Ve Francii, zemi s bohatou kulinářskou tradicí a hluboce zakořeněným respektem k jídlu, se každý oběd či večeře proměňuje v rituál spojení, sdílení a užívání si chutí. Od zářivého pobřeží Azurového pobřeží až po malebné vinice v Burgundsku, každý region má své specifické gastronomické zvyky, které jsou hrdě udržovány a předávány z generace na generaci.
Večerní stolování je v těchto končinách událostí, na kterou se nejen čeká celý den, ale která si žádá pozornost a čas. Francouzi si rádi udělají chvíli na to, aby se sešli s rodinou či přáteli, rozvinuli konverzaci a vychutnávali každé sousto. Večeře na stojáka, rychlé a neformální, může být pro některé příležitostným řešením, ale jistě ne běžnou praxí. Představa, že by se člověk spokojil s rychlým občerstvením bez možnosti usednout a vychutnat si pokrmy v klidu, je pro mnohé Francouze téměř nepředstavitelná.
Když už mluvíme o francouzských kulinářských záležitostech, nelze opomenout croissant, který je ikonou francouzského pekařství. Tento máslový, vrstvený kousek nebe, pečený dozlatova, je pro Francouze nejen symbol národní hrdosti, ale také součástí jejich každodenního života. Croissant není jen obyčejným pečivem, je to výtvor, který vyžaduje čas, trpělivost a umění. Představa, že by ho někdo jedl na rychlo, bez patřičného ocenění jeho chuti a struktury, je pro Francouze neslýchaná.
Takže, když se setkáte s větou „Večeře na stojáka a croissant s máslem. Co by Francouz nikdy neudělal“, vězte, že to není jen obyčejný výrok. Je to odraz hlubokého respektu k jídlu, který je pro Francouze tak charakteristický. Večeře a croissanty nejsou jen pokrmy, jsou to kulturní instituce, které vyžadují čas a pozornost, aby byly skutečně oceněny. Francouzská kuchyně není jen o chutích, je to umění žít – „l’art de vivre“.