Panama není jen slaměný klobouk a jeden z nejznámějších průplavů, ale také jsou to džungle a chátrající koloniální přístavy, které ukrývají historii plnou zlata a plenění ve španělském Novém světě.
Džungle působí poněkud strašidelně, je parná a vlhká, kde duněním hromů dodává trochu divadelní prvek nebezpečí, když půjdete po stinné staré stezce pro osly. Scéna orámovaná vějíři palmových listů a kmeny gigantických tropických stromů by zrovna tak mohla být na rytině v staré knize. Potřebovali byste pouze z ilustrátorů z přelomu století, který by přidal pár typických pirátů či pyšných konkvistadorů ve špičatých helmách a lesklých kyrysech, a měli byste příklad obrázku jako z titulní strany dobrodružné literatury pro mládež. Ostatně jste na tom pravém místě: 11 km dlouhý úsek staré kamenité Camino de Cruces, legendární španělské stezky pokladů vedoucí přes Panamskou šíji, je prostředím, kde se odehrála historie z doby zlatého věku pirátství, která patří k nejdobrodružnějším: vyplenění Panama City pirátem Henry Morganem v roce 1671.
Vyplenění města Panama City
Zdálo se nemožné, že by i nejdrsnější kapitán pirátů se svojí bandou hrdlořezů dokázal projít 112 km džungle zamořené tropickou nákazou a úspěšně zaútočit na jeden z nejbohatších španělských přístavů v Novém světě. V roce 1671 však tento korzár a „privatýr“ (což je významný vzestup na žebříčku oproti obyčejnému pirátovi) vyplnil svoji hrozbu, sebral armádu 38 lodí z okolí pirátského ostrova Hispaniola a naverboval více jak 2000 nemilosrdných bukanýrů: Angličanů, Francouzů, Holanďanů – v podstatě všechny piráty v Karibiku. Jejich cílem bylo bohaté pevninské pobřeží Ameriky patřící Španělsku.
Během cesty páchali piráti spoušť a vyrabovali např. pevnost San Lorenzo na karibském pobřeží Panamy. Odtud se vydali do vnitrozemí po řece Chagres a po staré stezce Camino de Cruces vedoucí džunglí až k městu Panama City ležícímu v nádherné izolaci na tichomořské straně šíje. Každoročně byly do zdejšího přístavu byly dopraveny pohádkové incké poklady, tuny zlata a drahokamů z Peru a stříbra z legendárních dolů v Potosí, a byly zde uloženy předtím, než došlo k jejich odeslání na lodích do Španělska. Čekalo zde tedy velké bohatství, které mohlo Morganovým pirátům padnout do rukou – kdyby nebyl zdejší guvernér včas varován o blížícím se útoku pirátů. Většina nejcennějších věcí proto byla naložena na galeony a odvezena na Perlové souostroví (Islas de las Perlas) tvořené 220 tropickými ostrovy, které leží v Panamském zálivu asi 48 km od pobřeží. Zde našli útočiště také nejbohatší obyvatelé Panama City, kteří si mohli dovolit zaplatit. Piráti udeřili za svítání 28. ledna 1671, vynořili se z džungle a rychle zvládli převahu obránců města. Následovaly orgie ohně, mučení a drancování trvající měsíc, až konečně jako nasycená sarančata pirátské hordy odtáhly a odnesly s sebou kořist po stezce Camino de Cruces až na místo na karibském pobřeží, kde na ně čekala jejich flotila. Otřesené obyvatele Panama City zanechali mezi ruinami toho, co kdysi bylo jejich domovem.
Panama dnes
Mnoho dešťů přešlo nad stezkou Camino de Cruces od doby, co tudy prošel Morgan. Zatímco džungle je stále stejně zlověstná, dnes je součástí Národního parku Soberanía, rozsáhlé divočiny proslulé především svým ptactvem: bylo zde zaznamenáno rekordních 525 druhů za jediný den. Právě zde tábořil Morgan se svými muži uprostřed bláta a komárů. V místech, kde se stezka setkává s řekou Chagres, dnes budou moderní pěší turisté vzdáleni jen na dostřel muškety od 5hvězdičkového ekologického letoviska nebo 1,5 hod. cesty autem od butikových hotelů, kavárena a jazzových barů v Casco Viejo, stylové staré koloniální čtvrti v Panama City, kde dodnes odmítají podávat rum Captain Morgan.
Nikde jinde však nejsou změny zak patrné jako na řece Chagres, která byla v roce 1913 přehrazena, čímž vzniklo Gatúnské jezero, které je součástí projektů Panamského průplavu. Jezero o rozloze 425 km² bylo v době postavení největší uměle vytvořeným vodním tělesem na světě. Většina trasy, po které putoval Morgan, je dnes pod hladinou, takže abyste se mohli vydat po pirátské stezce, je potřeba proplout průplavem. Od jeho otevření v roce 1914 jím prošlo více jak milion lodí, ke kterým se za dnešního bouřlivého dopoledne přidává vyhlídková loď Pacific Queen, jejíž paluba je plná turistů v panamských kloboucích; ti fotografují a hledí přes vodu na lesknoucí se moderní panorma Panama City (Ciudad de Panamá), které vypadá spíše jako Singapur či Miami než jako parný přístav v džungli oplývající dobrodružstvím, tak jak si ho většina z nás představuje…
Panama City, které kdysi bylo synonymem pro dobrodružství, se stalo jedním z nejvíce kosmopolitních měst Latinské Ameriky, okázalou bankovní metropolí a zlatým dolem pro realitní magnáty, developery a zámožné severoamerické důchodce, kteří hledají tropické slunce, životní styl vystěhovalců a bezpečné místo pro zakotvení svých jacht mimo hurikány, které jinak trápí obvyklou sestavu karibských daňových rájů.
Město postavené na námořnických šavlích a plenění
Ve staré koloniální čtvrti v Panama City stojím v lodi kostela sv. Josefa zaplněné vůní kadidla, kde se nachází velkolepý oltář z pozlaceného manganu, který přečkal řádění pirátů díky tomu, že byl pokryt blátem, aby to vypadalo, že z něj už veškeré zlato bylo strháno. Při scéně, která by dnes nejspíš vynesla svým představitelům Oskara, kněz kostela nejenže přesvědčil Morgana, že v kostele už nezbylo nic, co by se dalo ukrást, ale podle místní pověsti ho ještě přesvědčil, aby přispěl trochou zlata na renovaci. Překvapený a skeptický Morgan prý předal svůj dar se slovy: „Mám pocit, že jste větší pirát, než já.“ A možná opravdu byl – v té době byli piráty všichni v oblasti. Ostatně Panama samotná byla postavena na námořnických šavlích a plenění.