Sedím opřený zády o sluncem vyhřátou kamennou zeď opuštěného domu a hledím dolů ze strmého svahu na zbytky desítek dalších opuštěných stavení bez střech. Každé z nich je bez oken a prázdně shlíží na neuvěřitelně idylické údolí u mých nohou, se zelenými poli a zdmi ze suchého zdiva, lehce zahalené ranním oparem. Mezi zchátralými domy vykukují červené střechy pár významných kostelů nad tím, co zbylo – po výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923 – z prosperujícího řeckého města Levissi.
Strašidelné ruiny vesnice duchů, dnes známé jako Kayakoy, jsou jedno z mnoha míst na nádherném Tyrkysovém pobřeží v Turecku, které ve mně stále vyvolávají záchvěvy vzrušení. Obzvlášť proto, že vím, co na návštěvníka čeká na vrcholu hřebenu nad působivými ruinami: úžasná vyhlídka jižním směrem na třpytící modré Středozemní moře a záhyby hor porostlé borovicemi a sahající až dolů k moři. Díky výrazně tyrkysově modrému moři, zátokám lemovaným borovicemi, plážím s bílým pískem, dramaticky působícím útesům, vysokým vápencovým vrcholkům, řadě úžasně situovaných starověkých lokalit a pěkným neokázalým letoviskům je jihozápadní pobřeží Turecka už dlouho oblíbenou destinací náročných cestovatelů. Dnes je navíc tento dechberoucí kout Středomoří ještě lépe dostupný díky novým spojům od British Airways, které přistávají přímo v letovisku Dalaman.
Ale čím je tahle souvislá oblast ležící ve slunečné východní polovině Středomoří tak mimořádná? Musím se vrátit do roku 1977 a vzpomenout si na svoji první návštěvu regionu v době, kdy dnes plnohodnotné letovisko Oludeniz (Ölüdeniz) tvořily pouze dřevěné chatky na pláži. Ale skutečně jsem se do tohoto místa zamiloval až na konci 90. let, když jsem pomáhal Britce Kate Clow s týmem dobrovolníků zdolávat úseky pověstné pichlavé středomořské vegetace a malovat červené a bílé značky na příhodně umístěné kameny. Cílem bylo pomoct splnit její sen a vytvořit první dálkovou pěší trasu v Turecku. Její sen je dnes plně realizován a tisíce pěších turistů ročně se vydávají po Lýkijské stezce dlouhé téměř 500 km, což zároveň znamená cenný příspěvek zdejší venkovské ekonomice.
Fantastická krajina oblasti Tyrkysového pobřeží inspirovala Lýkijskou stezku, ale také tvoří povznášející pozadí pro dovolenou jakéhokoli typu. Až dlouho do května jsou horní úseky hor zahaleny sněhovým pláštěm. Při tání sněhu se ze zimního spánku vynoří vysokohorské i jiné květy, takže pokryjí svahy a náhorní pastviny nespočtem barev. Ve výšce nad 1830 m se na svazích drží úctyhodné cedry, zatímco vonné borovicové lesy pokrývají nižší svahy až dolů k moři. Zdejšími horami dosahujícími místy výšky téměř 3000 m tu a tam prochází kaňon podivuhodné hloubky a délky, zatímco menšími údolími se řítí průzračné říčky. Pobřeží dominují úseky skalnatých útesů, zatímco moře dále od břehu je lákavě tmavě modré a čisté. Přitom je zde spousta zátok s pláží, které skýtají snadný přístup k moři, z nichž nejznámější je laguna Oludeniz (úvodní foto) nedaleko města Fethiye. Dlouhé bílé písčité pláže, kde hnízdí želvy, Iztuzu (nedaleko Dalyanu) a Patara (nedaleko města Kalkan) patří k nejlepším v celém Středomoří.
Lýkijská stezka se vine pozoruhodnou krajinou, ale také kolem starověkých ruin s dramatickou polohou. Lýkové nejsou příliš známý starověký národ, přitom se jedná o původní obyvatele Antalolie, kteří zde žili v I. tisíciletí př.n.l.. Vzhledem k tomu, že hornatá povaha regionu jej ušetřila nevzhledného turistického rozvoje, který dnes hyzdní mnoho míst na středozemním pobřeží, musím jen žasnout, že se zde dávným Lýkům tak dobře dařilo. Představte si mé nadšení, když jsem poprvé objevil zbytky kdysi pěkných kamenných měst ležící na odlehlých svazích kopců, ukryté v izolovaných údolích nebo se choulící u modrého Středozemního moře; lokality s útesy provrtanými hrobkami vytesanými do skály; nekropole s kamennými sarkofágy s víky ve tvaru obrácené lodě; divadla vybudovaná na strmých svazích, se sedadly poznamenanými časem a lišejníkem; a k tomu vůni aromatických středozemních rostlin a křovin ve vzduchu, širé moře a výhledy na hory…
Je to plně pohlcující zážitek, jak jsem zjistil ve společnosti skupiny ostatních dobrodruhů.
„Dělej, skoč,” naléhal náš vedoucí, mladý muž pracující u jedné z mnoha společností orientujících se na dobrodružnou turistiku z nedalekého města Kas. S chvěním jsem pohlédl na horské jezero asi 3,5 metru podle mnou. Jsem zvyklý na lezení po skalách a zimní pěší výpravy, takže se rizikům zcela nevyhýbám. Ale skočit do kalné vody v malém jezírku s neznámou hloubkou mi připadalo riskantní.
