Byla by to příjemná zpráva dozvědět se, že na zahradě nám rezaví cosi, co má obrovskou hodnotu. Jenže to se majitel vzácného autobusu GM Futurliner nedozvěděl. Přišel o miliony. Ten nový se může radovat.
Sérii dvanácti Futurlinerů vyrobil koncern General Motors koncem třicátých let minulého století pro Světovou výstavu v New Yorku, která se konala v roce 1939.
Vysokou hodnotu nemusí mít jen staré Ferrari, Porsche, Mercedesy-Benz či Bugatti. Toto je příběh vzácného autobusu. Putoval z rukou do rukou, až skončil pokrytý rzí na zahradě. Jakoby se byl pod zem propadl téměř na jedenáct let. Jenže původní majitel netušil, že rezavé monstrum je ve skutečnosti poklad. A tak ho prodal za směšné peníze. Mohl mít přitom miliony. Vlastnil totiž pravý GM Futurliner, ze kterého vzniklo jen dvanáct exemplářů. Jeho kus byl sedmým v pořadí.
Pro světovou výstavu v New Yorku
Název GM Futurliner neřekne mnoho možná ani znalcem autobusů. O to je však vzácnější. S nadsázkou jde o „modrý mauricius“ mezi autobusy. Nevznikl však proto, aby vozil lidi, což je jeho další specialitou. Koncern GM vyrobil dvanácti kusovou sérii na zakázku u příležitosti Světového veletrhu v New Yorku, který se konal v roce 1939. Později jezdila flotila autobusů po celých Spojených státech v rámci výstavy Parade of Progres, tedy výstavy věnované prohlídce pokroku. A dobové autobusy tato vozidla nepřipomínaly ani náhodou.
Aerodynamické Futurlinery působily opravdu futuristicky. Na délku měli přes deset metrů, přičemž panoramatická kabina sahala až do výšky 3,5 metru. I na přední nápravě byly dvojité pneumatiky.
Každý z autobusů ukrýval malou výstavní síň, která demonstrovala pokrok v nějaké oblasti – technice, architektuře, vědě a podobně. I proto měli Futurlinery až 19 různých dveří a skleněnou střechu. Nebyli to žádní drobečci. Délkou přesahovaly deset metrů, na šířku měřili 2,4 metru a na výšku až 3,5 metru. To zejména z důvodu zvýšené kabiny. Oblý aerodynamický design působil opravdu futuristicky. V New Yorku se staly skutečnými hvězdami, jenže velkou kariéru si konvoj neužil. Druhá světová válka udělala výstavám konec.
Autobusy sloužily jako pojízdné výstavní síně dokumentující technologický pokrok.
Na palubě každého Futurlineru se nacházela jiná expozice.
Na scéně se všech dvanáct bratrů objevilo až v roce 1953, a to po důkladné rekonstrukci. Původní 4-válcový diesel nahradili silnější benzínové 6-válce o objemu 4,9 litru. Takže původní rychlost 60 km / h vzrostla alespoň na 80. To i díky nové 4-stupňové automatické převodovce Hydramatic, za kterou následoval druhý dvoustupňový manuál, který počet rychlostí zdvojnásobil. Úplnou raritu představuje třetí převodovka se třemi stupni, která umožňovala volit stálý převod. Podle toho, jaká úloha Futurlinery čekala. To však už musel řidič vystoupit z kabiny. A raritou je i dvojmontáž na přední nápravě.
Futurlinerem zničila kariéru televize
K technické výzbroji patřily dva dieselelektrické generátory. To proto, aby měl Futurliner dostatek energie na výkonné osvětlení své výstavní síně, ale i okolí. Takže hmotnost vzrostla na 12 tun. Během revize dostal a flotily výkonnější brzdy a výkonnější posilovač řízení. Dříve byla brzdová soustava tak slabá, že autobusy zvykli v konvoji při nedostatečném odstupu do sebe nabourat. To navzdory skvělému výhledu, který měl řidič ze skleněného centrálně situovaného kokpitu ve výši až tří metrů. Do kabiny vedly schody.
Jiné sedadla byste zde však hledali marně. Prostor dostali tematické expozice. Například život na farmě, budoucnost amerických měst, výhody proudových nebo naftových motorů. Později přibyla miniaturní výrobní linka automobilů či animovaná expozice o rozvoji americké silniční sítě. Futurliner poutaly pozornost všude, kde se objevily, ale pomalu přicházel na svět jejich „nepřítel“ – televize.
Mimochodem, i tu tyto autobusy předpověděli jednou ze svých expozic. A když jste se mohli dívat na svět doma v obývacím pokoji, nemuseli jste chodit po výstavách.
Zájem o putovní konvoj prudce klesl, takže svou misi skončil už v roce 1956, jen tři roky od spuštění projektu. Koncern General Motors proto autobusů zbavil. Dva koupila například Michiganská policie, která je překřtil na Safetylinery a snažila se pomocí nich vzdělávat motoristy v oblasti bezpečnosti silničního provozu.
Další Futurliner skončil v rukách kontroverzního proroka Oral Robertse, který ho použil jako pódium pro své misionářské poutě. Většina zbývajících Futurliner měla tedy známý osud. Kromě našeho čísla sedm.