Do bude vítězem v novém světovém pořádku? Způsobují reakce států na koronavirus změnu rovnováhy moci mezi Čínou a Západem?
„Andrà tutto bene – všechno bude v pořádku“ říkají Italové. Ale je třeba se ptát: bude vše lepší den poté? Může být předčasné uprostřed toho, co Emmanuel Macron popsal jako „válka proti neviditelnému nepříteli“, uvažovat o politických a ekonomických následcích vzdáleného míru. Ostatně málokdo se pokouší o definitivní odhad celé hry po prvních třech scénách. Přesto světoví vůdci, diplomaté a geopolitičtí analytici vědí, že žijí v době vytváření epoch, takže jedním okem sledují každodenního boje a druhým se dívají, co tato krize světu přinese. Soupeřící ideologie, mocenské bloky, vůdci a systémy společenské soudržnosti jsou testovány pod stálým tlakem a každý v dnešní globální vesnici začíná připravovat svůj postup.
Ve Francii prezident Macron předpověděl: „Tohle období nás hodně naučí. Mnoho jistot a přesvědčení bude smeteno. Mnoho věcí, které jsme považovali na nemožné, se už dějí. Den poté, co vyhrajeme, nebude návratem do dne před začátkem, protože budeme morálně silnější. Vyvodíme důsledky – všechny.“ Slíbil začít s větší investicí do zdraví. Pro-makronovská skupina poslanců už založila stránky Jour d’Après (Dny po).
V Německu bývalý sociálnědemokratický ministr zahraničí Sigmar Gabriel lamentoval, že „stát je odsouván do pozadí už 30 let“ a předpověděl, že příští generace bude méně naivní ohledně globalizace.
V Itálii někdejší předseda vlády Matteo Renzi volal po komisi do budoucna.
V Hongkongu můžete spatřit graffiti: „Není možný návrat k normálu, protože normál byl problém na prvním místě.“
Henry Kissinger (97), americký ministr zahraničí za vlády Richarda Nixona, dnes říká, že vládci se teď musí připravit na přechod k post-koronavirovému světovému pořádku.
Generální tajemník OSN António Guterres řekl: „Vztah mezi největšími silami nebyl nikdy tak dysfunkční. Covid-19 dramaticky ukazuje, že buď se spojíme, nebo můžeme prohrát.“
V globálních výzkumných institucích (thinktank) zuří diskuze nejen o spolupráci, ale také o tom, zda to bude Čína nebo USA, kdo z toho vyjde jako vůdce postkoronavirového světa.
Ve Velké Británii byla debata relativně ostrovní. Odcházející labouristické vedení krátce hledalo ospravedlnění ve zřejmé rehabilitaci státu a jeho pracovní síly. Definice veřejných služeb byla rozšířena, aby zahrnovala řidiče zásobování a běžné majitele obchodů. Takže dnes už označení „národ hokynářů“ (urážka z napoleonských dob) nezní Britům tak zle.
V Evropě, USA a Asii se diskuze rozšířila. Veřejný život sice může být pozastaven, ale veřejná debata nabrala na obrátkách. Tématem diskuze je vše: kompromisy mezi zničenou ekonomikou a veřejným zdravím, relativní ctnosti centralizovaného oproti regionalizovanému zdravotnímu systému, odhalené křehké stránky globalizace, budoucnost EU, populismus, výhoda autoritářství. Vypadá to, jakoby se pandemie proměnila v soutěž o globální vedení, a budou to země, které nejúčinněji zareagují na krizi, kdo „získá trakci“. Diplomaté pracující z vyprázdněných ambasád musí obhajovat, jak jejich vláda zvládá krizi, a často přitom hluboce urazí kritiku. Ve hře je národní pýcha a zdraví. Každá země se dívá na svého souseda, aby viděla, jak rychle se mu daří snižovat křivku.
Výzkumná skupina Crisis Group odhaduje, jak virus trvale změní mezinárodní politiku a říká: „V tuto chvíli můžeme rozeznat dva hlavní konkurenční příběhy: jeden, který říká, že země by měly držet spolu, aby mohly lépe porazit covid-19, a druhý, podle kterého mají země zůstat nezávislé na sobě, aby se lépe před virem chránily. Krize také představuje drsný test soupeřících tvrzení liberálních a ne-liberálních států, jak lépe zvládat extrémní společenskou tíseň. S tím, jak se pandemie rozvíjí, otestuje nejen funkční kapacity organizací, jako je WHO a OSN, ale také základní předpoklady týkající se hodnot a politických úmluv, které je podtrhují.“
Mnozí dokonce tvrdí, že Východ v této válce a s konkurenčními příběhy už zvítězil. Jihokorejský filosof Byung-Chul Han, ve významném článku v El País řekl, že vítězi jsou „asijské státy jako je Japonsko, Jižní Korea, Čína, Hongkong, Taiwan či Singapur, které mají autoritářskou mentalitu pocházející z jejich kulturní (konfuciánské) tradice. Lidé jsou méně vzpurní a poslušnější než v Evropě. Více věří státu. Každodenní život je mnohem více organizovaný. A především, při konfrontaci s virem jsou Asiaté mnohem více naklonění digitálnímu dohledu. S epidemií v Asii nebojují pouze virologové a epidemiologové, ale také počítačoví vědci a odborníci na Velká data.“
„Čína teď bude moci prodat svůj digitální policejní stát jako model pro úspěšný boj s pandemií. Bude převádět nadřazenost svého systému s ještě větší hrdostí.“
„Západní voliči, přitahováni bezpečností a komunitou, mohou být ochotni tyto svobody obětovat. Je jen málo svobody v tom, když jste nuceni strávit jako zavření ve svém bytě.“
Čína se skutečně nachází v jakémsi vítězném kole, kdy se obratně dostala z pozice viníka do pozice zachránce. Nová generace mladých asertivních čínských diplomatů převzala sociální média, kde prosazuje nadřazenost své země. Michel Duclos, dřívější francouzský diplomat nyní pracující v Institutu Montaigne, obvinil Čínu z toho, že se „bezostyšně snaží prodat své ´vítězství nad koronavirem´a přitom propagovat svůj politický systém.“ Je to prý jakási nevyhlášená studená válka, která se chystá už nějaký čas a ukazuje svoji pravou tvář v drsném světle covid-19.
