Hoi An – historické město ve Vietnamu

Hoi An - historické město ve Vietnamu 1

Půvabné historické Hoi An je možná nepříjemnější město v zemi. Kdysi významný přístav se dnes může chlubit velkolepou architekturou a kouzelnou polohou na břehu řeky, která je v souladu s jeho historickým dědictvím, zatímco prokletí 21. století, doprava a znečištění, jsou zde téměř téměř nepřítomná.   

Staré město uchovává úžasné dědictví v podobě chátrajících domů japonských kupců, čínských chrámů a starých skladišť čaje, ačkoli jejich obyvatelé a rýžová pole byly postupně nahrazeny obchody a zařízeními pro turisty. Významnou součástí zdejší scény jsou salonkové bary, butikové hotely, cestovní agentury a spousta krejčovství, přesto však na tržišti a na ostrově Cam Nam zjistíte, že se zde život změnil jen málo. Když pojedete o pár kilometrů dále, naleznete vynikající podmínky pro výlety na kole, na motorce či na lodi, a také lákavou scenérii a pláže patřící k nejlepším ve středním Vietnamu.

Návštěva Halong Bay 

Městečko HOI AN, vytrvale tradiční a přitom přeplněné atrakcemi, vyzařuje poklidnou až snovou atmosféru, díky které se jedná o významnou zastávku při návštěvě země. Město má úzké ulice, obchody s dřevěným průčelím a střechou pokrytou mechem, a nabízí mnoho. Díky společnému úsilí se podařilo zachovat starosvětské kouzlo; jedná se mj. o jediné místo ve Vietnamu, kde oficiálně platí omezení pro používání motorek a kde musí místní obchody ze zákona na svých fasádách vyvěšovat tradiční lampiony. Ty vyniknou v době, když nastává večer, a po setmění je spatříte zářit po stovkách v úzkých uličkách u řeky, v jejíž hladině se odráží světlo. Za pozornost stojí také spousta levných krejčovství, kde Vám během chvíle ušijí na míru oblečení, a také kulinářská scéna patřící k nejlepším v Asii.

Starobylé jádro Hoi An je tvořenou bohatou architektonickou směsicí čínských, japonských, vietnamských a evropských vlivů od 16. století dále. Ve vrcholném období byl dnešní ospalý kanál řeky Thu Bon zaplněn plavidly kupců, kteří zastupovali významné obchodní mocnosti světa. Příjemné ulice přívětivého města stále vyzařují nadčasovou atmosféru.

Nejfotografovanější stavbou ve městě je nepochybně Japonský krytý most, avšak nejvýznamnější památky města pocházejí od čínských obyvatel Hoi An. Na prvním místě jsou domy kupců, z nichž některé jsou staré více jak 200 let a dodnes v nich bydlí potomci kdysi prosperujících čínských obchodníků. Mezi strohými dřevěnými fasádami označují řady glazovaných střešních tašek a kroutících se draků cestu k Čínskému centru (Chinese Assembly Halls). To představuje ústřední bod občanského i duchovního života čínské komunity, která dnes tvoří čtvrtinu obyvatel Hoi An.

Hoi An, které získalo v roce 1999 status památky chráněné UNESCO, je dnes běžnou součástí programu návštěvníků země. Podle některých se však příliš jedná o past na turisty se spoustami krejčovství a galerií umění, a také s rychle se množícími hotely. To Vám mohou potvrdit ti, co sem původně přišli na jeden den a zdrželi se týden: čas rychle utíká, když budete podnikat jednodenní výlety k ruinám My Son, cyklistické výlety do okolní krajiny nebo poklidné plavby v sampanu po řece. Pokud možno se snažte načasovat svoji návštěvu na dobu Úplňkového festivalu (Full-Moon Festival), který se koná vždy 14. den lunárního kalendáře. Centrum města je v tu dobu nepřístupné pro dopravu a v ulicích osvětlených lampiony se konají tradiční vystoupení.

Je však nutné věnovat pozornost také záplavám, které přicházejí každoročně obvykle v říjnu. V této době může být na silnicích kolem řeky metr vody i více a bez gumáků se neobejdete.

 

Stručná historie

Po celá staletí hrálo Hoi An významnou roli v námořním obchodě jihovýchodní Asie. Ten sahá minimálně do 2. stol. př.n.l., kdy lidé kultury Sa Huynh vyměňovali své zboží s Čínou a Indií. Skutečně se však rozběhl až v 16. století, kdy čínská, japonská a evropská plavidla připlouvala spolu s pasáty do přístavu tehdy zvaného Fai Fo. Každoročně konané jarní trhy ve Fai Fo přitahovaly obchodníky ze široka daleka. V 17. století, kdy obchod dosáhl svého vrcholu, sem přicházeli také výběrčí daní, aby zaplnili císařské pokladnice, a město bylo plné řemeslníků, lichvářů a byrokratů.

Obchodní aktivitě dominovali japonští a čínští kupci, z nichž mnozí se usadili ve Fai Fo, kde každá národní komunita měla vlastního guvernéra, právní řád a silnou kulturní identitu. Ale v roce 1639 zakázali japonští vládnoucí šógunové svým občanům cestovat do zahraničí a „Japonská ulice“ se zmenšila na pár rodin, později jen na hrstku památek v typickém architektonickém stylu. Prosperovala zde také čínská komunita, jejíž počet vzrostl po každém novém politickém zvratu v Číně, který znamenal další vlnu vystěhovalců. Ti se zde přidávali v samosprávné „kongregaci“ organizované kolem komunitního centra a svatostánku.

Na konci 18. století začaly řeku Thu Bon ucpávat nánosy bahna, a to zrovna v době, kdy byly otevřeny nové trhy v Číně; a od té chvíle byly dny přístavy sečteny. Přestože ve Fai Fo zřídili Francouzi své správní centrum a postavili sem železniční spojení z města Tourane (Da Nang), nepodařilo se jim ekonomiku vzkřísit. A když v roce 1916 strhla bouře koleje, nikdo je už neopravoval.

Městu, které bylo v roce 1954 přejmenováno na Hoi An, se podařilo vyhnout poškození během válek vedených Francouzi a pak Američany, takže si uchovalo svoji typickou starobylou atmosféru.

Národní park Phong Nha-Ke Bang