Vojáci si na frontě krátí čas různými způsoby. Jen málokoho by zřejmě napadlo adoptovat si medvěda. Ale přesně to udělali vojáci 22. zásobovací roty dělostřelectva 2. polského armádního sboru. Jejich miláčkem se stal medvěd syrský, kterému dali jméno Wojtek.
Wojtek se narodil v roce 1941 nedaleko dnešního íránského města Hamadan. V dubnu 1942 ho polští vojáci cestou z Persie do Palestiny získali od malého chlapce výměnou za několik konzerv. Medvěd ještě neuměl sám jíst, a tak ho vojáci krmili kondenzovaným mlékem zředěným s vodou, do které namočili šátek.
Jelikož britská armáda, v níž polský armádní sbor působil, nedovolovala vojákům mít „domácí“ zvířata, byl Wojtek zaevidován jako řádný voják a s 22. rotou zůstal až do konce války. Medvídě se mělo lépe, než většina řadových vojáků na frontě. Dostávalo ovoce, sirupy, džemy, med a za dobré chování i pivo a cigarety, které mělo moc rádo.
Spolu s vojáky i spal. Když Wojtek vyrostl, dostal na spaní vlastní bednu, ale jelikož nerad spával sám, často z ní vylézal a spal s vojáky. Veteráni často vzpomínají na různé příběhy, ve kterých hrál hlavní roli právě medvěd. Rád například jezdil v nákladních autech na sedadle spolujezdce a miloval zápasení s vojáky.
Souboj s 250-kilogramovým medvědem ale vždy končil nekompromisním vítězstvím zvířete, které poraženému muži ležícímu na zemi brutálně olizovalo tvář. Vojáci také naučili Wojtka při pozdravu salutovat. Mezi vojáky také koluje příběh o účasti medvěda v bitvě o Monte Cassino, během níž nosil ze zásobovacích aut na frontu bedny s dělostřeleckými granáty.
Jeho činy vojáky inspirovali natolik, že nakonec za oficiální znak 22. zásobovací roty zvolili právě medvěda, který má v náručí dělostřelecký granát. Po válce 22. rotu převelili spolu s Wojtkem do skotského Glasgow, kde se zvíře okamžitě stalo miláčkem tamního obyvatelstva. Po demobilizaci se medvěd, který dosáhl hodnosti desátníka, dostal do zoo v Edinburghu.
Velitel roty, major Antoni Chelkowski, se s ředitelem zoo dohodl, že Wojtka bez jeho souhlasu nikomu nedá, a tak se i stalo. Vojáci se s medvědem rozloučili 15. listopadu 1947, ale nikdy ho nepřestaly navštěvovat. Přes upozornění ošetřovatelů vojáci, kteří s medvědem sloužili, skákali do jeho ohrady a zápasili s ním.
Wojtek zemřel 2. prosince 1963 ve věku 22 let. O jeho smrti v té době dokonce informovala i většina britských rádií. Na jeho památku odhalili 17. září 2013 v polském městě Szymbark bronzovou sochu v životní velikosti. V roce 2008 o Wojtkovi Poláci natočili dokument Piwko dla Niedźwiedź (Pivo pro medvěda), v roce 2011 zase ve spolupráci s britskou BBC a na základě knihy o medvědu Wojtkovi, polský válečný bohatýr natočil film The Bear that Went to War.
Britská BBC také v různých programech pro děti vysílala reportáže o Wojtkovi, který se tak nesmazatelně zapsal do jejich myslí. Dokonce i princ Charles se při návštěvě jednoho z londýnských muzeí při plastice Wojtka zastavil. Když mu průvodce začal vyprávět příběh tohoto medvěda, princ ho zastavil se slovy, že ho dobře zná.
