Dnes jsem narazila na tento krásný výrok Jaroslava Filipa a hned jsem si ho promítla do svého života. Začala se myšlenková rekapitulace všech mých začátků a konců. A musím souhlasit s tímto výrokem 🙂
Asi nejdůležitější začátek je naše narození. I když si ho samozřejmě nepamatujeme, je to začátek naší cesty. Cesty, která se klikatou, stoupá jednou nahoru, jindy klesá dolů. Cesty která má hodně výmolů, překážek, ale i příjemných zastávek, odpočívadel a na níž setkáme i mnoho dalších cestujících. Přesto že konce bývají bolestivější, snažíme se je nahradit něčím pozitivním a novým. Novým začátkem.
Určitě si každý vzpomene kdy se poprvé zamiloval. To byl začátek krásného pocitu, který pak hledáme celý život. Stejně si každý vzpomene kdy si poprvé zapálil cigaretu (nepříliš zdravý a příkladný začátek). Začátek školní docházky, kariéry, rodinného života.
Mezi nejkrásnější začátek je ale pravděpodobně zrod nového života, který jsme darovali my sami. Stejně je mnoho věcí které jsme začali jen duchu (od dnes nekouřím, nepiju) ty hodně krát ke svému konci ani nedospěly 🙂
Jak jsem už napsala, konce bohužel vědí ale více zabolet. Ale třeba si říci že všude tam kde něco končí je ln prostor pro něco nového!
PRO NOVÝ ZAČÁTEK :-)))