Antoni Gaudí, jeden z nejvýznamnějších architektů, který kdy vkročil na scénu světové architektury, se narodil v malebném městečku Reus, ležícím v srdci Katalánska, v roce 1852. Jeho příchod na svět obohatil rodinu Gaudíových jako páté dítě. Jeho otec, Francesc Gaudí i Serra, byl řemeslníkem s pevnými rukama a bystrým umem, který si na živobytí vydělával jako kovotepec. Toto řemeslo vyžadovalo nejen fyzickou sílu, ale i umělecké cítění, což zřejmě ovlivnilo i malého Antoniho.
Matka Antoniho, Antonia Cornetová i Bertran, byla ženou plnou lásky a péče, která se snažila poskytnout svým dětem nejlepší možné domácí prostředí. Právě v jejich rodinném domě, obklopeném vřelostí a podporou, začal malý Gaudí objevovat svět kolem sebe. Avšak jeho dětství nebylo jen plné bezstarostných her a radostí, které jsou pro mladé duše typické.
Již od útlého věku se Antoni potýkal s řadou zdravotních obtíží. Často byl nemocný, což mu bránilo v tom, aby se volně pohyboval a hrál si s ostatními dětmi ve svém věku. Jeho tělo bylo zkoušeno jednou nemocí za druhou, až se po jedné zvlášť vážné plicní infekci u něj vyvinula revmatoidní artritida. Toto onemocnění mu kladlo další překážky na jeho životní cestě, a občas dokonce způsobovalo, že Antoni nemohl chodit. Jeho kroky byly nejisté a bolestivé, a tak musel trávit mnoho dní odpočinkem, často o samotě, zatímco jeho vrstevníci běhali venku pod sluncem.
Přestože tato onemocnění zasáhla Antoniho fyzickou svobodu, jeho mysl zůstala nezkrotná a plná tvořivosti. Možná právě tyto vynucené chvíle klidu a izolace podnítily jeho vnitřní svět k rozvoji a přemýšlení o formách a strukturách, které by jednoho dne přetvořil v neuvěřitelné architektonické skvosty. V těchto tichých okamžicích mladého Gaudího života byly zasety semínka jeho pozdějších mistrovských děl, jež by ovlivnila nejen jeho rodné Katalánsko, ale celý svět.