Slavné pevnosti a paláce v Indii

Slavné pevnosti a paláce v Indii 1

Když je řeč o Indii, na mysli nám určitě vytanou také pevnosti a paláce. Konec konců představují významnou součást dlouhé historie země a spatřit jste je mohli na nespočtu obrázků a v mnoha dokumentárních filmech. Proto není divu, že tyto architektonické divy bývají na seznamu předních míst, která chtějí turisté v Indii navštívit. Většina indických pevností a paláců se nachází v státě Rádžasthán, kde je nechaly postavit rody válečnických rádžpútských panovníků předtím, než do země pronikli mughalové. Především v růžovém městě Džajpuru je k vidění mnoho pevností. Naleznete je však také v ostatních státech coby pozůstatky mughalského období. Mnohé indické paláce byly svými královskými majiteli proměněny v luxusní hotely. To byl nezbytný krok, aby vytvářely příjmy svým majitelům, jejichž svůj královský status a privilegia byly v roce 1971 zrušeny indickou ústavou.

6 mít v Indii, kam se vydat za ajurvédou a jógou

Amber Fort, Džajpur, Rádžasthán

Amber Fort je asi nejznámější indická pevnost. Pojmenována byla podle historického městečka Amber (také Amer), kde se nachází, asi 20 minut severovýchodně od Džajpuru. Radžputský panovník Maharaja Man Singh I. započal se stavbou pevnosti v roce 1592 a následující panovníci pak dál přispívali svým dílem. Obývali pevnost do roku 1727, kdy byl vybudován Džajpur a kdy byla metropole přesunuta. Dnes pevnost představuje jednu z hlavních turistických atrakcí Džajpuru. Je součástí skupiny 6 pevností na kopcích v Rádžasthánu, které byly v roce 2013 společně prohlášeny za památku UNESCO (další pevnosti jsou Jaisalmer Fort, Kumbhalgarh, Chittorgarh Fort, Ranthambore Fort, Gagron Fort a Amber Fort). Její architektura představuje nádhernou kombinaci hinduistických a mughalských (islámských) vlivů. Komplex vybudovaný z pískovce a bílého mramoru se skládá ze série nádvoří, paláců, sálů a zahrad. Sheesh Mahal (Zrcadlový palác) bývá považován za nejkrásnější část, vyzdobenou složitě vyřezávanými lesknoucími se stěnami a stropy. O historii pevnosti se můžete dozvědět více při večerní světelné a zvukové show.

 

Mehrangarh Fort, Džódpur, Rádžasthán

Mehrangarh Fort je nejen jedna z hlavních atrakcí města Džópur, ale také jedna z nejpůsobivějších udržovaných pevností v Indii. Tyčí se nad „Modrým městem“ na vrcholu skalnatého kopce, přičemž ji nechala postavit vládnoucí dynastie Rathore Rádžpútí. Král Rao Jodha začal se stavbou pevnosti v roce 1459, kdy v Džódpuru zřídil svoji novou metropoli. V práci pak pokračovali další panovníci až do 20. stoletím takže výsledkem je pozoruhodně rozmanitá architekura pevnosti. Na rozdíl od jiných rádžpútských pevností, které skončily opuštěné, je Mehrangarh Fort dodnes majetkem královské rodiny. Ta ho nechala rekonstruovat a proměnit ve přední turistickou destinaci tvořenou sérií paláců, muzeí a restaurací. Od jiných pevností v Rádžasthánu se odlišuje také svým zaměření na lidové umění a hudbu. Každý den se na různých místech v pevnosti konají kulturní představení. Kromě toho pevnost skýtá pozadí pro uznávané hudební festivaly a slavnosti, jako je každoroční World Sacred Spirit Festival v únoru a Mezinárodní lidový festival v Rádžastánu v říjnu.

