Skrývá se Atlantida pod ledem v Antarktidě?

Skrývá se Atlantida pod ledem v Antarktidě? 1

Za použití datovací metody dr. W.D. Urryho z Carnegieho institutu ve Washingtonu D.C. vědci zjistili, že v době před asi 6000 lety skutečně v Antarktidě tekly řeky, jak je znázorněno na mapě Oronce Fina. Asi 4000 let př.n.l. se zde začaly hromadit ledovcové sedimenty.

 

Je možné, že legendární Atlantida leží pod ledem v Antarktidě?

Antarktida a Atlantida jsou dvě jména často užívaná ve stejném významu. Není žádným tajemstvím, že mnoho lidí věří, že Atlantida na zemi skutečně existovala, a Antarktida může být právě tím místem, kde bychom ji měli hledat.

Přestože Platón byl první, kdo psal o ztraceném městě či kontinentu Atlantidě, je třeba zmínit řadu legend severoamerických Indiánů, které vyprávějí něco velmi podobného, což podporuje tvrzení, že Atlantida opravdu existovala. Legendy Indiánů pocházejí z různých kultur, které byly vzájemně od sebe izolované a oddělené obrovskými vzdálenostmi. Všechny přitom vyprávějí podobný příběh o zaniklé civilizaci, která existovala v dávné minulosti. Ve Střední Americe se ta země nazývala Aztlán. Podle legend ležel Aztlán na jihu na bílém ostrově a zaniknul bez varování v důsledku přírodních katastrof. Mnoho vědců tvrdí, že Aztlán znamená „místo bělosti“. Proto bývá také běžně spojován s Atlantidou či Antarktidou, takže Aztlán mohl být legendární Atlantida, tajemná země na jihu.

Říká se, že ti, co po katastrofách přežili, uprchli z Atlantidy na jiné kontinenty, kde jejich dávná civilizace nakonec splynula s jinými a zmizela.

Skeptici sice rádi diskreditují všechny teorie spojující Atlantidu s Antarktidou především proto, že dnešní Antarktida je zcela nehostinná zamrzlá země, kde by nemohla vzkvétat žádná civilizace. Avšak v dávné minulosti byla většina Antarktida naprosto pohostinná. Dokladem toho je řada tajemných starých map, které znázorňují antarktický kontinent bez ledu. Nejznámější kartografické dílo je nepochybně Piri Reisova mapa vytvořená tureckým kapitánem, který sloužil v námořnictvu staré Osmanské říše. Piri Reisova mapa se přitom zakládala na více ještě starších mapách, které přesně zaznamenávaly pobřeží Antarktida BEZ ledové vrstvy, která ho dnes pokrývá. To jasně naznačuje, že kdokoli měl technologii a schopnost zmapovat tento kontinent, musel tak učinit před tisíciletími ještě dříve, než celý kontinent zamrzl.

Ale jak by mohl kontinent ležící na jižním pólu být bez ledu? Ukázalo se, že Antarktida neležela vždy tam, co dnes. V dávné minulosti se nenácházela na jižním pólu, ale někde mezi ním a rovníkem. To znamená, že Antarktida ležela severněji a měla tropické či mírné klima, takže byla porostlá lesy a obydlena různými formami života. Vzhledem k tomu, jak málo toho víme o životě na naší planetě v dávné minulosti, je pravděpodobné, že lidé žili i na tomto dnes zaledněném kontinentě a rozvíjela se zde společnost stejně tak jako v Africe, Evropě či v Asii.

Ptáte se, jak je to možné? Odpovědí je vědecká teorie nazývaná pohyb tektonických desek a posun kontinentů. Podle oficiálních vědců a teorie kontinentálního posunu se zemská kůra skládá z několika tektonických desek, které se pomalu posouvají po roztavené vnitřní vrstvě. Přitom do sebe pomalu narážejí a v průběhu věků se přemísťují. Podle související teorie o posunu kontinentů se přibližně každých 40 000 let celá zemská kůra naší planety posune jako celek. Po každém takovém posunu se všechna souš na planetě a celé kontinenty přesunou na jiné místo na planetě. Mnoho vědců věří, že to se stalo naposledy kolem roku 10 000 př.n.l., kdy se Antarktida přesunula z míst u rovníku na své současné místo na jižním pólu.

