JE JEDNOTKA SPETSNAZ OPRAVDU AŽ TAKOVÁ LEGENDÁRNÍ?

Od nepaměti zejména nás chlapů fascinovaly bojové útvary, které byly opředené legendami ať už díky svým operacím, v úspěch kterých málokdo věřil, nebo pro pekelné podmínky, které museli snést během výcviku jejich kadeti. Možná že to způsobily jen idealistické filmy o Rambovi, veteránovi, který zaměstnal polovinu Ruska. Je to v podstatě jedno. Člověk stále chce být nejlepší v tom, co dělá, přesně tak jako tito chlapi. První speciální jednotky vznikly v první polovině 18. století. Největší rozmach dosáhli během druhé světové války Tehdy vlády některých států pochopili, že dobře vycvičená skupina 4 – 6 mužů dokáže v týlu nepřítele nadělat tolik škody jako celý regiment vojáků. Dařilo se jim to zejména proto, že to byly dokonale sehraní žoldáci s výborným výcvikem, díky kterému dokázali rychle a bez váhání plnit své úkoly.

Plukovník Francouzské cizinecké legie upozorňoval na to, že celý systém je založen na týmové práci: „My tu nemáme zájem o individualisty, lidi, kteří vyčnívají z řady. Může nás to stát životy. “

Jako první jsem si vybral ruské jednotky speciálního určení Spetsnaz. Každý má vlastní názor na to, která speciální jednotka je nejlepší na světě. Výcvik Spetsnaz patří k jedním z nejtěžších. A pokud si ho umíte představit, nemáte pravdu ani na 50%

Spetsnaz nebo Ruský pitbuly patří pod ruskou armádu, bezpečnostní síly a ministerstvo vnitra, v podstatě nahradily KGB. Komanda tvoří brigády. V každé z nich je maximálně 100 mužů. V současnosti v této jednotce slouží spolu asi 8000 vojáků. Existence jednotky Spetsnaz byla dlouho státním tajemstvím. Její příslušníci nesměli mít žádné speciální uniformy ani znaky, kterými by se odlišovaly od jiných vojáků. Během studené války prakticky neexistovaly a veškeré informace o jejich existenci vláda popírala.

Přestože ruská vláda nakonec potvrdila existenci Spetsnaz, mnoho informací o této jednotce zůstává zahalených rouškou tajemství. Ví se, že příslušníci komanda dokonale ovládají široký arzenál konvenčních, ale i těch méně používaných zbraní.

Pokud jim dojde zásobník, nepřítel může očekávat přesný zásah do hlavy polní lopatkou – je prý účinnější než nůž.

Standardní výzbroj tvoří 9 mm pistole Makarov a nejpoužívanější puška na světě AK 74m. Pokud je nutné sestřelit cíl ve vzdálenosti více než 400 m, příslušník Spetsnaz sáhne po ověřené ostřelovačce Vintorez VSK – 94.

Jednotky Spetsnaz nejsou však legendární jen pro své zbraně. V této souvislosti se mluví také o brutalitě, jejíž musí čelit jejich kadeti při výcviku. Ten, kdo přežije výcvik, musí mít tuhý kořínek. (O odolných Rusech je na internetu videí až-až.)

Vojáci jsou vycvičeni tak, aby překonaly i velkou bolest včetně elekrošoku, či nedostatek spánku. Část tréninku je věnována i výslechu, jehož součástí je velmi realistické mučení. Pokud se trénuje pověstná SISTEMA nebo box, nepoužívají se žádné chrániče. Důvod je velmi jednoduchý – voják musí být připraven na tu nejhorší možnost, se kterou se může v praxi setkat. Když si při tréninku sáhne na dno svých sil, vybuduje si sebevědomí, díky kterému pak zvládne cokoliv. Tak se u vojáků prostřednictvím demagogie – údajného naplňování vyššího cíle – vytváří fanatismus s cílem usměrnit a zautomatizovat myšlenkové procesy vojáka.

Příslušníci Spetsnaz o svém vztahu k pušce mluví jako o manželství zpečetěn v ohni. Věřím tomu, že si neumíme ani zpola představit, co všechno musí překonat. Pokud poruší nějaká pravidla, mohou jim jedním koncem lana svázat nohy a druhý konec lana přivázat o vojenský džíp. Co se stane pak, si můžete domyslet i sami. Pravidelně se stává, že někdo výcvik nepřežije. Dokonce jsou prý úmrtí tak časté, že se nad nimi už nikdo nepozastavuje.

V neposlední řadě se klade obrovský důraz na taktiku, metodiku výslechu i mentální houževnatost – ta je dokonce důležitější než fyzická vytrvalost a předpříprava na mučení. Vojáci absolvují také náročný parašutistický výcvik a nedělá jim problém ani potápění.

Dokonalé válečné stroje, 100% nasazení, odhodlanost, slepá odevzdanost cíli, ale pozor! Ne všechno je zlato, co se třpytí. Když jsem sledoval operace jednotek Spetsnaz, jejich výsledky nebyly vždy adekvátně brutálnímu tréninku a důsledné taktické přípravě. Jednotka speciálního určení nemá nejlepší bojové záznamy na světě.

Za zmínku stojí akce ze dne 1. září 2004, kdy teroristé propadly beslanskou školu. V tělocvičně uvěznili 1100 lidí, z toho 770 dětí. Když se komando snažilo dostat dovnitř, přišlo o život 320 lidí, z toho 186 obětí byly malé děti. Tato mise si vybrala svou daň i v řadách Spetsnaz – ty přišly o 15 členy.

Dalším známým případem byl propad moskevského divadla 23. října 2002. Militantní jednotky čečenských separatistů tehdy za jali 850 lidí. Tým Alfa pustil přes větrací šachty dovnitř plyn, kterým se otrávilo všech 40 teroristů. Naneštěstí, kouř otrávil i 120 rukojmích. Nám se to z pohodlí domova, před počítače hodnotí snadno. Jiné je, když se člověk v takové situaci ocitne a musí se rozhodnout za několik sekund, ale nedalo se to zařídit jinak? Vždyť přesně na takové úkoly jsou příslušníci těchto jednotek trénovaní. Někde jsem četl, že legenda o „Spetsnaz“ vznikla díky ruské propagandě a videím, z výcviků, které se šíří po internetu. Tak či onak, jednotky Spetsnaz si za svůj brutální výcvik zaslouží náš respekt. Nebo ne?



Zanechat komentář