Pak jsem se rozhlédl po dalších čekajících, možná už netrpělivých, ve frontě za mnou, z nichž nejmladší sotva překročil věk teenagera. Skočil jsem. Dopadl jsem na hladinu s mohutným šplouchnutím a sotva se ponořil pod hladinu, než mě záchranná vesta, bezpečně a bez zranění, vynesla na hladinu. Poté následovalo slaňování vodopádů a jízda na zipline, ale jakmile člověk překoná počáteční nervy, je průzkum kaňonů (canyoning) fantastická aktivita.
Pro aktivní cestovatele je Tyrkysové pobřeží rájem. Kas, atraktivní dřívější řecká rybářská vesnice proměněná v letovisko, je dobře vybaven na outdoorové aktivity. Moře zde patří k nejčistšímu ve Středomoří a potápění mezi podmořskými útesy obklopenými pestrými rybami a tajemnými lodními vraky je velmi oblíbené. Nedaleká Kekova s potopenými lýkijskými ruinami, pobřežím s malými zátokami a klidnou vodou, přitahuje skupiny mořských kajakářů. Také horská cyklistika je fantastická, především dlouhé sestupy z Lýkijské vysočiny na pobřeží o stovky metrů níže. Kalkan je další zajímavé místo pro potápění, se stejně čistým mořem a směsicí přírodních a člověkem vytvořených divů, jako Kas. Severně odtud leží malé letovisko Patara s možností výletu na kanoi po řece Esen a jízd na koni. Dále na pobřeží pak leží Oludeniz. Nad touto ikonickou a často fotografovanou lagunou a pláží se tyčí výrazný vrchol Babadag, skvělé startovací místo pro tandemové paraglidingové seskoky na měkký písek na pláži ležící o 1980 m níže.
K nejlepším způsobům, jak si prohlédnout fantastický region, patří plavba po moři. Fethiye sice postrádá podstatné pláže, ale zato je počátečním bodem pro plavby od Blue Cruises kolem nádherného pobřeží Turecké riviéry. Kromě obdivování fantastické scenérie z paluby lodi můžete prozkoumávat neobydlené ostrovy, plavat a šnorchlovat ve skrytých zátokách, a dopřávat si k večeři čerstvě ulovené ryby. Můžete si rezervovat jeden den, pár dní nebo týden či dva, kdy budete žít na palubě tradiční dřevěné lodi gulet.
Ze své první pěší dovolené v této části světa si pamatuji, jak jsem seděl na nízké rozviklané židli ve vesnické čajovně. Bez řečí se přede mnou objevila sklenice horkého černého čaje. Obsluhující chlapec se smál, když jsem chtěl zaplatit, a ukázal na prošedivělého pamětníka starých časů v rohu, který nápoj zaplatil. Pozvedl svou sklenici na počest šíleného cizince, který nejen že se rozhodl navštívit tuto horskou vesnici, ale navíc ještě pěšky. Mnoho místních v této oblasti jsou potomky Yoruků, polokočovných pastevců. Tradiční závazek pohostinnosti k cizincům je stále zakořeněn v lidech, jejichž způsob života se v posledních desetiletích zásadně změnil, a pro většinu cizinců skutečně přispívá k zážitkům z dovolené.
Zdejší restaurace měly daleko od jednoduchých a tradičních a převažovala zde kvalitní turecká kuchyně. Všechny ingredience proslulých středomořských pomazánek (lilky, okurky, papriky, rajčata, hlávkový salát, rukola, petržel, cibule, česnek) se pěstují v místě. Hlavními plodinami jsou citrusové ovoce, hrozny a granátová jablka, ale také olivy a vlašské ořechy. Čerstvý pstruh je velká atrakce v horských vesnicích, zatímco pražma a okoun v pobřežních letoviscích. Místní jogurt je hustý, krémový a vynikající, zatímco kozí sýry jsou drobivé a pikantní. Místní univerzální jídlo je gozleme, velké chlebové placky (flatbread) plněné kozím sýrem a petrželí nebo kořeněnou bramborovou směsí, pečené na ohni ze dřeva.
Zakončit návštěvu této pozoruhodné části světa není nikdy jednoduché. Při mé poslední návštěvě jsem si položil hádanku. Když jsem se blížil ke starověké lokalitě Knidos ležící na konci dlouhého tenkého výběžku poloostrova Datca, posadil jsem se mezi ruinami a pozoroval, jak slunce tiše zapadá do moře. Přitom tento pozoruhodný poloostrov je považován za dělící čáru mezi Homérovým temným Egejským mořem a modrým Středozemním mořem – nad kterým z nich tedy vlastně zapadá? Jak se stmívalo a tma pohltila zřícené sloupy kdysi hrdého města Knidos, otázka zůstala nezodpovězená.
Jak se tam dostat
Region má dvě letiště. Letiště Dalaman je malé, ale leží blízko měst Datca, Dalyan, Fethiye a Kas. British Airways tam létají 4x týdně z londýnského Gatwicku až do října, přičemž ceny zpátečních letenek stojí od 146 GBP. Také Thomas Cook, Monarch a easyJet létají do Dalamanu z řady britských letišť. Letiště Antalya na východě je mnohem větší než Dalaman, kdy přivítá více jak 10 milionů cestujících ročně. Thomas Cook létá do Antalye celoročně z letiště v Manchesteru a Gatwicku, a v létě také z několika dalších britských letišť. Rovněž Thomson létá do Antalye celoročně z Gatwicku a z Manchesteru. Monarch používá letiště Gatwick, Leeds-Bradford a Manchester od dubna do října.
Akční nabídka ubytování:
- TUI BLUE Tropical 4*, Dalaman
- Golden Rose Otelcilik 4*, Kas
- Grand Nergiz Otell 3*, Anatolya
- Kayaköy Bungalows Otel, Kayakoy
- The Mediteran Hotel, Kalkan