Jane Francis z Univerzity v Leedsu říká: „Myšlenka, že byla Antarktida někdy zalesněná, mi přijde naprosto neuvěřitelná. Obvykle považujeme za jisté, že Antarktida vždy byly bílá pustina, avšak ledová ledová pokrývka se zde objevila v geologické historii relativně nedávno.“

Dnes se Antarktida skládá asi z 80 % ledu, který má tloušťku více jak kilometr. Takže si představme, že pokud v dávné minulosti Antarktidu obývali lidé a byla pokrytá vegetací a lesy, veškeré stopy po nich a jejich „dědictví“ leží ukryto hluboko pod vrstvou ledu. I když dnes je neobyvatelná a odváží se sem pouze vědci, v dávné minulosti to mohlo být příznivé místo pro vznik civilizace.

V roce 1949 vyvrtala expedice admirála Byrda díry do ledu na třech místech v oblasti Rossova moře, kde Oronce Finé na své mapě vyznačil říční koryta. Ve výřezech byly nalezeny vrstvy s jemnozrnnou strukturou, očividně přinesené řekami, jejichž zdroje se nacházely v mírných zeměpisných šířkách, kde nebyly ledovce. Nalezený jemnozrnný sediment se podobá tomu, který přinášejí řeky na nezaledněných kontinentech.

Během jiné Byrdovy expedice v roce 1935 nalezli geologové na úbočí hory Mount Weaver řadu zkamenělin včetně otisky listů a kmenů fosilizovaných stromů. V roce 1952 identifikovali v nich dva druhy stromové kapradiny Glossopteris, která byla kdysi běžná na jižních kontinentech (Afrika, Jižní Amerika a Austrálie).

„Základní vzorky odebrané v Rossově moři během Byrdovy expedice v letech 1947-1948 představují ledovcový mořský sediment od současnosti až do doby před 6000 lety. Vzorek z období před 6-15 000 lety obsahuje jemnozrnný sediment, což svědčí o nepřítomnosti ledu v oblasti. Pak zde byla zóna jemnozrnného sedimentu z doby před 30-40 000 lety, která opět svědčí o nepřítomnosti ledu. Z doby před 40-133 550 lety byly nalezeny dvě zóny hrubé a dvě zóny středně hrubé textury. Při srovnání těchto tří vzorků dva z nich ukazují, že konec mírného období a začátek nejnovějšího ledového období začal před 6000 lety, a třetí vzorek jen 1000 let poté. Takže Antarktida relativně nedávno prošla obdobím mírného klimatu.“

To vše ukazuje na nesporný fakt, že někdy mezi IV. a XII. tisíciletím př.n.l. na zemi žila mimořádně pokročilá civilizace s velkými znalostmi o mořeplavbě, kartografii a astronomii. Její technický pokrok daleko předběhl ostatní kultury, které přišly později. Tato „ztracená“ civilizace předcházela naší moderní civilizaci o desítky tisíc let. A mnoho lidí pevně věří, že tou civilizací byla Atlantida, doklady o jejíž existenci leží pod silnými vrstvami ledu, který dnes kontinent přikrývá. Hail Atlantis!

***

Skrývá se Atlantida pod ledem v Antarktidě? 2

V roce 1958 předložil historik Charles Hapgood svoji teorii posunu zemských pólů.  Podle jeho hypotézy pohyb zemské kůry umožnil, aby se velké části antarktického kontinentu před asi 12 000 lety ocitly bez ledu. Podle něj je teorie pevně podložená a zakládá se na Piri Reisově mapě objevené v Turecku v roce 1930. Mapa byla vytvořena kolem roku 1513 a je na ní znázorněné severní pobřeží Antarktidy jako rozsáhlé území bez ledu. V knize Mapy dávných králů moře Hapgood podpořil myšlenku Arlingtona Malleryho, že části Piri Reisovy mapy zobrazují oblast Antarktidy dnes známou jako Země královny Maud. Dále Hapgood došel k závěru, že: „Antarktida byla zmapována v době, kdy byly tyto oblasti bez ledu. Teplé období v Antarktidě se shoduje s poslední dobou ledovou na severní polokouli a Piri Reisova a další mapy se zakládají na ´starověkých´ mapách vytvořených podle originálů z doby ledové.“

