Kouzelné žluté město Izamal
Když opustíte město Méridu, vydejte se východním směrem do Izamalu, koloniálního města s typickou atmosférou. Izamal je jedním z mexických Kouzelných měst (Pueblos Magicos), která získala tohle označení od mexického sekretáře pro turistický ruch pro svůj velký historický či kulturní význam. Domy, obchody a kostely v Izamalu mají všechny tutéž zlatožlutou barvu, takže získalo přezdívku Žluté město (La Ciudad Armarillo).
Izamal byl významným mayským náboženským centrem a dnes zde můžete navštívit ruiny čtyř velkých pyramid, které shlížejí na centrum města. Vyšplhejte na vrcholek pyramidy Kinich Kak Moo, která byla postavena v raném klasickém období. Pyramida zasvěcená mayskému slunečnímu bohu zabírá celý blok a nabízí úžasné výhledy na město a okolní oblast Yucatánu.
Po příchodu Španělů byly mayské pyramidy a chrámy zničeny a na jejich místě vyrostly koloniální budovy a kostely, často za použití původních mayských kamenů a stavebního materiálu. V centru Izamalu naleznete Klášter sv. Antonína z Padovy (Convento de San Antonio de Padua), obrovský františkánský klášter a jeden z nejstarších katolických klášterů v obou Amerikách. Klášter sv. Antonína z Padovy má stejný zlatožlutý odstín jako zbytek budov v Izamalu.
Na prohlídku žlutého města Izamalu se můžete vydat ve vozíku (calesa) taženém koněm. Prohlídky často zahrnují zastávky u dílen místních řemeslníků, kde si můžete prohlédnout řadu řemeslných výrobků a lidového umění, jako jsou pestře vyšívané hipiles (šaty či tuniky), houpací sítě a šperky vyrobené z místních materiálů, jako je henequen, místní druhy dřeva nebo semena palmy cocoyol.
Až si prohlédnete Izamal, vydejte se jihozápadním směrem k městu Cuzamá, kde můžete navštívit tři cenoty (podvodní závrty). Cenoty se nacházejí hned vedle města na pozemcích staré haciendy henequenem (plantáže na henequen) a dostanete se sem kolejovým vozem taženým koňmi.
Akční nabídka ubytování zde
Oaxaca – gurmánské srdce Mexika
Mexická kuchyně je tak dobrá, že našla své místo i na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Přestože dobře se najít můžete v celé zemi, přední místo, kde můžete ochutnat to nejlepší z mexických pokrmů, je stát Oaxaca („uachaka“).
Oaxaca sahá od pohoří Sierra Norte až k divokému pobřeží a tvoří ji směsice kultur a tradic s vlastní typickou kuchyní, kde místní šéfkuchaři proměňují klasická jídla v gurmánské pokrmy.
Jídlo
Zapomeňte na komercializovaná jídla kuchyně Tex-Mex a na tortilly: pestrost mikroklimat v Oaxace dala vzniknout rozmanitosti plodin, jaké se může vyrovnat jen málo dalších mexických států. Ke zdejší hojnosti variant pálivých chilli papriček patří endemické chilli chilhuacle a uzené pasilla chile, které se často používají v omáčce mole, jídle typickým pro Oaxacu. To se tradičně podávaná při zvláštních příležitostech a připravuje se z až 40 ingrediencí, k nimž patří také čokoláda.
Enfrijoladas, smažené tortilly s fazolemi, se podávají v celém Mexiku, v Oaxace však fazole získávají zvláštní vůni díky dušení společně s listy místní rostliny avokádo. A zatímco mexické tamales se běžně balí do kukuřičných listů, tamales z Oaxacy používají banánové listy a často jsou plněny mole. Tlayuda, kterému se také říká „oaxacká pizza“, je velká tortilla s masem, fazolemi, sýrem, rajčaty a avokádem a připravuje se na grilu na dřevěné uhlí.
Méně lákavý pro oko západních návštěvníků, avšak významný zdroj bílkovin od předhispánských dob, je nečekaně chutný hmyz, který se často objevuje v menu restaurací. Může mít podobu larev gusano či maguey (sůl gusano se navíc často podává ke skleničce mezcalu), escamoles (larev mravenců) a chapulines, kobylek smažených s práškovým chilli. Legenda říká, že když ochutnáte chapulines, vrátíte se do Oaxacy…
Pití
Tradičním alkoholickým nápojem Oaxacy je mezcal, který v současnosti získává nové příznivce díky barům mezcaleria, které se objevují po celém městě. Destiluje se z několika variant agáve, z divokého i kultivovaného, a byl popsán jako „dítě lásky mezi tequilou a rašelinnou whisky“. Představuje však více než jen silný lahodně kouřový destilát – je součástí identity domorodého obyvatelstva Oaxacy a ve venkovských rodinách se stále vyrábí původním prastarým způsobem. Ten zahrnuje pečení agáve v dírách vyložených kameny, mletí na kamenném kole a destilování v měděných nádržích. Můžete se vydat na prohlídku tradiční destilerie mezcalu zvané palenque, jako je Real Minera v Santa Catarina Minas. Destilát prodchnutý podmínkami země, kde vniká, by se měl pít spořádaně.