 

Jaisalmer Fort, Rádžasthán

Na světě není mnoho míst, kde můžete navštívit „živou“ pevnost, ale Jaisalmer Fort v Thárské poušti je jedním z nich. Městská pevnost ze žlutého pískovce, působící z dálky jako fata morgana, je domovem tisíců lidí, kteří zde bydlí po celé generace. Uvnitř pevnosti se také nachází spousta obchodů, hotelů, restaurací, palácový komplex, stará sídla haveli  a chrámy. Bhati-radžputský panovník Rawal Jaisal započal se stavbou pevnosti Jaisalmer v roce 1156, takže je to jedna z nejstarších pevností v Rádžasthánu. Postupně se rozšiřovala, pokryla celý kopec a proměnila se v město, kde v dobách konfliktů narůstal počet obyvatel (kteří se sem uchylovali z okolí). Pevnost přečkala mnoho bojů, avšak podmínky v ní dnes rychle upadají kvůli nelegálním stavbám a nedostačující kanalizaci. Odpadní voda prosakovala do základů pevnosti, což způsobilo nestabilitu stavby a dokonce zřícení některých částí.

 

Palác ve městě Udajpur, Rádžasthán

Romantický Udajpur je znám jako město paláců a jezer. Založil ho v roce 1559 Maharana Udai Singh II., vládce z Mewaru, a byla sem přesunuta metropole království z pevnosti Chittorgarh poté, co došlo k mughalské invazi. V samém srdci pevnosti kolem jezera Pichola leží palácový komplex, který dodnes z části obývá královská rodina z Mewaru. Ta provedla záslužnou práci, když ho proměnila ve skvělou turistickou destinaci, která zblízka a dopodrobna představí historii maharádžů z Mewaru. Vrchol představuje Palácové muzeum, které zahrnuje Mardana Mahal (Králův palác) i Zenana Mahal (Královnín palác). Tato část byla postavena během čtyř a půl staletí a je nejstarší a největší v palácovém komplexu. Hlavní atrakcí je architektura spolu s vzácnými soukromými královskými galeriemi, uměleckými díly a fotografiemi.

 

Chittorgarh Fort, Rádžasthán

Masivní Chittor(garh) Fort je považována za největší pevnost v Rádžasthánu a také jednu z největších v celé Indii: zabírá rozlohu asi 700 akrů. Mewarští králové odtud vládli po osm staletí až do doby, kdy ji mughalský panovník Akbar oblehl a pak obsadil (1568). Akbarův nejstarší syn Džahángír nakonec pevnost vrátil panovníkům z Mewaru (1616), ti se zde však už nikdy znovu neusadili. Kvůli rozloze pevnosti představuje auto nejlepší způsob, jak si ji prohlédnout; je potřeba si na to vyhradit alespoň 3 hodiny. Některé části jsou v ruinách, přesto je její někdejší slávy stále dobře patrná. K hlavním atrakcím patří staré paláce, chrámy, věže a nádrž, kde je možné krmit ryby. Pozoruhodný výhled budete mít, když vstoupíte na vrchol Vijay Stambha (Věž vítězství). Asi nejvíce šokující část pevnosti je pro návštěvníky místo určené ke kremaci zemřelých členů panovnické rodiny. Je to také místo, kde se v průběhu dějin obětovaly desetitisíce rádžputských žen, které se nechaly se upálit, když si zvolili smrt před zneuctěním. Při třech příležitostech v 15. a 16. století byla pevnost obsazena nepřátelskými vojsky. Chittorgarh se nachází v jižní části Rádžasthánu asi na polovině cesty mezi Dillí a Bombají, a pouze něco přes 2 hodiny autem z Udajpuru. Můžete ji navštívit při jednodenní výletu či vedlejším výletu z Udajpuru.

 

Kumbhalgarh Fort, Rádžasthán

Impozantní zeď pevnosti Kumbhalgarh, často označována jako „Velká indická zeď“, se táhne po délce více jak 35 km a je to druhá nejdelší souvislá zeď na světě (po Velké čínské zdi). Kumbhalgarh byla druhá nejvýznamnější pevnost mewarského království (po Chittorgarh) a vládci se sem uchylovali v dobách nebezpečí, protože byla neproniknutelná. Nechal ji postavit Rana Kumbha z Mewaru v 15. století, což mu trvalo 15 let a stálo řadu pokusů. Uvnitř se nachází asi 360 starých chrámů, palácové ruiny, stupňovité studny i bunkry. Kumbhalgarh je také známá tím, že se zde roku 1540 narodil legendární král a válečník Maharana Pratap (pra pra pravnuk Rany Kumbhy), a to v části (haveli) známé jako Jhalia ka Malia (Palác královny Jhali). Dosedl na trůn po svém otci Udai Singh II., zakladateli Udajpuru. Na rozdíl od mnoha okolních panovníků odmítl připustit porážku mughalů, a to i přes jednání krále Akbara. To vedlo k známé bitvě u Haldi Ghati v roce 1576, která hrála významnou roli v indické historii. Pevnost se nachází něco přes 2 hodiny cesty na sever od Udajpuru, v okrsku Rajsamand v Rádžasthánu. Často se sem návštěvníci vydávají při jednodenním výletu nebo vedlejším výletu z Udajpuru. Auto si můžete pronajmout v některé z řady cestovních kanceláří. Mnoho lidí spojí návštěvu Kumbhalgarh s Haldi Ghati nebo s džinistickými chrámy v Ranakpuru.

