Pokud si máme představit amerického mafiána z první poloviny 20. století, určitě se v naší představivosti zjeví velký muž s drsným pohledem v drahém obleku a samopalem v rukou. Znalci střelných zbraní vědí, že ideo samopal Thompson model M1919, M1921A, M1923, M1927 nebo nejznámější model 1928 M1A1. Jak se však tato zbraň ocitla právě v rukou mužů ze „ctihodné společnosti“? Odpověď je v podstatě jednoduchá a dost zajímavá. Nejprve se však podívejme, jak spatřil nejznámější americký samopal světlo světa.
Autorem této zbraně je brigádní generál John Taliaferro Thompson (1860 – 1940), bývalý dělostřelecký důstojník a pozdější člen Ordnance Department, tedy zbrojního ředitelství armády, kde působil jako vedoucí oddělení malých zbraní.
V roce 1914 odešel do výslužby jako podplukovník a stal se inženýrem v Remington Arms Corp. Už v té době se pohrával s myšlenkou vyrobit vlastní zbraň. Začal na ní pracovat spolu s Johnem B. blish. Dokonce založili vlastní firmu Auto – Ordnance Company.
Když v roce 1917 vstoupily USA do 1. světové války, ocitl se také Thompson na frontě jako brigádní generál a ředitel centra výzbroje. Pohled na vojáky bojující v zákopech s puškami, které měly malou kadenci, oproti kulometem ještě více podporovaly Thompsona v realizaci jeho projektu. Zjistil, že na dobývání zákopů by se více hodila zbraň, která nemusí být až taková přesná jako puška, ale měla by dokázat vystřelit dávku nábojů, ne pouze jeden. Navíc, německá armáda už takovou zbraň jako první na světě měla.
Po válce se vrátil domů a už v roce 1919 představil zástupcem americké armády svou zbraň s názvem Tommy Gun. Tento samopal, zpočátku nazývaný malý ruční kulomet, rovněž jako jeho německý kolega Bergmann MP 18 I, který ještě stihl zasáhnout do posledních bojů 1. světové války, nabíjel pistolovými náboji. Rozdíl byl v tom, že německý samopal se nabíjel 9 mm náboji a Tommy Gun náboji ráže 45 Auto. Byli to náboje do pistole Colt 1911, kterou vyrobil John Moses Browning.
Konečně se dostáváme k momentu, kdy se tato zbraň ocitla v rukou mafie. Thompson totiž před ukázkou svého patentovaného samopalu tak věřil v jeho úspěch, že objednal výrobu 15 000 samopalů. Odpověď americké armády však byla odmítavá. Tato odpověď se dá snadno odůvodnit tím, že válka už dávno skončila. Nové zbraně proto tehdy nebylo třeba. Jelikož výroba samopalů téměř položila Thompsnovu firmu na kolena, chtěl, aby se prodala alespoň jejich část. Rozhodl se je proto prodávat nejen policejnímu sboru, ale i civilnímu obyvatelstvu.
Se začátkem prohibice v USA se začal i zlatý věk mafie a nikdy nekončící války mezi gangy. Díky tomu se Thompson velmi rychle stal zázračnou zbraní mafie. V USA nebyl mafián, který by ho nepoužíval. Kadence 800 ran za minutu byla tehdy něčím neuvěřitelným. A když se k tomu přidá zásobník s kapacitou 20, 30, 50 nebo 100 nábojů, důležitost této zbraně je jasná. Samopal se tak podepsal pod smrt stovek mafiánů. Jeho nejznámějším využitím je masakr na sv. Valentýna, který nařídil samotný boss chicagského podsvětí Al Capone. Policejní sbor začal tuto zbraň nakupovat ve větším množství, aby mohl zasáhnout v pouličních bojích s mafií.
Samopal se dočkal mnoha modifikací, například odlehčení nebo zvýšení kadence, aby dozrál do úplné dokonalosti v modelu M1A1. Svého bojového nasazení, na které byl původně stvořen, se samopal dočkal až v roce 1942, tedy 2 roky po smrti pana Thompsona. Ve výzbroji zůstal až do konce války ve Vietnamu. Odhaduje se, že do té doby se vyrobilo 2 700 000 kusů.