„Při pití mezcalu neochutnáváte pouze esenci rostliny, ale také historii, kulturu a politiku země, ze které pochází,“ říká čtvrtý z generace, která vyrábí mezcal v Real Minera.
Až budete zpátky v Oaxaca City, můžete ochutnat řemeslný mezcal v podniku Mezcaloteca, kde Vám anglicky hovořící personál vysvětlí celý proces výroby mezcalu a nabídne ochutnávku vzorků z různých palenques. Totéž můžete v Mezcaleria Los Amantes, baru o velikosti skříně plném kuriozit, lidového umění a láhví, anebo v Los Danzantes, stylové restauraci fusion, které je zároveň značkou mezcalu a barem v jednom.
Další nápoj, který stojí za ochutnání a který tak jako omáčka mole používá kakao, je „energy drink“ starých Zapotéků zvaný tejate. Vyrábí se z fermentované kukuřice a semen z ovoce pouteria sapota a naleznete ho na venkovských trzích.
Šéfkuchaři
Kmotrem nové kuchyně Oaxacy je Alejandro Ruiz, první šéfkuchař v oblasti, který použil tradiční ingredience a zkombinoval je novým způsobem, kdy se jeho Casa Oaxaca pravidelně objevuje na seznamech nejlepších restaurací světa. Kreativní menu nabízí vylepšené pojetí regionálních lahůdek v pokrmech, jako jsou dýňové květy plněné sýrem, těstoviny ravioli plněné huitlacoche (snětí kukuřičnou) nebo kachní tacos s omáčkou z fazolí frijole.
José Manuel Baños absolvoval stáž v legendární restauraci El Bulli ve Španělsku předtím, než si otevřel svoji restauraci Pitiona pojmenovanou po místní bylině, ve které umělecky obměňuje recepty předávané z generace na generaci. Dejte si zde nudlovou polévku (sopa de fideos) s malými sýrovými kapslemi, které v ústech prasknou, nebo hovězí jazyk v omáčce z pobřežního chili adobo a s bramborovou pěnou nahoře.
Poté, co nějaký čas pracoval v San Franciscu, se šéfkuchař Rodolfo Castellano vrátil ke svým kořenům a otevřel si restauraci Origen. Inspiruje se přitom bohatstvím unikátních a sezónních plodin Oaxacy, kdy suroviny získává od malých farmářů pro své inovativní pokrmy, jako je luxusní pojetí enmoladas (enchiladas s mole) nebo tuňák ožehnutý v popelu z chili chilhuacle, to vše doprovázené mexickým vínem, řemeslným pivem nebo mezcalem.
Oproti tomu Abigail Mendoza se proslavila tradiční kuchyní Zapotéků v restauraci Tlamanalli, kterou provozuje se svými sestrami v Teotitlan del Valle. Přitom melou kukuřici na tortilly tradičním způsobem za pomocí vulkanického kamene a na zdejším menu psaném křídou na tabuli naleznete předhispánské jídlo segueza de pollo, což je kuře v rajčatové omáčce s chilli, se sušenou kukuřicí a s hoja santa, bylinou, která mu dává jemnou anýzovou vůni.
Trhy
Trhy v Oaxaca City jsou hostinou pro všechny smysly. Obrovský trh Central de Abastos je volbou šéfkuchařů a nabízí místní organické suroviny a ingredience. Pokud Vám přijde jeho velikost zastrašující, zapište se na hodiny vaření u šéfkuchaře Rodolfa z Origenu (zmíněn výše) a ten Vás provede kolem stánků, vysvětlí exotické ingredience a jejich použití.
Menší a lépe zvládnutelné je tržiště Mercado de 20 Noviembre ležící dva bloky jižně od hlavního náměstí. Naleznete zde quesillo (vláknitý sýr z Oaxacy), nádrže omáčky mole, křupavé kobylky a láhve mezcalu. Také zde spatříte řady grilů obklopených kouřem, kde si můžete zakoupit tenké plátky hovězího masa a sami si je ugrilovat s jarní cibulkou a s chilli. Nebo můžete absolvovat denní kurzy vaření u šéfkuchaře Oscara Carrizosy v restauraci Casa Crespo a zakoupit si ingredience na trhu Sanchez Pascuas, kde jsou naskládány vysoké hromady barevného ovoce a zeleniny a svazky bylinek.
Mnohé vesnice ve státě Oaxaca nemají jiné než nedělní trhy, avšak trhy v městečku Tlacolula bývají obzvlášť rušné. Mezi kdákajícími slepicemi a hýbajícími se červy naleznete grilované kozí maso, které se celé hodiny připravuje v díře zemi a pak se zalije limetkovou šťávou a posype krájenou cibulí a ředkvičkami a podívá v měkkých tortillách. Také zde spatříte ženy míchající velké nádoby s tejate, které se pije z pestře pomalovaných pohárků jicaro vyrobených z tykví ze stromu kujeta (gira).