Temný podzemní svět pařížských katakomb

Temný podzemní svět pařížských katakomb 1

Francouzská metropole Paříž bývá často nazývána jako La Ville Lumière („Město světel“), avšak pod rušným velkoměstem s 12 miliony obyvateli leží temný podzemní svět s ostatky zhruba 6 milionů dřívějších obyvatel. Jsou to Pařížské katakomby, síť starých jeskyní, lomů a tunelů táhnoucí se stovky kilometrů a lemované kostmi zemřelých.

Pařížské katakomby mají svůj původ v lomech na vápenec nacházejících se na okrajích města. Tento přírodní zdroj byl používán už od dob Římanů a skýtal materiál na stavby budov ve městě, čímž přispěl k jeho růstu. Ve druhé polovině 18. století však dřívější vápencové lomy (dnes ukryté pod městem, které se během staletí šířilo) byly proměněny v pohřebiště.

Do 18. století byly pařížské hřbitovy, např. největší Les Innocents, přeplněné, takže si lidé žijící v jejich okolí stěžovali na zápach, a také se odtud šířily choroby. V roce 1763 vydal král Ludvík XV. edikt zakazující pohřbívání přímo ve městě, katolická církev však nechtěla hřbitovy narušovat a s ediktem nesouhlasila. Výsledkem bylo, že se nic nedělo. Situace přetrvávala až do roku 1780, kdy se po nezvykle dlouhém období jarních dešťů zřítila zeď kolem Les Innocents („Hřbitova neviňátek“), přičemž se mnoho těl dostalo na sousední pozemky. Pak už byly francouzské úřady nuceny zasáhnout.             

V roce 1786 byly dřívější lomy Tombe-Issoire vysvěceny a proměněny v Pařížské katakomby. Trvalo dva roky, než byly všechny ostatky z hřbitova Les Innocents převezeny do katakomb. v následujících desetiletích sem byly přesunuty také kosti z dalších hřbitovů v Paříži. Po Francouzské revoluci se pak začalo pohřbívat přímo do katakomb. Až v roce 1859 byl proveden poslední přesun ostatků během renovace Paříže, kterou naplánoval architekt baron Georges-Eugène Haussmann a byla dokončena v roce 1860. O sedm let později byly katakomby zpřístupněny veřejnosti.

Celkem mají katakomby délku více jak 300 km, a přestože jsou stále otevřené veřejnosti, přístup je omezen pouze na malý zlomek celého systému. Od roku 1955 je nezákonné vstupovat do dalších částí katakomb.

Nicméně během 70. a 80. let 20. století prozkoumávali katakomby nelegálně místní nadšenci známí jako katafilové (Cataphiles). Některé prostory byly opraveny a proměněny v kreativní prostory, např. jedna z podzemních jeskyní byla proměněna v tajný amfiteátr s obřím promítacím plátnem a zařízením, pár filmy a sedadly. Sousední část pak byla zrenovována a zařízena jako kompletní bar a restaurace zřejmě určený pro pravidelné zákazníky amfiteátru. Odhaduje se, že až 300 katafilů týdně vstoupí tajnými vchody do katakomb. Ostatní zvědavci včetně turistů však nebývají vítáni.

Pařížské katakomby jsou významným prvkem města, od svých počátků coby lom na vápenec až do využití coby pohřebiště v 18. století. Přestože systematický průzkum podzemních tunelů může vynést na světlo skutečný rozsah katakomb, nejspíš se nesetká se souhlasem všech pařížských čtvrtí. Konec konců, tajemnost sítě katakomb a příležitost uniknout z ruchu velkoměsta do jiného světa jsou atraktivní myšlenkou pro katafily, kteří by nejspíš nechtěli jen tak prozradit svá oblíbená místa.