ZBÝVAL  MU POSLEDNÍ ROK ŽIVOTA. ROZHODL SE HO VYUŽÍT PO SVÉM

ZBÝVAL  MU POSLEDNÍ ROK ŽIVOTA. ROZHODL SE HO VYUŽÍT PO SVÉM 1

Stále častěji slýcháme o zákeřných chorobách, které zasahují mladých lidí. Svůj nelehký ortel si v 14 letech musel poslechnout i Zach Sobiech, když mu lékaři diagnostikovali zhoubný nádor kostní dřeně. Jinými slovy, mladý Zach se musel poprat s rakovinou kostí.

Následující tři roky byly pro Zacha a jeho příbuzných zlomové. Mladík absolvoval 10 operaci a 21 ozařování, které mu měly v boji s nemocí pomoci. Bohužel, nestalo se tak. Po třech letech vyčerpávajícího boje mu lékaři oznámili nepříjemnou zprávu. Podle nich mu zůstával jeden rok života. Maximálně. Jeden rok.

Pouze jeden rok? Až jeden rok?

Ať už se na celou situaci podíváte jakkoli, toto číslo působí přinejmenším zastrašující. Samotný Zach si to ale přiznat nechtěl. Přestože se tuto nepříjemnou zprávu dozvěděl těsně před začátkem posledního ročníku na střední škole, na svět se přes černé brýle nedíval. Soustředil se na to, co v životě považoval za důležité. Tím nejdůležitějším člověkem něj byla přítelkyně Amy, se kterou trávil každou volnou chvíli. „Velmi rád bych si ji vzal za ženu, ale vím, že to nemá smysl. Vždyť již brzy umřu, „řekl v jednom videoklipu.

Zach se proto rozhodl Amy potěšit jinak. Se spolužáky a přáteli se přihlásil na kurz zpěvu a společně se naučili hrát i na některé hudební nástroje. To vše jen proto, aby pro Amy nazpívali píseň Clouds (Oblaky). Dojemná skladba mluví o tom, že smrt bojovníka netřeba vnímat jako ztrátu.

A půjdeme nahoru, nahoru, nahoru, ale já půjdu ještě o kousek výše, protože odtud je hezčí výhled. Až tam nahoře, moje drahá. Už to nebude dlouho trvat, už to nebude dlouho trvat … “

O rok Zach zemřel. Pro mladého bojovníka se už v 18 letech skutečně stala osudnou zákeřná choroba. Přesto ale ze Zacha i na smrtelné posteli vyzařoval absolutní klid a hodně štěstí. Zemřel totiž při své rodině a přítelkyni Amy, kterou až do posledního vydechnutí držel za ruku.

Příběh Zacha Sobiecha snad každého z nás přinutí přehodnotit životní priority. Častokrát jsou jimi totiž nepodstatné myšlenky a činnosti, které nám zbytečně ubírají čas ze života, který je i bez toho dost krátký. Přehodnoťme proto svůj pohled na svět a na život. Vždyť žádný z prožitých dnů se už nikdy nebude opakovat.