo vytříbit evoluční strom našich nejstarších předků a jejich větví lépe než kdy předtím.“
Profesorka Riana Bornman z Univerzity v Pretorii poukázala, že nové vzorky DNA jim umožnily přístup k nové části rodokmenu homo sapiens.
„Naše práce by nebyla možná bez štědrého přispění místních komunit a účastníků studie v Namibii a JAR, kteří nám umožnili odkrýt vzácnou a pro nás novou dílčí větev L0“.
Oblast je vhodným kandidátem na místo zrodu člověka také díky faktu, že zde kdysi byla bujně zelená krajina se spoustou vody, jak připomíná Dr. Andy Moore, geolog z Rhodeské univerzity. Zdejší jezero bývá označováno jako Makgadikgadi a vyschnutím se proměnilo v dnešní poušť Kalahari.
„Už před vznikem moderního člověka se jezero začalo vyprazdňovat v důsledku posunů tektonických desek pod ním. Tím vznikla rozsáhlá mokřina, která byla jedním z nejproduktivnějších ekosystémů pro život.“
Avšak asi před 130 000 lety se zdejší zelený ráj proměnil v prostředí nehostinné pro člověka, které ho přinutilo k hromadné migraci. Ta probíhala ve vlnách spolu s tím, jak země vysychala.
„Vypozorovali jsme značnou genetickou rozdílnost v nejstarší dílčí mateřské linii moderního člověka, která naznačuje, že naši předkové odešli ze své pravlasti v době před 130 až 110 000 lety. První migranti se vydávali na severovýchod, zatímco další vlna šla na jihozápad. Třetí část obyvatelstva zůstala na místě až do dnešního dne. Oproti lidem, co odešli severovýchodním směrem, se těm na jihozápadě dobře dařilo a zaznamenávali stálý populační růst.“
Lidé z jižní části Afriky odešli kvůli klimatickým změnám, což pro nás není nic neznámého. Na rozdíl od současné změny klimatu ale tehdejší změna nastala přirozeně (tj. bez přispění člověka) vlivem posunu zemské osy.
Profesor Axel Timmermann, ředitel Klimatického centra při Národní univerzitě v Pusanu, Jižní Korea, předvádí simulace, aby podpořil hypotézu, že k této události došlo dvakrát, přičemž otevřela cesty umožňující skupinám lidí odejít se své vlasti a hledat si nový domov jinde.
„Naše simulace naznačují, že pomalé kolísání zemské osy změní letní sluneční záření na jižní polokouli, což vede k periodickým posunům ve srážkách v celé jižní části Afriky. Tyto posuny v klimatu otevřely zelené vegetací porostlé koridory, poprvé před 130 000 lety na severovýchod, a pak před 110 000 lety na jihovýchod, což umožnilo našim nejstarším předkům odejít z jejich dávné pravlasti.”
Ne všichni však region opustili. Někteří se rozhodli zůstat, čímž vznikla populace, která zde žije do dnešního dne. První migranti tedy za sebou nechali určitou populaci, která se nakonec adaptovala vzniklé na podmínky, takže potomky původní populace v mateřské linii je možné najít v oblasti Velkého Kalahari dodnes.
Hrozba klimatické změny, která se dnes opět vynořuje, bude mít ještě větší negativní dopad na vyprahlé oblasti, které budou ještě teplejší a nehostinnější pro život. Možná někdy v blízké budoucnosti dojde ke třetí migrační vlně z oblasti jižní Afriky, takže původní domovina člověka zůstane – poprvé za více jak 200 000 let – zcela bez lidí.