Barvy, kultura a šťastní kostlivci – právě tohle nejlépe vystihuje řemeslné výrobky pocházející od rozmanitých domorodých národů Mexika. Některé designy přitom přežily celá staletí kulturních posunů, zatímco jiné jsou nedávnými verzemi, a vznikají tak originální kusy, které Vám budou připomínat Vaši dovolenou v Mexiku.
Zde se zaměříme na typické řemeslné výrobky (artesanías) Mexika, jak poznat ty nejlepší a kde je koupit.
Alebrijes
Kouzelné příšery
Kde: Oaxaca
Co: pestrobarevné dřevěné figuríny poskládané z částí různých zvířat, skutečných i fantastických.
Kdo v roce 1936 měl Pedro Linares López horečný sen o lese, kde skály, mraky i zvířata splývaly a vytvářely podivné tvory. Patřil k nim např. kohout s býčími rohy nebo psi s křídly, kteří opakovaně vykřikovali „alebrijes“. Když se López probudil, tato surrealistická monstra ztvárnil. Z jeho vzorů se pak v Oaxace vyvinula tradice vyřezávání figurek zvířat z kopálového dřeva, které mají zastrašit nebezpečné divoké tvory. Mnohé alebrijes, které dnes spatříte, jsou prací celých rodin z malých městeček ve státě Oaxaca. Nejoblíbenějším tématem jsou stále zvířecí kreace, a to s přihlédnutím k místním kojotům a kaktusům.
Kde nakupovat: Mexico City, Oaxaca City
Textil: tapetes, rebozos, sarapes a huipiles
Pestrobarevné ručně vyráběné koberečky, šátky a deky
Kde: Oaxaca, Estado de México a Coahuila.
Co:
Tapetes (koberečky) mívají pruhy v sytých barvách a „aztécký“ kosočtvercový vzor a používají se jak na podlahy, tak na stěny. Kvalitní koberečky se vyrábějí na šlapacích tkalcovských stavech, často ve státech Oaxaca, Chiapas a Estado de México, a používají barvy připravené z přírodního indiga a z nopálovce karmínového.
Rebozos (přehozy) mají mnohostranné využití. Používají je matky nosící své děti přivázané na zádech, ale i dívky, které si je přehodí přes ramena. Často mívají batikované vzory a bývají zdobeny třásněmi a ideálně jsou vyrobeny z přírodních vláken. Představte si mexickou malířku Fridu Kahlo a nejspíš si ji vybavíte právě s přehozem rebozo.
Huipiles (tuniky) jsou to tradiční tuniky, kterou nosí domorodé ženy, se symboly, tvary a zvířaty představujícími různé společenské třídy, příležitosti (jako je svatba) a oblasti Mexika. Mohou mít různé barvy, nejčastěji však spatříte bílé huipiles s barevnými výšivkami.
Sarapes (deky/přehozy): vesničtí pracující muži nosí bavlněnou sarape, což je něco mezi obdélníkovým pončem a dekou; v horách má mnohostranné použití a slouží jako oblečení, deka i polštář, navíc tanečníci při tradičních tancích si ho přehodí přes jedno rameno. Sarapes jsou odolné a mohou se prát. Nejspíše narazíte na kusy pocházející ze státu Coahuila, jejichž původ sahá k místním Čičimékům, a mívají pruhy v nápadných základních barvách a mayské vzory. Když si představíte mayskou deku, nejspíše si vybavíte právě sarape.
Kde nakupovat: Mérida, Mexico City, Oaxaca City, San Cristóbal de las Casas
Mascaras
Smích tváří v tvář zlu
Kdo: masky se na území Mexika používají už po celá tisíciletí, a když sem připluli Španělé, snažili se je zakázat, protože satirizovaly jejich autoritu. Odpovědí domorodých Mexičanů bylo, že si ze svých okupantů dělali legraci tím více, a začali používat také katolické symboly, jako je ďábel.
Co: naleznete masky andělů, démonů a Evropanů; používají se při tanci a vyprávění příběhů, které se v pozoruhodné míře dochovalo dodnes.
Kde:
Chinelo of Morelos: utahování si z bohatých pánů začalo ve státě Morelos v roce 1870 a pokračuje dodnes, kdy se místní lidé převlékají za zmatené cizí zbohatlíky (chinelo). Masky ze síťoviny vypadají jako někdejší Evropané se světlou pokožkou, růžovými tvářemi a dlouhým zahnutým plnovousem.
