Hodinky pro potápěče tvoří jeden ze základních směrů výroby hodinářského průmyslu a to i dnes, v době potápěčských počítačů. Zatímco ale dosahují stále lepších hodnot odolnosti vůči tlaku vody, čitelnosti za stižených světelných podmínek, přesnosti a spolehlivosti, většina z nich se ponoří do moře pouze při dovolených či náhodných akcích a některých z nich dokonce vůbec.
To ovšem neplatilo v minulosti, kdy na jejich spolehlivosti záležel potápěčův život. Nejvíc žádostí o výrobu vodotěsných hodinek bylo samozřejmě v období světových válečných konfliktů vzešlých z požadavků armád, ale díky lidem jako byl Jacques-Yves Cousteau se potápěčské hodinky nepřestaly vyvíjet i po nich.
Jacques-Yves Cousteau a jeho tým se v padesátých a šedesátých letech minulého století podílel na vývoji hodinek určených k potápění v rámci spolupráce s radou světoznámého výrobce hodinek, jehož cílem bylo zdokonalování jejich vlastností.
Po skončení 2. světové války se francouzští příslušníci vojenské potápěčské jednotky kapitán Robert ‚Bob‘ Maloubier a poručík Claude Riffaud spojili se společností Blancpain. Z tohoto spojení vzešel legendární model Fifty Fathoms vodotěsný do hloubky 50 Sahu, Což odpovídá 91,45 metrů.
V roce 1954 je na veletrhu Baselworld představen konkurenční model značky Rolex, kultovní Submariner. Oba modely hodinek určených k profesionálnímu potápění v té době představují technologický vrchol.
Stejné modely z jejich rané fáze vývoje můžeme spatřit ve filmu Silent World z roku 1956 na zápěstích Andre Lábana (jeden z hlavních inženýrů a potápěčů týmu J. Cousteau), který měl Fifty Fathoms a Cousteaua s modelem Submariner značky Rolex.
Jeden z prvních měl referenční číslo 6204 a jde o velkou sběratelskou raritu, vyrábí se pouhý jeden rok. Všiml si, že na žádném z modelů ještě není dnes již nepostradatelná ochrana korunky. Ref. 6200 byl vodotěsný do 200 metrů, ref. 62004 do 100 metrů a ref. 6205 doposud byl vybaven mechanickým strojkem s automatickým nátahem A.260 a odolností proti vodě do 100 metrů.
Hodinky Blancpain Fifty Fathoms i Rolex Submariner stanovily pro budoucnost potápěčských hodinek určité konstrukční standardy, mezi než patří jednosměrně otočná luneta, světélkující čísla a indexy, specifické tvary a konstrukci pouzdra a mnohé další.
V roce 1963 během potápění a filmování v Rudém moři používal Jacques Cousteau hodinky Omega model Seamaster 300 ref.165.024, který byl později mimo jiné používán i v britské armádě.
Omega Seamaster 300
Přibližně v roce 1963 vyměnil tím Jacquese Cousteaua model Seamaster 300 za Plongeur Professionnel (PloProf) SM600 zkonstruován výhradně pro potřeby profesionálního potápění. Testování hodinek trvalo plné 4 roky.
Zvláštní pozornost byla věnována konstrukci pouzdra hodinek, jeho robustnosti i dokonalé utěsnění, zároveň i uložení sklíček, které při dekompresi nesměli prasknout, ani vyskočit ze svého uložení. Tím potápěčů zároveň testoval i schopnost vyrovnat se s fyzicky i psychicky náročnými úkoly v hloubce 500 metrů
Vývoj takových hodinek byl pro Omegu velmi nákladným a to se odrazilo i v jejich ceně, která byla přibližně dvakrát vyšší než u modelu Rolex Submariner. Jen pro představu, v roce 1973 se cena hodinek PloProf pohybovala mezi 690, – a 720, – CHF. Tato cena by byla dnes více než úsměvná. Postupně se s modelem PloProf 600 začíná testovat i model Seamaster 1000 m. Jejich nejznámějším testem bylo připevnění hodinek na vnější rameno ponorky Beaver Mark IV, která pracovala v hloubce 1000 metrů.
Další hodinky, které sehrály v této historii Důležitou roli, byly od značky Lip a šlo o Potápěčský model Nautic-Ski, oficiálně představen v roce 1967. Jednalo se o jednu z nejmodernějších technologií této doby, konstrukci tzv. Supercompressoru s dvěma korunkami a vnitřní otáčecí lunetou.
Hodinky Lip model Nautic-Ski
Vodotěsnost byla 200 metrů. Zvláštností byl strojek použitý v těchto hodinkách. Byl jím elektro-mechanický kalibr R184, který měl představovat budoucnost strojku používaného v hodinkách. Značka Lip začala s elektřinou experimentovat doposud v roce 1928 a do produkce se dostalo několik zajímavých elektrických hodin doposud v předválečném období, ale až v roce 1948 se tento výrobce začal vážně věnovat vývoji hodinek s elektrickým pohonem. Jedním z úspěšnějších strojku byl i R148 se 14 kameny a frekvencí 18.000 VPH.