Pod Transsexualita rozumíme takový stav, kdy člověk, z tělesného hlediska, „dostal“ určité pohlaví, které však neodpovídá jeho duševně-psychickému stavu. Člověk se např. narodí jako chlapec a přesto se po celý život cítí jako žena.
Transsexualita má lékařské. psychické, sociální jakož i právní dimenze. Podle kritérií WHO (World Health Organisation) jako diagnostická směrnice pro vznik, a tím pro léčbu transsexuality platí, že:
1) transsexuální identita musí průběžně existovat minimálně 2 roky
2) to nesmí být symptom jiné psychické poruchy, jako např. schizofrenie
3) souvislost s genetickými nebo pohlavně chromozomovými anomáliemi je vyloučena. Nejnovější se místo o transsexualitě hovoří o poruše identity pohlaví.
Z medicíny
Léčba zpravidla probíhá u urologa, gynekologa nebo plastického chirurga. Léčba – hovorově označovaná také jako změna pohlaví – se může převést až tehdy, když takovou diagnózu potvrdilo tak lékařské i psychiatrické vyšetření. Příslušnému zákroku zpravidla předchází delší hormonální léčba.
Z historie
První písemné údaje o fenoménu transsexuality lze nalézt u řeckého dějepisce Herodota (500 před nl až 424 po nl), přítele Perikla a Sophokla. V 20-tých letech minulého století byly poprvé dvěma ženám odstraněny jejich prsa, vaječníky a děloha, aby se zmírnil jejich subjektivní psychický pocit tíhy nemoci. Vážná veřejná vědecká diskuse o tomto fenoménu se začala v roce 1932 v časopise „sexuoložka sexuální politika“. V článku se mj psalo o muži, který se již ve věku 6 let pokusil odstranit si penis pomocí motouzu, a kterému byl pak pohlavní úd chirurgicky odstraněn v roce 1931, a pak mu byla vložena umělá pochva. První změna pohlaví, která narazila na obrovský zájem veřejnosti, byla změna amerického vojáka Georgese Jorgensen, který se nechal operovat v roce 1952 v Kopenhagene, a potom žil jako žena až do roku 1989.