Lucha libre: tvůrce první masky pro mexické zápasy lucha libre pocházel z Leónu ve státě Guanajuato a byl nadšený tehdy novým sportem (zápasením), který přišel z USA. Jeho povoláním bylo vyrábět kožené boty pro boxery, takže využil svých dovedností při výrobě kožených masek pro zápasníka; první maska byla velmi těsná, aby ji nemohl soupeř strhnout. Co začalo jednoduše, se časem vyvinulo v okázalý symbol samotného Mexika.
Kde nakupovat: Cuernavaca, Mexico City, Taxco
Huichol
Psychedelické barevné lebky a zvířata
Kde: Nayarit, Jalisco, Zacatecas
Kdo: domorodý národ Huichol („léčitelé“) ze severního Mexika, jejich unikátní řemeslný styl prodchnutý peyotlem zahrnuje spoustu zvířat a hlavní předměty jejich uctívání: peyotlový kaktus (symbolizující osvícení a život), kukuřici a jelení zvěř (duchovní průvodce).
Výrobky z korálků pocházející od Huicholů poznáte ihned díky nápadným barvám: řemeslníci na ně pečlivě nalepují plastové korálky (tradičně byly vyrobeny z kostí, lastur, kamene nebo semen) jeden vedle druhého. Najdete zde všechno možné, od náušnic po celé masky nebo sochy hlavu jaguára, vše kompletně pokryté korálky. Mísy z tykve zdobené korálky se tradičně používají na obětiny předkládané domorodým božstvům, kdy různé barvy odpovídají bohu, který je právě vzýván.
Kde nakupovat: Guadalajara, Mexico City, Puerto Vallarta
Nichos
Mrtví oslavující každodenní život
Co: malá diorámata v krabici obvykle představují lidi jako kostlivce, ďábly a anděly vyrobené z malované hlíny a jsou rovněž známé jako cajitas de muertos (diorámata ke Dni zemřelých).
Ať už je považujete za populární umění nebo za pouhý kýč, nichos zachycují každodení život: tradiční restaurace cantina jsou představovány jako velkolepé, plné lesku a podobné katolickým oltářům, pijáci v nich jako kostlivci, zatímco patronka Mexika Panna Maria Guadalupská má na sobě levné plastové květiny. Za sklem v nichos spatříte striptérky, funebráky i svatby gayů, všechny s tvářemi kostlivců, čímž zmírňují obecnou hrůzu ze smrti…
Kdy: katolíci malovali své svaté na dřevěné oltářní desky (retablos), které však Mexičanům přišly spíše vtipné a zpřístupnili je veřejnosti. Proto jsou nichos nejvíce oblíbené během Dne zemřelých, ale narazíte na ně po celý rok.
Kde nakupovat: Mérida, Mexico City
Talavera
Malované dlaždice a kachle s asijskými a blízkovýchodními vlivy
Kde: Puebla
Poblano Talavera je původní keramika z města Puebla, která se vyrábí z místní hlíny a použitím domorodých zkušeností. Při návštěvě oblasti nemůžete přehlédnout glazované kachle azulejos, které jsou pomalovány modrou a dalšími barvami a zdobí řadu kostelů ve městě.
Co: autentická talavera (i když některé imitace také nejsou špatné) je keramika s cínovou glazurou, při jejíž výrobě se používají techniky pocházející z 16. století od Španělů. Správně by měla být ručně malovaná přírodními barvivy, jejichž paleta obsahuje pouze šest barev: modrou, zelenou, žlutou, oranžovou, světle fialovou a černou.
Kde nakupovat: Mexico City; Puebla: Celia’s Café, Talavera Uriarte
Hojalata
Výrobky z plechu
Co: plech se řeže, zvlňuje a razí tak, aby vypadal jako krajka, srdce nebo zvířata a často pak slouží jako ozdoba na zrcadlo. V 60. letech se začala přidávat barva a vznikl styl, který zde naleznete dnes.
Kdy: jedná se o relativně novou umělecko-řemeslnou formu, která existuje pouze asi 90 let. Tradice výrobků z plechu využívá jakýkoli levný kov, který je po ruce, dokonce i z hliníkových plechovek. Na plechovky od nealkoholických nápojů se malují explicitní scény týkající se sexu, násilí, náboženství i každodenního života. Můžete například uvidět náčrt ženy, která sleduje televizi a přitom provozuje s.e.x, se španělským popiskem „Můj oblíbený seriál“…
Kde nakupovat: Acapulco, Mexico City, Oaxaca City