O mnoho let později řada vědců a autorů říká, že Hapgoodovy hypotézy jsou nejen pravdivé, ale že „ve světle této informace je možné prohlásit, že ztracený kontinent Atlantida leží ukrytý pod silnými vrstvami ledu v Antarktidě.“

Zajímavé je, že první historická zmínka o Atlantidě se nachází v díle řeckého filosofa Platóna, který o městě-Atlantidě mluví jako „o svatostánku postaveném kříženci bohů a lidí před 9000 lety“. Tato data se shodují s daty stanovenými při teorii posunu zemského pólu.

                                                                                                                          

Piri Reisova mapa  

Piri Reisova mapa byla vytvořena kolem roku 1513 a kromě toho, že zobrazuje Antarktidu bez ledu, také znázorňuje americký kontinent s takovou přesností, že to vypadá, jako by byla vytvořena podle leteckých snímků. Mapa byla prozkoumána v Americkém hydrografickém úřadu námořnictva, kde potvrdili její pravost. Mapa je původní a tak přesná, že se vyrovná současným mapám.

Není to však jediná mapa, která zobrazuje Antarktidu bez ledu. Existuje např. pozoruhodná Hadji Ahmedova mapa z roku 1559, která znázorňuje přesné vymezení západního pobřeží severní Ameriky a Antarktidy. Ještě fantastičtější je fakt, že tato stará mapa zobrazuje pevninský most spojující Sibiř s Aljaškou, což svědčí, že původně pochází z dob, kdy tento most ještě existoval.

Dále Buacheho mapa roku 1737 od kartografa Philippa Buachea byla podle všeho vytvořena podle mnohem starších map. Znázorňuje přitom Antarktidu dlouho předtím, než byla objevena – opět bez ledu.

Oronce Fineova mapa světa z roku 1534 je historická mapa srdcovitého tvaru, která zobrazuje prvky Antarktidy v době, kdy nebyla pokrytá ledem. I když je to jen jedna z mnoha map, které znázorňují ledový kontinent v dobách, než byl oficiálně objeven, mapuje také jeho řeky, údolí a pobřeží, a také přibližnou polohu dnešního jižního pólu.

Na základě těchto a dalších „kontroverzních“ objevů došel Hapgood k závěru, že pokročilá znalost kartografie je patrná na Piri Reisově i Oronce Finově mapě a musí být výsledkem práce neznámé starověké civilizace, která rozvíjela vědecké znalosti ještě před jinými civilizacemi, jako bylo starověké Řecko. Mohla to být Atlantida?

V roce 2013 ukázal Google Earth obrázky objektů podobných pyramidám vyčnívajících z ledu v Antarktidě, které zmátly vědce, protože vypadaly jako uměle vytvořené stavby.

Také se říká, že Adolf Hitler věděl o dávné civilizaci ukryté pod ledem a údajně na antarktickém kontinentu postavil tajnou základnu. Je známo, že během II. světové války prováděli nacisté řadu podivných experimentů s údajnými technologiemi neznámými zbytku světa, když se snažili ovládnout svět. Hledali po celém světě tajemné artefakty a mimozemské technologie v naději, že získají neporazitelnost.

Jeden z nejzajímavějších výroků o zemi tehdy nazývané Neuschwabenland pochází od německého námořního velkoadmirála Karla Dönitze, který řekl: „Německá ponorková flotila je hrdá na to, že vytvořila pro svého Vůdce v jiné části světa Šangri Lu na zemi, neproniknutelnou pevnost.”

Podle řady zvěstí Stanice 211 skutečně existovala, a pokud ano, pak musela být (možná stále je) umístěna v nezaledněném pohoří Mühlig-Hofmann Mountains v dnešní Zemi královny Maud.