Stephen Walt, harvardský profesor a teoretik mezinárodních vztahů, si myslí, že Čína může uspět. V časopise Foreign Policy říká: „Koronavirus urychlí posun moci a vlivu ze Západu na Východ. Jižní Korea a Singapur předvedli nejlepší reakci (na virus) a Čína se dobře vypořádala s následky svých počátečních chyb. Reakce vlád evropských zemí a USA byly velmi skeptické a nejspíš oslabily moc Západu.“
Mnoho zástupců evropské levice, např. slovinský filozof Slavoj Žižek, se bojí „autoritářské nákazy“ a předpovídá, že se na Západě se objeví „nové barbarství v podobě bezohledných opatření vynucovaných s lítostí a dokonce soucitem, ale legitimizovaných názory odborníků.“
V kontrastu s tím Shivshankar Menon, hostující profesor na Ashoka University v Indii, říká:
„Dosavadní zkušenosti ukazují, že autoritáři či populisté nejsou při zvládání pandemie o nic úspěšnější než ostatní. Země, které reagovali brzy a úspěšně, jako je Jižní Korea a Taiwan, jsou demokracie bez populistických či autoritářských vůdců.“
Spisovatel Francis Fukuyama souhlasí: „Hlavní rozdělující linie v účinném zvládání krize neodsune autokracie na jednu stranu a demokracie na druhou. Rozhodující prvek nebude typ režimu, ale kapacita státu a především důvěra ve vládu.“
Přitom pochválil Německo a Jižní Koreu. Jižní Korea se projevuje jako demokratická síla – oproti Číně – která zvládla krizi nejlépe. Zdejší tisk je plný článků o tom, jak Německo následuje jihokorejský model hromadného testování. Ale Jižní Korea s ekonomikou orientovanou na vývoz bude také čelit dlouhodobým obtížím, když pandemie přinutí Západ (jak předpovídá prof. Joseph Stiglitz) k totálnímu přehodnocení globálního zásobovacího řetězce. Říká, že pandemie odhalila stinné stránky soustředění výroby na lékařské potřeby. Ve výsledku dovozy na poslední chvíli poklesnou a produkce tuzemského zboží vzroste. Jižní Korea sice může získat prestiž, ale ztratí trhy.
První instinktivní reakce v EU byla zavřít hranice, hromadit vybavení a shromáždit národní odpovědi. V dobách nouze dochází k tomu, že každý jedná sám za sebe a Itálie nejvíc pocítila odkázanost sama na sebe.
Nathalie Tocci, poradkyně Josepa Borrella, šéfa pro zahraniční věci v EU, se ptá, zda – podobně jako Suezská krize v roce 1956 symbolizovala definitivní rozpad britské moci ve světě – může koronavirus znamenat „suezský moment“ pro USA.
Podle Josepa Borrella teď EU stojí na náročném startu, ale postupuje k vítězství. V článku pro Project Syndicate napsal: „Po první fázi odlišných rozhodnutí různých zemí teď vstupujeme do fáze konvergence, v níž má EU ústřední pozici. Svět se z počátku setkal s krizí nekoordinovaným způsobem, kdy příliš mnoho zemí ignorovalo varovné signály a vydávalo se vlastní cestou. Dnes je jasné, že jediná možnost, jak se z toho dostat ven, je společnými silami.“
Může se ukázat, že měl pravdu, ale v tuto chvíli jsou misky vah v rovnováze. Stále ještě existuje hodně toho, co je třeba vyhrát.
***
Nový český antigenní test na bazi slin začala výrabět společnost Bakter Medical. Tyto testy doporučují přední čeští odborníci, protože dle českých laboratorních výsledků mají velkou shodu s PCR testy. Testy lze snadno provádět i osobami bez lékařského vzdělání a nevyžadují laboratorní vybavení. Jsou vhodné pro testování do firem, domov důchodců, škol, sportovních oddílů apod.. Testy lze provádět z domova před schůzkou, návštevou rodiny, příchodem do zaměstnání nebo na různé akce.
Více o testech se můžete dovědět na stránkách https://www.baktermedical.cz/