Návštěva údolí Loiry

Zámky v údolí Loiry jsou tak trochu jako autobusy: čekáte věčnost, než se nějaký objeví, a pak je jich 5 najednou. Není pochyb o tom, že region je skvělým místem pro cestování od zámku k zámku, ale při tolika možnostech je dobré být vybíravý.

Pro samotnou ryzí velkolepost je venkovské útočiště krále Františka I. Francouzského, Chambord, jedním z nejlepších příkladů francouzské renesanční architektury. Jeho příběh začal v roce 1519 jako víkendová lovecká chata a rychle se rozvinul v jeden z nejambicioznějších a nejdražších architektonických projektů, do jakých se kdy francouzský panovník pustil. Přestože byla stavba opakovaně pozastavena z důvodu finančních problémů, konstrukčních nezdarů a vojenských závazků (nemluvě o únosu králových dvou synů ve Španělsku), v době, když byl Chambord dokončen (o nějakých 30 let později), měl 440 místností, 365 ohnišť a 84 schodišť, nemluvě o záplavě věží a věžiček, komínů a luceren zdobících jeho střechu. Jeho proslulé dvojité točité schodiště údajně navrhl králův přítel Leonardo da Vinci, aby se předešlo setkání manželky s milenkou.

Ve srovnání s ním klidný renesanční zámek Chenonceau nadchne čistě estetickou kvalitou své architektury a nádherného okolí. Mimořádně půvabný zámek Cheverny poskytl inspiraci pro majestátní domov kapitána Haddocka v Hergéových Tintinových dobrodružstvích. Původní architektonická vize hradu přežila staletí prakticky neporušená. Pokud je to středověký nevolnický typ hradu, po čem toužíte, vydejte se k impozantní pevnosti Langeais. Vybudován byl v 60. letech 15. století jako pevnost, která měla chránit před nepravděpodobnou invazí ve směru z Bretaně a dodnes si zachoval původní cimbuří a padací mosty. Majestátní zámek Amboise byl domovem řady francouzských panovníků včetně Karla VIII. a Ludvíka XI.. Také představoval impozantní vyhlídku pro možné útočníky, ale ve skutečnosti byl svědkem jen malého vojenského dění, přičemž častěji sloužil jako víkendové útočiště.

Blízko odtud v zámku Clos Lucé strávil své poslední roky Leonardo da Vinci. Pro její historický význam byste si měli udělat zastávku v královské rezidenci Blois, která představuje hned čtyři období francouzské architektonické historie. Kvůli spojení s literaturou zase můžete navštívit zámek Ussé, který byl (podle některých) inspirací pro Disneyho zámek Šípkové Růženky. Má krémově bílé věže, které vyčnívají na okraji krásného lesa a nabízí daleké výhledy na rovnou krajinu kolem Loiry i řeku Indre často hrozící záplavami. Hledáte-li zámek v malebném prostředí, navštivte Azay-le-Rideau, úžasné sídlo obklopené příkopem s geometrickými okny, věžičkami a kamennými ozdobami ukryté ve stinném upraveném parku. Také ohrazené zahrady ve Villandry stojí za návštěvu, přičemž zabírají více než 6 ha včetně vodní zahrady, bludiště, vinice, okrasné zahrady a kuchyňské zahrady. I zelenina byla vysázena podle barev (ta se však bohužel nedochovala). Pokud Vás zajímají působivé ruiny, zamiřte k mohutné pobořené pevnosti Chinon. Zámek Beauregard je znám svojí úžasnou galerií portrétů středověkých celebrit a klidným upraveným areálem, kde můžete uniknout davům přítomným ve slavnějších zámcích.

Akční nabídka ubytování:

Údolí Loiry, pohádková říše par excellence, je poseto malebnými vesnicemi, městy poznamenanými časem a samozřejmě slavnými zámky na Loiře. Nejproslulejší z nich, jako je Chenonceau a Chambord, jsou rozesety v krajině tak klidné, že by mohla získat Nobelovu cenu míru. Při kouzlu za každou zátočině silnice by asi byl Popelčin kočár nejlepším dopravním prostředkem. Místo něj jsou však k dispozici autobusy a vlaky, kterými se dostanete k nejvýznamnějším městům v provinciích na Loiře: Anjou (na západě), Orléans (na východě) a v srdci regionu Touraine.

Po staletí Loira, nejdelší řeka Francie, představovala hlavní dopravní tepnu v regionu, a také efektivní bariéru proti útočícím armádám – a nebylo jich málo. V dobách středověku bylo údolí velkým předmětem sporů mezi Francií a Anglií; patřilo Anglii za vlády Plantagenetů z Anjou v letech 1154-1216 a pak znovu během stoleté války (1337–1453). Proto je pochopitelné, že vysoké svahy byly brzy opevněny a města vznikala na strategických předmostích.

Proč ale kolem Loiry vzniklo tolik zámků? Když byly války 15. století na ústupu, údolí Loiry, dávno známé jako „Zahrada Francie“, se stalo lokalitou pro nové skvělé zámky pro odpočinek (châteaux d’agrément). Ve zkratce: byly zde zimostrázové zahrady táhnoucí se do nekonečna, příkopy s labutěmi, přehlídky jemných kuželových věží, fresek a ozdobných stropů. Půvaby italské renesance, jak ji odpozoroval rod Valois při válčení se svým sousedem, sem byly přineseny, aby zdejší megastavby zrcadlily elegancí charakteristickou pro dobu antiky. V době, kdy se František I. (současník anglického krále Jindřicha VIII.) dostal k moci, extravagance neznala hranic: na 13 000 akrovém lesním pozemku v Chambordu se konaly lovecké párty, které přitahovaly davy celebrit ze všech koutů Evropy, což umožnilo také 430 pokojů k dispozici. Královna Claudia si zavolala nejvyhledávanější italské umělce; známé dvojité schodiště v Chambordu bylo možná dílem Leonarda da Vinciho, který byl častým královým hostem, když nebydlel v panství na pozemku zámku Amboise.

Od mohutného psince hemžícího se loveckými psy v Cheverny po luxusní stáje v Chaumont-sur-Loire, od nekonečných lipových alejí ve Villandry po kuriozní věže Ussé, údolí Loiry se stalo mocenskou základou a společenským centrem Nové Francie, kdy umožňovalo monarchii se naplno předvést. Mělo to svůj dobrý důvod. V roce 1519 Karel V. Španělský ve věku 19 let zdědil Svatou říši římskou, přičemž ponechal Františka a jeho Novou Francii jejich osudu. Nejspíš nebyla náhoda, když v roce 1519 František velkým gestem zadal stavbu svého gigantického hradu Chambord. O pár staletí později ani Francouzská revoluce a snahy socialistů zcela nevymazaly přetrvávající noblesu v obyvatelích tohoto regionu vyznačující se nádechem rafinované jistoty, tolik vzdálené od jiných francouzských stereotypům. Zde život probíhá v příjemně noblesním tempu a – přes lákadla 1001 zámků, které zde čekají – byste se mu měli přizpůsobit.