Ve Francii se vzdělávací systém liší od toho, na který můžeme být zvyklí v mnoha jiných zemích, například v České republice. Zde, na rozdíl od pětistupňového známkovacího systému, který je založen na stupnici od jedné (nejlepší) do pěti (nejhorší), francouzské školy přistupují k hodnocení žáků a studentů zcela odlišně.
V rámci francouzského vzdělávacího systému se totiž nepracuje se známkami ve smyslu slov, ale s číselným bodováním. Každá písemná práce, test či zkoušení je hodnoceno na škále od nuly do dvaceti bodů. Tato škála je základem pro hodnocení všech akademických výkonů a dvacet bodů představuje nejvyšší možné skóre, které student může dosáhnout. Takové výsledky jsou považovány za vynikající a odpovídají nejlepší možné známce.
Při pohledu na maturitní zkoušku, která je ve Francii známá jako „le baccalauréat“ a představuje závěrečnou středoškolskou zkoušku, je tento systém ještě více propracovaný. Kromě základního bodování, které je stejné jako u běžných testů a zkoušek, zde dochází k aplikaci koeficientů na jednotlivé předměty. Koeficienty určují váhu známky v závislosti na důležitosti předmětu pro daný studijní obor nebo specializaci. Například pokud je pro studenta matematika klíčovým předmětem, může být hodnocena vyšším koeficientem, což znamená, že úspěch v tomto předmětu bude mít na celkové hodnocení maturitní zkoušky větší vliv.
Tyto koeficienty tedy zohledňují, že některé předměty mohou pro studenty a jejich budoucí akademické nebo profesní směřování představovat větší prioritu. Díky tomuto systému je možné, že student, který exceluje v předmětech relevantních pro jeho zamýšlený obor, může dosáhnout vyššího celkového skóre, i když jeho výsledky v méně důležitých předmětech nejsou tak vysoké. Tímto způsobem francouzský vzdělávací systém reflektuje a podporuje individuální silné stránky a zájmy studentů.