Vimany jsou v staroindických sanskrtských eposech Mahábhárata a Rámájana popisovány jako mytologické létající stroje podobající se na létající pyramidy.
V Mahábháratě je popisován boj mezi spřízněnými rody Kuruovců a Pánduovců, který se odehrál kolem 1. tisíciletí před Kristem, kde právě Pánduovci použili v závěrečné zničující bitvě jakési složité létající stroje, a v Rámájanu se o těchto strojích zase dozvíme, jak vypadaly uvnitř, a jak létaly.
Mohli staří Indové už před 3000 lety používat létající stroje nebo jde jen o literární výmysl? Záhadné Vimana V Mahábháratě, která popisuje bratrovražedné války mezi Kuruovcami a Pánduovců, kdy Kuruovci připravili Pánduovce o vládu a vyhnali je z říše, najdeme zmínky o mimořádně technicky složitých strojích, které byly schopny vznášet se.
Právě tyto stroje měly k dispozici Pánduovci, kteří chtěli ztracený trůn získat zpět do svých rukou, což se jim nakonec i díky Vimana podařilo. Létající stroj Vima jako první vyzkoušel pánduovský princ Bhima, kdy se v Mahábháratě o tom píše toto: „Letěl ve své Vimanu na ohromném loučí, který byl jasný jako slunce a hřímal jako bouře.
„Odkud vůbec Pánduovci mohli získat jakési létající stroje před 3000 lety, když víme, že oficiální rozvoj letectví začal až rokem 1903, kdy bratři Wrightové uskutečnili svůj první vzlet letadla? V Rámájanu se o těchto létajících strojích – Vimana dozvíme další podrobnosti.
Vimana byly dokonale manévrovatelné stroje, které létaly pomocí rtuti a obrovského větru, tedy obrovské hnací síly. Vimana dokázali létat na velké vzdálenosti buď vzduchem, kdy mohli stoupat, klesat nebo se pohybovat dopředu, ale dalo se s nimi pohybovat i po zemi nebo ve vodě. Tyto stroje byly určeny pouze pro členy královské rodiny.
Jak Vimana fungovaly?
O Vimana se dozvíme i v dalším sanskrtského spise Samarangana Sutradhara, kde se to mytologickými létajícími stroji jen hemží, a mimo jiné zde jsou i přesné instrukce jak Vimana postavit. V sanskrtského textu je napsáno například i toto:
„Trup Vimana musí být silný a odolný, ale z lehkého materiálu, jako velký pták. Dovnitř se musí dát rtuťový motor a pod něj železné zahřívací ústrojí. Člověk sedící uvnitř může pomocí neviditelné síly skryté v rtuti, která uvede do chodu proudový motor, cestovat oblohou na velké vzdálenosti.
Pohyby Vimana jsou takovéto:
mohou vertikálně stoupat, vertikálně klesat a pohybovat se šikmo dopředu a dozadu.
Pomocí těchto strojů mohou lidé létat vzduchem a nebeské stvoření mohou sestoupit na zem.“ O jakých nebeských stvořeních se tento spis zmiňuje?
Jsou to bohové – mimozemšťané, kteří zasvětili staré Indy do umění létat a sestrojovat létající stroje? V babylonském zákoníku Hakata se o tomto píše takto: „Je velké privilegium moci řídit létající stroj. Umění létat patří mezi naše nejstarší znalosti. Dar od těch na nebesích. Předali nám toto umění, abychom zachránili mnoho životů.“
Jak létaly bohové?
K nejvýznamnějším indickým literárním dílům však patří Vimaanika Shaastra – dosud jediný dochovaný fragment – 40. svazek dnes už ztracené prastaré rozsáhlé encyklopedie Yantrasarvasa, který hovoří o strojích, přístrojích a technologiích dávných civilizacích Země.
Tento staroindický text v sanskrtu podle legendy sepsal vědec a kněz Maharshi Bharadwaaja na základě jemu dostupných a velmi starých manuskriptů, které hovořily o technologiích lidstva sídlícího na Zemi v období před 250 000 až 5000 lety před Kristem.
Není známo kdy byla napsána celá encyklopedie Yantrasarvasa, ale její první verze byla pravděpodobně sepsána ve starém jazyce Shaastra, ve kterém se zapisovaly první záznamy védských textů. V technickém literárním díle Vimaanika Shaastra se lidé poprvé seznámili s technickou a technologickou vyspělostí pradávných národů, které by podle současných historiků a archeologů v období před 250 000 lety ještě neměli vůbec existovat.
Toto dílo je však skutečné, a technickými údaji převyšuje jakékoliv jiné starověké dílo. Je to doslova technická příručka pro piloty, kteří létali na velmi starých létajících strojích zkonstruovaných před tisíciletími! Toto neobyčejné dílo dnešní věda zcela ignoruje, přesto, že již bylo ze sanskrtu přeloženo i do angličtiny, a pro lidi má nedocenitelnou hodnotu.
Obyčejní lidé, ale i odborníci v něm najdou přesné vědecko-technické údaje, kterými disponovali dávné vyspělé civilizace. Dokdy si současná moderní věda a její představitelé budou myslet, že nic vyspělejší než máme dnes, se na naší planetě Zemi ještě nevyskytovalo?
Mají vůbec zkostnatělí a skeptičtí vědci zájem o detailnější prozkoumání tohoto starověkého díla, aby potvrdili nebo vyvrátili pozoruhodné znalosti našich předchůdců před tisíciletí? Zřejmě ne, raději se na to ani nepodívají ze strachu, že by se musely přepsat zažité dějiny lidstva…