V polovině roku, s příchodem teplých letních měsíců, došlo k významnému předání štafety v rámci Evropské unie. Česká republika, mladý člen evropské rodiny, převzala otěže předsednictví, které bylo předtím pevně v rukou Francie. Tento moment symbolizoval nejen přechod odpovědnosti, ale i příležitost reflektovat nad historickým významem a vlivem Francie na evropskou integraci.
Francie, s její bohatou historií a významnou úlohou na kontinentální i globální scéně, je nejen jedním z nejstarších členů, ale stojí i u zrodu celého evropského projektu. Vzpomeňme na to, jak po druhé světové válce, kdy Evropa hledala cesty k míru a spolupráci, se právě z Francie ozval hlas, který navrhl revoluční plán. Bylo to 9. května 1950, kdy francouzský ministr zahraničí Robert Schuman představil návrh, který by později vedl k vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli, předchůdce dnešní Evropské unie. Tento akt se stal symbolem poválečné integrace a spolupráce mezi evropskými státy.
Přestože Francie hraje klíčovou roli v politické historii Evropy, je zajímavé se podívat na ni i z jiné perspektivy – skrze náboženskou mapu země. Francie je známá svým sekulárním charakterem, kde stát a církev jsou striktně odděleny, a to už od roku 1905. Nicméně, náboženství zůstává významnou součástí života mnoha Francouzů.
Ačkoli francouzská vláda nezveřejňuje oficiální statistiky týkající se náboženského vyznání svých občanů, různé nezávislé průzkumy a internetové zdroje poskytují určitý vhled do náboženského složení země. Podle těchto informací tvoří většinu obyvatelstva Francie římskokatoličtí věřící, kterých je přibližně 85 % z celkového počtu obyvatel. Další významnou náboženskou skupinou jsou muslimové, jejichž počet se odhaduje na 10 % populace. Protestanti a vyznavači judaismu představují menší část, s odhady kolem 2 %, respektive 1 % populace.
Zajímavým jevem je, že i přes tato čísla, velká část Francouzů se hlásí k sekularismu nebo ateismu. Studie ukazují, že až 41 % Francouzů popírá existenci Boha a 33 % se považuje za ateisty. Na druhou stranu, jen něco málo přes polovinu obyvatel, přesněji 51 %, se identifikuje jako křesťané.
Tato náboženská diverzita a rozložení věřících a nevěřících v Francii je odrazem její bohaté historie, kultury a moderního sekulárního státu, který respektuje osobní svobodu a rozmanitost víry. Zároveň je to příklad toho, jak může země s hlubokými křesťanskými kořeny postupně evolvovat směrem k pluralitní společnosti, kde každý má právo na vlastní duchovní cestu.