Historie organizovaného zločinu nemá svých hlavních hrdinů jen na temné straně zákona. Hrdiny se tehdy stávají i lidé bojující na straně spravedlnosti. Jejich jména se zapíší do těchto dějin hlavně tehdy, když dokáží vše obětovat za spravedlnost a dosáhnou takové výsledky, o kterých se jejich kolegům ani nesnilo. Největší legendou mezi těmito lidmi byl jeden muž, jeden prefekt. Někdo by si řekl, že co by mohl prefekt nadělat se zločinem. Omyl! Nikdo v celé historii boje proti organizovanému zločinu neměl tak blízko k úplnému vyhlazení sicilské mafie, kromě tohoto prefekta – Cesara Mori (1871- 1942).
Studoval na vojenské akademií v Turíně, avšak kvůli problematickému manželství musel odejít z akademie. Přidal se do policejního sboru. Právě v tento čas začíná psát osud největšího lovce mafie.
Nejprve pracoval v Ravenně, pak ve městě Castelvetrano v provincii Trapani (Sicílie). Zde se mu podařil první velký úlovek, když chytil banditu Paola Grisalfiho. V roce 1915 se stal konzulem ve Florencii.
V roce 1919, jen pár měsíců po skončení 1. světové války, byl Mori vyslán opět na Sicílii. Ihned rozjel úspěšnou akci proti banditům, jejichž počet po válce prudce narostl. Důvodem banditismu byly bývalí vojáci, kteří se vrátili z bojů do válkou zbídačených domů a neznali jinou práci, jako boj. Naneštěstí, zbraně jim po válce zůstaly. V Caltabellotta zatkl více než 300 lidí za jednu noc. Už tehdy byl místními novinami opěvovaný jako „likvidátor mafie.“
V roce 1920 se vrátil na Itálii pevninu a sloužil v Turíně jako kvestor dále v Římě a Boloni. V roce 1921 se stal prefektem v Boloni. Jelikož však nebyl členem fašistické strany, která se v ten čas úspěšně prodírala k moci, byl sesazen ze svého postu a poslán do Bari.
V roce 1922, kdy se budoucí italský „Duce“ Benito Mussolini chopil moci, byl Mori ve Florencii.
V roce 1925 si nový ministr vnitra Luigi Federzoni vzpomněl na obrovské úspěchy tohoto muže v boji se zločinem, a tak ho ustanovil policejním prefektem v Trapani. Mori hvězda opět začala stoupat.
Ještě v ten rok ho sám Mussolini stanovil prefektem Sicílie a udělil mu obrovské pravomoci. Duceho rozkaz byl jasný: Definitivní zničit organizovaný zločin na Sicílií.
Situace na Sicílií byla velmi špatná. Veškerou moc měla v rukou mafie, která měla pod palcem i všechny orgány vlády a soudnictví.
Únosnost organizovaného zločinu přesahovala své meze. Mafiáni působily na tomto území jako skuteční bandité. Neváhali pozabíjet celé rodiny a jejich domy vypálit. Kdo porušil Omerta, takzvaný nepsaný zákon o mlčení dotyčného, který viděl trestný čin, byl nemilosrdně „popraven“ takzvanou „Luparu,“ dvouhlavňovou brokovnicí, jejíž hlavně byly pilou zkráceny, aby se mohla zbraň schovat pod kabát. Říká se, že se broky před vložením do hlavní nasolena.
Mori působil na Sicílií od roku 1925 do roku 1929. Už jen jeho příchod vyvolal strach u všech zločinců a povzbuzení u obyčejných lidí. Jen za první dva měsíce zatkl až 500 zločinců.
V lednu 1926 uskutečnil pravděpodobně svou nejslavnější akci, obsazení obce Gangi v provincii Palermo, která byla doslova mafiánskou pevností.
Neštítil se ničeho. Pokud chtěl chytit zločince, přistoupil klidně i k mučení jejich komplice, nebo i k různým omezením občanů, pomáhajících banditům. Rád jezdil na koni a u sebe měl pušku. Stačilo, aby se jen proběhl na koni, a každý se ho bál. Svými metodami si proto vysloužil přezdívku Železný šéf- Prefetto di Ferro.
Později však začal být trnem v oku vlády, když se mu podařilo zjistit určité styky mezi mafií a fašistickou vládou. Poslední kapkou pro jeho odvolání z funkce prefekta nastalo, když v samotném Palermu zatkl 11 000 lidí podezřelých z organizovaného zločinu. Proto byl v roce 1928 ustanoven senátorem a v roce 1929 byl zbaven funkce prefekta.
Postupně byl vytlačován z politického života, a proto v roce 1932 se vzdal všech funkcí a odešel do Udine, kde žil až do své smrti 6. července 1942. Do konce svého života stále sledoval situaci na Sicílií. Zemřel však jako zapomenutá postava.
Do zapomnění však neupadl. Stále zde zůstává vzpomínka na Železného šéfa, jediného člověka, který se nebál zatočit s mafií a měl by být vzorem pro všechny bojovníky proti zločinu. O jeho důležitosti a potřebě nezapomenout svědčí i fakt, že filmaři z Itálie natočili o tomto neochvějná bojovníkovi s mafií film, který přesvědčivě vypovídá jeho boji s mafií.