 

Palác ve městě Džajpur, Rádžasthán

Palácový komplex nacházející se v centru starého města Džajpuru nechal z velké části postavit maharadži Sawai Jai Singh II. v letech 1729-1732. Úspěšně vládl z nedaleké pevnosti Amber Fort, ale z důvodu rostoucí populace a nedostatku vodu se v roce 1727 rozhodl k přemístění své metropole do Džajpuru. Královská rodina dodnes žije v části paláce známé jako Chandra Mahal (na vrcholu vlaje vlajka rodu, když je maharadža doma), zatímco zbytek byl proměněn v muzeum maharadži Sawai Man Singh II.. Za tučný poplatek (2500 rupií pro cizince a 2000 rupíí pro Indy) je možné se vydat na prohlídku Royal Grandeur do vnitřních částí Chandra Mahal; v jiném případě se budete muset spokojit s prohlídkou zbytku paláce. Nejpoutavější částí je Pitam Niwas Chowk, vnitřní dvůr, který vede k Chandra Mahal. Má krásně zdobené dveře či brány, které představují čtyři roční období a jsou věnovány hinduistickým božstvům Višnuovi, Šivovi, Ganéšovi a bohyni Déví (Bohyně Matka). Obzvlášť krásné a často fotografované jsou paví motivy kolem Paví brány.

 

Agra Fort, Uttarpradéš 

Pevnost Agra Fort stojí ve stínu Tádž Mahalu, ale ve skutečnosti byste ji měli navštívit ještě před ním, protože představuje významnou předehru k tomuto památníku. Byla to první z velkých mughalských pevností v Indii, odkud vládly čtyři generace mughalských císařů v době vrcholu jejich říše. Navíc je to jedna z prvních památek v Indii, která se v roce 1983 dostala na seznam UNESCO. Pevnost v její současné podobě nechal postavit král Akbar v 16. století, když se rozhodl strategicky umístit svoji novou metropoli v Agře. Na prvním místě to mělo být vojenské zařízení. Honosné paláce a mešity z bílého mramoru doplnil v 17. století císař Šáhdžahán, Akbarův vnuk (který milovat bílý mramor natolik, že z něj nechal postavit Tádž Mahal). Šáhdžahán vytvořil Červenou pevnost v Dillí podle Agra Fort, když vyhlásil budování nové metropole there (1638). Zemřel však v pevnosti Agra Fort poté, co ho tam nechal uvěznit jeho po moci toužící syn Aurangzéb, který obsadil trůn. Britové převzali kontrolu nad pevností v roce 1803 a během Velkého indického povstání v roce 1857 se zde odehrála bitva, která ohrozila vládu Britské Východoindické společnosti. Když Britové v roce 1947 odešli z Indie, předali pevnost indické vládě. Dnes její velkou část používá indická armáda.

