Vikinské domy: portály do říše mrtvých a magické předměty
I když toho o Vikinzích víme spoustu díky knihám, dokumentárním filmům a dalším zdrojům informací, nevíme mnoho o tom, jak žili, když zrovna nebyli na výpadech a nedobývali cizí země.
To se však může změnit díky nové průlomové knize od Marianne Hem Eriksen nazvané Architektura, společnost a rituály v době Vikingů (Architecture, Society and Ritual in the Viking Age), část Dveře, obydlí a domov.
Především je třeba říct, že průměrná vikinská domácnost měla daleko od toho, jak si rodinu představujeme dnes. Ve článku pro stránky The Conversation Eriksenová píše:
„Vikinský dům mohl mít různou podobu, ale určitě neodrážel nukleární rodinu, jakou známe v moderním západním světě dnes. Největší domácnosti obýval manželský pár, konkubíny, poddaní, zemědělští pomocníci a válečníci, zvířata, sezónní dělníci, hosté a spousta dětí. I když žili pod jednou střechou, každodenní povinnosti a samotná architektura domu vytvářela hranice mezi jednotlivými skupinami obyvatel, takže byly mezi lidmi hranice.”
Vikinský dům neobývali pouze živí. Archeologické nálezy říkají, že také mrtví měli významné místo v domácnosti Vikingů. V některých případech byly lidské kosti zabudované do samotného domu. To se týkalo hlavně mrtvých dětí, které byly pohřbívány v krbech či jamách pro sloupky:
„Pro tehdejší lidi muselo mít nějaký smysl, když ukládali části těl svých zemřelých pod práh domu nebo do jam pro sloupky ve společném ´dlouhém domě´. Když sídlo opouštěli, někdy v domě pohřbili své mrtvé.“
Ohledně života v blízkosti mrtvých panuje jasná dvojznačnost. Na jedné straně lidé chtěli mít své mrtvé blízko, tak aby byli součástí jejich životního prostoru. Mrtvé děti a předkové mohli dům chránit, zakotvovat ho v místní historii nebo dávat sílu jeho obyvatelům. Pokud by mrtví začali být zlovolní, mohli by domácnost ohrožovat, proto byla potřeba hlídat práh do jejich světa. Některé vikinské domy obsahovaly také jakési „portály mezi živými a mrtvými“, které se nejčastěji nacházely v místě prahu domu.
„Dva písemné zdroje vyprávějí příběhy o ženách, které byly zvednuty nade dveře, aby se mohly podívat do jiné sféry. Jeden z nich je popis očitého svědka, který viděl pohřeb s lodí na řece Volze, kde byla otrokyně zvednuta nad volně stojící portál (něco jako rám dveří), aby mohla mluvit se zemřelým náčelníkem. Druhý z nich je nejasný text o nevydařeném rituálu, kdy paní domu požádala, aby ji zvedli „nad panty a dveřní trámy, aby viděla, jestli může oběť ušetřit“ — možná aby nahlédla do jiné sféry nebo do budoucnosti. Dveře tak mohly být portál k jiným silám a bytostem. Možná proto byly také někdy vztyčovány samostatně stojící portály na vikinských pohřebištích.”
Archeologové nalezli mnoho předmětů, které musely mít pro vikinské obyvatele zvláštní význam: hrnce, nože a železné kruhy. Tyto předměty byly obvykle zakopány ve dveřích nebo v jejich blízkosti, takže možná sloužily jako talismany naplněné magickými silami, které měly chránit dům před zlými silami zvenčí.
Svůj článek zakončila Eriksenová připomínkou, že přestože o Vikinzích dnes víme hodně, je ještě spousta dalšího, co je potřeba se dozvědět. Když Vikingové přišli do styku se širším světem prostřednictvím nájezdů, obchodu a osídlování, jejich chápání světa bylo zakotveno v jejich každodenních zkušenostech z domova. Uzrál čas rozšířit své znalosti, které spojujeme s dobou Vikingů, a zaměřit se na neprozkoumaná témata včetně role nerovnosti lidí v tomto stěžejním období evropské historie.