V nedávné studii publikované v The Lancet Diabetes and Endocrinology vědci zkoumali postakutní riziko a zátěž výskytu cukrovky po prvních 30 dnech následujících po covid-19.
Stávající literatura uvádí postakutní následky covid-19 jako jsou mimoplicní dysfunkce a diabetes u pacientů pozitivních na SARS-CoV-2. Zátěž a riziko výskytu diabetu po období akutní infekce však nebyly komplexně charakterizovány, zejména u nehospitalizovaných pacientů. Chybí rozsáhlé longitudinální hodnocení glykometabolických následků covid-19 po 30 dnech infekce.
Ve studii vědci určili rizika a související roční zátěž výskytu diabetu u pacientů s pozitivním SARS-CoV-2 po prvních 30 dnech infekce. Data poskytlo americké oddělení Veteran Health Administration (VHA) a Corporate Data Warehouse (CDW) Veterans Affairs (VA). Na základě dat bylo do studie přijato 181 280 amerických veteránů, pozitivních na SARS-CoV-2 v období od 1. března 2020 do 30. září 2021. Data zahrnovala demografické, klinické a laboratorní informace spolu s historií užívání hypoglykemických léků. Aby bylo možné srovnání, byla vybrána současná kontrolní skupina negativní na SARS-CoV-2 s 4 118 441 jedinci a předpandemická kontrolní skupina s 4 286 911 jedinci. Zatímco současné kontroly byly získány ve stejném období jako pacienti s covid-19, předpandemická referenční skupina byla získána mezi 1. březnem 2018 a 30. zářím 2019. Kromě toho byly v databázi PubMed vyhledány studie publikované mezi 1. prosincem 2019 a 6. září 2021. Klíčová slova použitá pro vyhledávání dat byla „covid-19“, „diabetes“, „long covid-19“ a „SARS CoV-2“. Všichni účastníci byli nediabetici s hodnotami glykovaného hemoglobinu (HBA1c) před zahájením studie pod 6,4 a neužívali hypoglykemické léky rok před datem pozitivního testování (T0) na covid-19. Účastníci byli longitudinálně sledováni do 20. prosince 2021 (průměr 352 dní). Pozitivní kohorta SARS-CoV-2 byla dále rozdělena do 3 skupin na základě jejich nastavení péče během akutní fáze covid-19: nehospitalizovaní (n=162 096), hospitalizovaní (n=15 078) a hospitalizovaní s přijetím na JIP (n=4106). Primárními hodnocenými výstupy byla rizika výskytu diabetu, jako upravené poměry rizik (HR) a související zátěž na 1000 pacientů za rok a složený cílový bod obou výsledků. Kromě toho byla vyhodnocena smrt spojená s covid-19, aby se určila reprodukovatelnost zjištění studie. Dále byly hodnoceny souvislosti mezi covid-19 a používáním naslouchadel, akné a laboratorními parametry. Faktory pacienta, jako je věk, pohlaví, etnická příslušnost, index tělesné hmotnosti (BMI), kouření/nekouření, komorbidity a užívání dlouhodobé péče (domy s pečovatelskou službou, centra asistovaného bydlení) byly také hodnoceny, aby se určilo, který z těchto faktorů zvyšuje pravděpodobnost diabetes po akutním období covid-19. Byly použity Coxovy logistické regresní modely přežití pro analýzu dat, která byla upravena pro základní rozdíly mezi třemi skupinami s inverzním vážením pravděpodobnosti pro algoritmicky vybrané a předem definované kovariáty.
V postakutní fázi covid-19 vykazovali pacienti pozitivní na SARS-CoV-2 nadměrnou zátěž (13,5) a zvýšená rizika (HR 1,4) výskytu diabetu a také nadměrnou zátěž (12,4) a zvýšená rizika (1,9) užívání hypoglykemik. Riziko incidenčního diabetu a nadměrné zatížení složeného cílového parametru byly odhadnuty na HR 1,5 a HR 18. Zátěž a rizika incidenčního diabetu po akutní fázi covid-19 byly významně vysoké u nehospitalizovaných pacientů s covid-19 a postupně se zvyšovaly v souladu se závažností covid-19 a nastavením péče během akutního období covid-19. Kromě toho byla infekce SARS-CoV-2 spojena s vyšším rizikem úmrtí (HR 1,5). Výskyt rizik a zátěže diabetu byl vyšší u černochů ve věku nad 65 let s komorbiditami, jako je hypertenze, kardiovaskulární poruchy, prediabetes a hyperlipidémie. Riziko bylo také vyšší u obézních jedinců s BMI>25 kg/m². Nebyla však nalezena žádná významná souvislost mezi covid-19 a riziky používání naslouchadel, akné a laboratorními změnami hodnot sérového albuminu, celkového proteinu, vápníku, draslíku a lipoproteinu s vysokou hustotou. Závěrem lze říci, že roční zátěž a rizika užívání hypoglykemik a incidenčního diabetu po akutním období covid-19 se v kohortě covid-19, ve srovnání s oběma kontrolními skupinami, zvýšila. Cukrovka by tedy měla být považována za důležitou součást postakutních následků covid-19 a poinfekční péče o SARS-CoV-2 by měla zahrnovat včasnou detekci a rychlou léčbu diabetu.