Indický zlatý trojúhelník: Dillí, Agra, Džajpur

Červená pevnost, Dillí

Červená pevnost (Red Fort), jedna z hlavních atrakcí Dillí a z nejslavnějších památek Indie, stojí jako mocná připomínka islámských panovníků Mughalů, kteří vládli v Indii, a také jako ikona nezávislé Indie. Dokončena byla v roce 1648. Císař Šáhdžahán si přál, aby se podobala Červené pevnosti v Agře, ale v mnohem větším rozsahu v souladu s jeho ambicemi a okázalým vkusem. Význam Červené pevnosti byl potvrzen v roce 2007 jejím přijetím na seznam památek UNESCO. Prosperita pevnosti však netrvala dlouho, upadla zároveň s mocí a jměním vládnoucích Mughalů. V roce 1739 pevnost vyplenili Peršané, kteří vyrabovali mnoho pokladů nedozírné ceny. V průběhu dějin pevnost obsadili také sikhové, Maráthové a Britové. Poslední z nich zničili většinu palácových budov v pevnosti po neúspěšném Velkém indickém povstání roku 1857 a pak si v ní zřídili vojenskou základnu. Téměř o sto let později, když Indie získala nezávislost na Britech, byla Červená pevnost vybrána jako hlavní místo pro veřejné oslavy. Pevnost je fascinující také díky své poloze ve starém Dillí naproti čtvrti Chandni Chowk, blízko mešity Jama Masjid, což je další klenot starého města a jedna z největších mešit v Indii. Okolí Červené pevnosti nejvíce ožívá během festivalu/svátku Navratri a Dussehra s poutěmi a tradičním představením Ramlila.

 

Gwalior Fort, Madhjapradéš

Impozantní Gwalior Fort je jedním z míst, které si nesmíte nechat ujít při své návštěvě Madhjapradéše, a má velmi dlouhou a bouřlivou historii – tu je možné vystopovat až do roku 525 n.l.. V průběhu historie na ni proběhla řada útoků a měla mnoho různých panovníků. Až za vlády rádžpútské dynastie Tomar však skutečně získala na významu a byla rozšířena do svého současného rozsahu a velkoleposti. Během té doby vytvořil rádža Man Singh Tomar jednu z hlavních atrakcí pevnosti, palác Man Mandir (1486-1516); vnější zdi jsou ozdobeny modrými mozaikami spolu s pásem žlutých kachen. Později Mughalové používali pevnost jako vězení. Pevnost je natolik rozlehlá, že je potřeba mít vlastní dopravu, protože uvnitř je toho spousta k vidění. V areálu se nachází řada historických památek, hinduistických a džinistických chrámů, a také paláce, z nichž Gujari Mahal byl proměněn v Archeologické muzeum. Nejpozoruhodnější vstup do paláce, známý jako Sloní brána (Hathi Pol), se nachází na východní straně a vede do paláce Man Mandir. Dostanete se tam však jedině pěšky a je nutný strmý výstup přes sérii dalších bran. Oproti tomu k západní bráně Urvai Gate se pohodlně dostanete autem, ačkoli není zdaleka tak působivá. Při cestě budete projíždět kolem složitých džinistických skulptur vytesaných do skály. Každý večer se pak v amfiteátru pod širým nebem koná světelná a zvuková show.

 

Golconda Fort, Hajdarábád

Na okraji Hajdarábádu se nacházejí ruiny pevnosti Golconda Fort, které představují oblíbený cíl pro jednodenní výlet z města. Na jejím místě původně stála hliněná pevnost z 13. století, kterou založili králové z dynastie Kakatiya z Warangy. Její vrcholné období ale nastalo až za dynastie Qutub Shahi v letech 1518-1687. V 17. století pak Golconda Fort získala na významu díky svému trhu s diamanty; v okolní oblasti byly nalezeny některé z nejcennějších diamantů světa. Ruiny pevnosti jsou tvořeny řadou bran, padacích mostů, chrámů, mešit, královských apartmá a sálů, a také stájí. Některé bašty jsou dodnes vybavené děly. Na pevnosti je však zajímavá především její architektura a mimořádná akustika. Když se postavíte na určitém místě pod kopulí v Bráně vítězství (Fateh Darwaza) a zatleskáte, je to jasně slyšet o více než kilometr dál u brány Bala Hissar, hlavního vchodu do pevnosti. To evidentně sloužilo k varování před útoky nepřátel. Také zde se koná večerní zvuková a světelná show, která vypráví příběh pevnosti.

