Legendární města v centrálním Mexika, která vyrostla díky těžbě stříbra, jsou skvělými místy, kde můžete poznat některá významná, i když ne vždy zářivá, období mexické historie. Není zde přitom řeč pouze o dřívějším minerálním bohatství oblasti (i když jsou v některých funkčních dolech minerály těženy dodnes), ale také o architektonické a další bohatství v nejvýznamnějších hornických městech Zacatecas, Guanajuato a San Luis Potosí v severní části mexické Centrální vysočiny. Blednoucí velkolepé koloniální budovy v těchto městech jsou nepřímým důkazem práce domorodých otroků, kteří zde dřeli ve strašných podmínkách, aby vytěžili obrovské množství stříbra (ale také zlata, mědi, olova a železa) pro chamtivé prospektory a pohádkově bohaté barony.
Rozdělení Zacatecas
Vše prý začalo v polovině 16. století, kdy místní Čičimék přinesl španělskému konkvistadorovi kus stříbra. Brzy byla tohoto vzácného kovu těžena tuna za tunou a převážna do Mexico City pro španělskou korunu. V 18. století produkoval Zacatecas 20% stříbra z celého Nového Španělska (Nueva España, jak se tehdy centrální Mexiko nazývalo). V téže době se město stalo významnou základnou pro katolické misionáře, jejichž hlavním dědictvím je impozantní katedrála, dominantní barokní stavba z růžového kamene, která nás nenechává na pochybách o tom, jaký význam tehdy katolická církev měla.
I dnes jsou ulice Zacatecasu lemovány krásnými koloniálními budovami. Za návštěvu stojí masivní Vládní palác (Palacio de Gobierno) z 18. století, úžasné divadlo Teatro Calderón z 19. století, dřívější jezuitské koleje a řada kostelů, avšak hlavní atrakcí města je Muzeum Rafaela Coronela. Je to přeměněný klášter z 16. století stojící na severním konci města, který vystavuje mexické lidové umění a kolem 5000 tradičních masek ze sbírky místního umělce Rafaela Coronela (který byl navíc zetěm malíře Diego Rivery). Méně okázalý život horníků, jejichž práce stojí za všemi okolními klenoty architektury, poznáte při návštěvě dolu Mina El Edén. Důl fungující od 16. století až do 60. let 20. století nabízí přikrášlený, ale přesto zajímavý vhled do podmínek v podzemí. Pokud se však chcete raději podívat do výšky, vyjeďte lanovkou (teleférico) na kopec Cerro de la Bufa (jméno získal podle svého tvaru, který se podobá una bufa, baskickému vaku na víno z kozí kůže), který nabízí výhledy na údolí, ve kterém Zacatecas leží.
Pokud po prohlídkách dostanete žízeň, můžete navštívit bar v Cantina 15 Letras, stylový podnik, jehož stěny jsou ozdobeny fotografiemi starého Zacatecasu. Pokud byste chtěli večeři v kvalitní restauraci, vydejte se do Restaurante La Plaza v Hotelu Quinta Real, elegantního zařízení s výhledem na arénu pro býčí zápasy a historický akvadukt.
Lesknoucí se Guanajuato
Pokud některé město symbolizuje Stříbrný věk v Mexiku, pak je to Guanajuato. Kolem roku 1558 byla v oblasti kolem dnešního města naleznena jedna z nejbohatších stříbrných žil všech dob, a během dvou staletí se Guanajuato stalo předním producentem stříbra na světě. La Valenciana, jeden z nejbohatších dolů, který byl původně těžen v 18. století, byl nedávno znovu otevřen kanadskou těžební společností.
