Ruiny My Son ve Vietnamu

Ruiny My Son ve Vietnamu 1

Nejzajímavější lokalita čamské kultury ve Vietnamu je MY SON ležící 40 km jihozápadně od města Hoi An v údolí bujně zalesněných kopců, nad kterými se tyčí příhodně pojmenovaná Hora Kočičí zub. My Son sice není vietnamský Angkor Wat, dnes je však už také na seznamu památek UNESCO a bohatě si zaslouží své místo na turistických mapách. Záplava vegetace, která donedávna lokalitu zahalovala, byla z velké části odstraněna, ale téměř hmatatelný dojem dávného majestátu stále visí nad rozpadajícími se ruinami, mezi nimiž jsou rozesety lingamy a stély popsané sanskrtem. Obklopuje ho izolované venkovské prostředí a jeho mír narušují pouze sběrači dřeva, kteří se vydávají po stezkách kolem mýtin mezi kávovníky a eukalypty.

Nejvíce pozornosti si zasluhují skupiny budov označené jako B, C a D: při pohledu na ně je možné si při troše fantazie představit, jak asi vypadal chrámový komplex ve vrcholném období lokality.

 

Stručná historie

Vykopávky v My Son odhalily, že králové Čamské říše zde byli pohřbíváni už ve 4. století, což naznačuje, že místo bylo zřízeno panovníky pocházejícími z rané čamské metropole Simhapura, která leží asi 30 km odtud směrem k dálnici u současné vesnice Tra Kieu. Kamenné věže a svatostánky, jejichž zbytky dnes spatříte, nechal postavit mezi 7. a 13. stoletím sled dynastií, které na posvátné místo přidávaly další a další chrámy, až ve svém vrcholném období lokalita zahrnovala zhruba 70 budov. Oblast byla považována za doménu bohů a božských králů, kde směli žít pouze kněží a jejich sluhové, tanečnice a další služebnictvo.   

Francouzští archeologové objevili ruiny na konci 19. století, kdy byl stále dobře patrný stavitelský um Čamů. Místo malty používali pryskyřici smíšenou s rozdrcenými cihlami a skořápkami měkkýšů, díky čemuž zůstávaly mezi řadami cihel praskliny pouze o šíři vlasu. Poté, co si zde v 60. letech zřídil základnu Vietkong, bylo mnoho jedinečných budov zcela zničeno, především věž A1. Krátery v zemi a zdivo rozeseté kolem, spolu se střepinami bomb a stopami po kulkách, dodnes svědčí o tragickém období historie My Son.

 

Skupina B

Archeologové považují skupinu B za duchovní epicentrum komplexu My Son. Z centrálního svatostánku (kalan) označeného na mapách jako B1 se dochovala pouze základna spolu s lingamem objeveným před pár lety pod základy stavby. Avšak kamenné nápisy nalezené kolem ukazují, že byl zasvěcen bohu-králi Bhadresvara, jakési kombinaci boha Šivy a krále Bhadravarmana ze 4. století. Vztyčen byl v 11. století za vlády krále Harivarmana IV. na místě staršího dřevěného chrámu.

 

Depozitář a okolí B1

Naštěstí se však dalším prvkům skupiny B vedlo o něco lépe, především se to týká B5, působivého depozitáře. Votivní obětiny a další rituální potřeby byly uloženy v interiéru podobajícím se komínu, zatímco vnější stěny jsou zdobeny sloupy a sochy božstev. Obzvlášť dobře zachovalá je rytina na jižní fasádě; na západní straně spatříte pěkný basreliéf znázorňující dva slony s choboty omotanými kolem kokosové palmy. Rytina boha Višnua sedícího pod 13hlavým hadím bohem Nagou, která zdobí střechu budovy B6, se stala ranou obětí války, avšak oválná vnitřní svatyně určená pro posvátnou vodu používanou pro očistné rituály a obřady mytí soch zůstala netknutá. Dva menší chrámy lemující jižní stranu budovy B1, B3 a B4, byly zasvěceny bohům Skandovi a Ganéšovi, potomkům Šivy, zatímco po celém komplexu jsou rozmístěny zbytky 7 malých svatyní na počest bohů živlů a světový stran.

 

Skupiny C

Skupina C, původně oddělená zdí od skupiny B, je naprosto odlišná. Zde centrální svatyně (kalan) C1 stále stojí a je poměrně dobře zachovalá, přestože socha Šivy, pro kterou byla původně postavena, je už dávno přemístěna do muzea v Danangu, takže na místě zůstala jen základna. Sochy bohů stojící kolem stěn byly zanechány na místě, stejně tak jako tesaný kamenný překlad, původně umístěný nad vchodem.

 

Skupina D

Východně od skupin B a C vedly dvě dlouhé meditační síně (mandapa) s okny, které tvoří skupinu D a nedávno byly proměněny ve skromné galerie. Přesně v linii se základy B1 vede mandapa D1, kde kněží meditovali předtím, než prošli (dnes zřícenou) branou B2 k provádění náboženských obřadů. Také obsahuje lingam, zbytky rytiny boha Šivy a sochu jeho býka Nandiho, zatímco v D2 spatříte pěkné ztvárnění tančícího mnohorukého Šivy, a vedle schodů nahoru k východnímu vstupu působivou sochu Višnuova orla Garudy. Země mezi oběma galeriemi byla ranými archeology nazvána Dvůr stél, což je odkaz na kamenné tabule popsané nápisy v sanskrtu, které ležely všude kolem. Kromě stél stály ve dvoře také oltáře a sochy božstev, z nichž se však dochovaly pouze podstavce; na jejich stranách se nacházejí vytesané obrazy tančících žen, které zvedají ruce ke svým bohům.

 

Skupiny A a G

Východně do skupiny D Vás nápisy zavedou ke skupinám A a G. Poničení bombami zvlášť krutě postihlo okolí skupiny A, kde učinily z kdysi pozoruhodného kalanu A1 pouhou hromadu sloupů a kamenných překladů, která připomíná zhroucený domeček z karet. Nezvyklé je, že budova A1 byla postavena jak s východním, tak se západním vchodem. Uvnitř se nacházela základna pro obrovský lingam lemovaná řadou detailních modlících se postav vysokých 15 cm. Když projdete mandapu A9 a bránu A8 na trase od budov B, C a D, dostanete se k depozitáři A11.

Zbytky skupiny G na kopci 60 m severně od skupiny A jsou rovněž ve velmi špatném stavu. Přesto zde stále můžete rozeznat rohaté chrliče s tesáky a vyboulenýma očima, které byly vytesány v rozích hlavního kalanu. Základna lingamu stojí na jihozápadním rohu kalanu a kolem základny má vyobrazena prsa.