 

Palác Mysore, Karnátaka

Co se týče indických paláců, Maharádžův palác (častěji nazývaný Palác Mysore) je relativně nový. Navrhl ho britský architekt Henry Irwin a postaven byl v letech 1897-1912. Palác patří wodeyarským králům, kteří postavili první palác v Mysore (Maisúr) už ve 14. století. Ten byl později zbořen a mnohokrát znovu postaven. Předchozí palác, který byl vybudován ze dřeva v hinduistickém stylu, podlehl plamenům při požáru. Současný palác je v indo-saracénském stylu, což je kombinace hinduistických, islámských, rádžpútských a gotických vlivů. Nejvýraznějším rysem paláce jsou jeho mramorové kopule. Interiéry jsou skutečně pompézní, podle některých až příliš. Kromě soukromých a veřejných audienčních sálů je zde svatební sál, pavilon starých panenek, zbrojnice, královská obrazárna a sbírka soch a dalších artefaktů. V paláci však není dovoleno fotografovat. Na tomto paláci je mimořádné, že je jedinou nasvícenou královskou stavbou v Indii. Jeho exteriér rozsvítí asi 100 000 žárovek na 45 minut každou neděli v 19 hodin, a také krátce po večerní světlené a zvukové show. Kromě toho bývá rozsvícený každou noc během 10denního festivalu Mysore Dasara.

 

Chitradurga Fort, Karnátaka

Chitradurga Fort stojí za zastávku, když pojedete z Bengalúru či Maisúru do města Hampi. Můžete klidně strávit půl dne nebo i celý den prohlídkou celého rozlehlého areálu a seznamováním se s mnoha legendami, které jsou s ní spojené. Je však potřeba mít vhodnou obuv, protože budete hodně chodit a dělat výstupy. Pevnost zabírá rozlohu 1500 akrů na shluku skalnatých kopců. Postavena byla v několika fázích panovníky z různých dynastií (Rashtrakuta, Chalukya, Hoysala, Vijayanagara a Nayaka) od 10. do 18. staletí. Většina opevnění však byla vybudována od 16. do 18. staletí za dynastie Nayaka, která převzala Chitradurgu po pádu Vidžajanagarské říše. Je to kamenná pevnost, jejíž hradby byly vybudovány z obrovských bloků žuly, které splývají se spoustou balvanů v okolní krajině. Kromě řady koncentrických zdí, bran a vchodů se uvnitř nachází také 35 tajných stezek, čtyři „neviditelné“ chodby, a také 2000 strážních věží! Nicméně po opakovaných útocích na Chitradurgu se až panovníkovi Hyder Alimu (který převzal trůn od dynastie Wodeyar z Mysore) v roce 1779 podařilo získat kontrolu nad pevností. Spolu se svým synem Tipu Sultanem pak přistavěli některé z nejmladších staveb, např. mešitu. Tipu Sultana zabili Britové ve čtvrté anglicko-maisúrské válce v roce 1799 a v pevnosti ubytovali vojenskou posádku. Později pevnost předali maisúrské vládě. K atrakcím uvnitř pevnosti patří řada starých chrámů, dělostřelecké jednotky, kamenné rytiny a skulptury, mlýnské kameny (poháněné buvoly a používané na drcení střelného prachu), kotle na skladování oleje, nádrže na vodu, majestátní teakové dveře a vrcholek s panoramatickou vyhlídkou. Chrám Hidimbeshwara, zasvěcený mocnému démonu Hidimbovi, byl kdysi buddhistickým klášterem a je to nejzajímavější chrám v pevnosti. Uchová zub tohoto démona a buben, který patřil Bhímovi, jednomu z bratrů Pánduovců z hinduistického eposu Mahábhárata.

 

Junagarh Fort, Bikaner, Rádžasthán

Junagarh Fort sice patří k méně známým pevnostem Rádžasthánu, ale není o nic méně působivá. Obzvlášť pozoruhodné na ní je, že je to jedna z mála pevností v Indii, které nebyly postavena na vrcholu kopce. Pevnost se nachází uprostřed města Bikaner, které kolem ní postupně vyrostlo. Rádža Rai Singh, šestý panovník Bikaneru, pevnost postavil během své vlády v letech 1571-1612. Byl zcestovalý a zkušený v oblasti umění a architektury, což se odráží na skvělých stavbách uvnitř pevnosti. Následující panovníci přidali další stavby: nákladné paláce, dámské pokoje, audienční sály, chrámy a pavilony. Původní jméno pevnosti bylo Chintamani a přejmenována na Junagarh („Stará pevnost“) byla teprve na počátku 20. století, kdy se královská rodina přestěhovala do paláce Lalgarh mimo areál pevnosti. Přitom však nadále pevnost udržuje a její část zpřístupnila veřejnosti. Je možné se vydat na komentovanou prohlídku, a také jsou zde dvě muzea vystavující mnoho pozoruhodných královských artefaktů a pamětihodností.