Blíže se seznámit s drsnými pracovními podmínkami dřívějších horníků můžete, když zamíříte na sever od centra města do Bocamina de San Cayetano nebo sousedního Bocamina de San Ramón, kde si můžete obléct helmu a vstoupit do tunelů. Dokonce zde budete mít příležitost mluvit s horníky, kteří v dolech v novější době pracovali. Blízko dolů se tyčí fantastický Templo La Valenciana (dokončený roku 1788 v okázalém barokním mexickém stylu Churrigueresque) s interiérem bohatě zdobeným zlatem. Jeho stavbu obklopují různé legendy: jedna říká, že majitel dolu Bocamina de San Cayetano (sv. Kajetána z Tiene) nechal kostel postavit k poctě stejnojmenného světce poté, co zbohatl, zatímco jiná říká, že to důvodem bylo pokání stříbrného barona za vykořisťování horníků…
V centru Guanajuata jsou dvě hlavní ulice lemovány okázalými koloniálními budovami, zatímco mimo hlavní bulváry pokrývá svah hory kaskáda růžových, světle modrých, zelených a červených domů podobající se zamrzlému kaleidoskopickému obrázku. Město je také sídlem stejnojmenné university (jejíž stylově nezapadající univerzitní budova z 50. let a hradby dominují pohledu na město), takže se zde nachází spousta možností kultury i zábavy. Navštivte představení v Teatro Juarez, divadle vyzdobeném sochami a sloupy a s okázalým interiérem, Muzuem Diego Rivery, rodiště slavného malíře, anebo Alhondiga, dřívější sýpku proměněnou v muzeum, která byla místem první bitvy za nezávislost Mexika.
Kromě muzeí patří k zábavě v Guanajuatu také procházky po jeho malých náměstích, jako je Baratillo, Jardín de la Union, de la Paz a San Fernando, které leží za sebou v přirozeném sklonu údolí, ale nejlepší způsob, jak poznat město a vylepšit si svoji španělštinu, jsou noční street party. Ty jsou známé jako callejoneadas a účastní se jich skupina hudebníků a zpěváků, kteří Vás provedou kopcovitými ulicemi a uličkami (callejones) přitom, jak zpívají a vyprávějí příběhy.
Pokud se stojíte o temnější zážitek, zamiřte do Muzea mumií, které vystavuje mumifikované ostatky vyjmuté z hrobů na přelomu 19. a 20. století poté, co příbuzní přestali platit povinnou daň za hrob. Přestože je morbidní a děsivé, muzeum zároveň skýtá vhled do mexického zaujetí smrtí a otevřeného přístupu k ní.
Pokud Vás tohle neláká, nenechte si ujít jídla místní kuchyně nabízená na stáncích vedle Mercado Hidalgo, netypické budovy podobající se vlakovému nádraží ve Francii (mexický diktátor Porfirio Díaz, který tržnici nechal postavit, byl zarytý frankofil), nebo pokud chcete něco vydatnějšího, zavítejte do Casa Valadéz. Restaurace nabízí místa venku na hlavním náměstí a podává vynikající enchiladas mineras (hornické enchiladas), což je místní pojetí všudypřítomných enchiladas s bramborami, mrkví a sýrem.
Chiapas: koloniální města, ruiny zarostlé džunglí a koupání
Pozoruhodné a krásné San Luis Potosí
Město založené v roce 1592 a pojmenované bolivijském San Luis Potosí, jež dosáhlo obrovského bohatství díky těžbě stříbra, sice nikdy nedosáhlo úrovně výnosů svého vzoru, zato však vzkvétalo jako centrum rančerství a obchodu. V 17. a 18. století bylo významným centrem řádů Jezuitů, Augustiniánů a Františkánů, které postavily některé z úžasných kostelů ve městě. Část jednoho z dřívějších klášterů je dnes regionálním muzeem Museo Regional Potosino a obsahuje nádherné zlaté předměty a soukromou vodní kapli.
A jak vypadá dnešní město? San Luis Potosí je dnes synonymem pro koloniální styl. Město nabízí parky a náměstí lemované velkolepými muzei a spojené uličkami pro pěší. K hlavním atrakcím patří muzeum Museo Federico Silva, budova ze 17. století, která prošla pozoruhodnou rekonstrukcí a dnes hostí výstavy současného sochařství, dále Museo Regional Potosino s fascinujícími expozicemi o předhispánském Mexiku a Teatro de la Paz, neoklasicistické divadlo z 19. století, kde vystupuje místní symfonický orchestr. San Luis Potosí je také skvělým místem, kde si můžete koupit řemeslné výrobky: podívejte se do La Casa del Artesano a Casa Grande Esencia Artesanal. Svůj den pak zakončete v restauraci Antojitos El Pozole, kde si dáte enchilada potosina, což je místní verze nejoblíbenějšího národního jídla, které má červenou barvu díky obsahu koření čili.
Mexiko: Cancún, Mayská riviéra, Yucatán