V roce 1902 v době Rakousko-Uherska byla otevřena nová železniční trasa, která vedla z italského přístavu Terst přes dnešní Slovinsko až do přímořského města Poreč v dnešním Chorvatsku. Železnice skýtala významné komerční spojení v části severně od Jadranu a přepravovala uhlí, sůl, olivy, víno a ovoce, ale také cestující a poštu, a později za I. světové války vojáky a zásobování. Dřívější železniční trasa byla nedávno proměna v pěší a cyklistickou trasu dlouhou 123 km, která spojuje 3 země zasahující do geografického poloostrova Istrie. Trasa Parenzana přitom nabízí nádherné výhledy a zároveň cestu zpátky v čase.
Vydat se na kole či pěšky po Trase Parenzana je skvělý způsob jak poznat rozmanitou krajinu na Istrii a zároveň se seznámit s její pozoruhodnou kulturní a společensko–ekonomickou historií. Na trase budou cyklisté i pěší turisté postupovat černočernými železničními tunely a přes viadukty staré víc než století, kolem malebných scén se zvlněnými kopci, vinicemi a olivovými háji i hustými lesy. Trasa stoupá ke starým městům na kopcích, která želenice proměnila ve vzkvétající centra obchodu; později se z nich však stala téměř neobydlená města duchů, když byla železniční trasa v roce 1935 uzavřena. Během cesty můžete zahlédnout zemědělce pečující o své ovce, potkat hledače lanýžů se psy, a budete mít příležitost ochutnat vynikající víno a olivový olej, které se vyrábějí ze dvou hlavních plodin, které železnice kdysi přepravovala. Trasa Parenzana také nabízí krátké zastávky s návštěvou kulturních, architektonických a přírodních atrakcí spolu s pár dochovanými zbytky staré železnice. Zde se dozvíte, co můžete očekávat, když se vydáte z Terstu po této trase.
.
Kolem slovinského pobřeží do města Izola
I když vlaky na trase Parenzana začínaly a končily ve stanici Campo Marzio (dnes je zde železniční muzeum), úsek o délce 12 km z Terstu do městečka Muggia je jediný, který nebyl zahrnut do nové stezky. Začátek Trasy Parenzana se shodoval s pramenem Osapské řeky v Muggia a trasa hned po 2 km lesem přecházela do Slovinska. Většina stezky o délce 32 km, která vede Slovinskem, je zpevněná a převážně rovná, takže je ideální pro cyklistiku. Odpočívadla a vyhlídky na trase vybízejí k přestávce, zatímco na informačních panelech se dozvíte zajímavé podrobnosti o někdejší úzkokolejné železnici. Umístěna v proskleném pavilonu před půvabným přímořským městem Izola je původní parní lokomotiva z této železnice. Lokomotiva o hmotnosti více jak 28 tun a výkonu 300 hp pro svůj chod přepravovala 3 m3 vody a 2 m3 uhlí. Vlaky dělaly technické zastávky na 8 stanicích, kde doplnily nádrž vodou, aby mohly pokračovat. Milovníci železnice ocení krátkou odbočku do Parenzana Museum v centru města, kde se mohou podívat na historické fotografie a vystavené modely vlaků.
Solné pánve z 13. století v Sečovlji
Když opustíte Izolu, necháte slovinské pobřeží za sebou a budete stoupat do kopců u sídla Jagodje, venkovskou krajinou s vinicemi a olivovými háji shlížejícími na malebnou Izolu a lesknoucí se Jadran dole. Až budete za tunelem Valeta dlouhým 550 m (nejdelším na celé trase), stezka pokračuje nad lázeňským letoviskem Portorož u pobřeží, které se rozvinulo na počátku 20. století. Jakmile začne stezka znovu klesat, objeví se úplně jiná krajina: rozlehlá oblast mokřin sahající až k moři, úhledně rozdělená na obdélníkové mělké nádrže. To jsou Sečoveljské soliny, nejsevernější svého druhu ve Středozemí, kde se získává sůl z moře už od 13. století. V budovách, kde kdysi bydleli dělníci, si můžete prohlédnout historii tohoto oboru v Muzeu výroby soli. V přilehlém Národním parku Salina žije mnoho druhů ptactva, které sem přitahuje ekosystém typický pro mokřady. Pokud byste si přáli udělat pauzu a dopřát si wellness, můžete zavítat do lázeňské zařízení Lepa Vida Thalasso Spa, letoviska pod širým nebem nabízejícího léčebné procedury s použitím místní soli, bahna a solanky.
Zastavte se v Grožnjanu
Když překročíte hranice s Chorvatskem, náhlým stoupáním začíná 78 km dlouhý úsek trasy vedoucí touto zemí. Až budete za městem Buje tyčícím se na vrcholu kopce západním směrem a s nejnáročnějším úsekem trasy za sebou, cyklisté se mohou těšit z rovné a hladké jízdy krajinou s křovinami až k městu Grožnjan, nejvýše položenému na celé trase (293 m). Zde začíná nejmalebnější úsek Trasy Parenzana: v krásném městě, obklopeném zvlněnými kopci porostlým olivovníky, kde na západě je vidět kousíček moře. Kompaktní město s kamennými uličkami a nádherně zrenovovanými kamennými domy má kouzelnou atmosféru. Italsky hovořící obyvatelé odtud museli odejít po II. světové válce, kdy Istrie přešla z Itálie do rukou tehdejší Jugoslávie. Od poloviny 60. let Grožnjan postupně obsadili malíři a výtvarníci, kteří přestavěli staré chátrající kamenné budovy a proměnily je v galerie umění a v ateliéry. V roce 1969 zde organizace Jeunesses Musicales International otevřela kulturní centrum a zahájila každoroční letní hudební školu. Když budete procházet galerie a malé butiky nabízející keramiku, umění a ručně vyráběné šperky, můžete zaslechnout linoucí se tóny piana či violoncella, což znamená, že probíhají zkoušky.
Ochutnejte cenami ověnčený istrijský olivový olej
Když opustíte Grožnjan, štěrková trasa klesá mezi úhlednými řadami zralých olivovníků s fantastickými výhledy an zvlněné kopce centrální Istrie a údolí řeky Mirna táhnoucí se dole. Nejlepší místo, odkud můžete tento mimořádný výhled obdivovat, je terasa oleotéky B10 Istrian Fusion, prostor pro ochutnávky olivového oleje hned vedle trasy předtím, než pokračuje do vesnice Kostanjica. Rodina Galićova zde vyrábí vysoce kvalitní panenský olivový olej, který představuje další důvod, proč si zde udělat pauzu. Flos Olei, průvodce světem nejkvalitnějších olivových olejů, v posledních 5 letech označuje Istrii za „region s nejlepším olivovým olejem světa“. Můžete tedy ochutnat zdejší cenami ověnčený B10 extra panenský olivový olej lisovaný z istrijských a italských odrůd oliv a zároveň se seznámit s výrobou olivového oleje na Istrii.
Poznejte klenoty Završje a Oprtalj
Další zastávkou na železniční trase byla vesnice Završje ležící na svahu kopce v nadm. výšce 240 m. Kdysi rušné obchodní město začalo upadat, jakmile bylo přerušeno obchodní spojení, které poskytovala železnice. Přetrvává zde atmosféra starého světa a je radost prohlížet si zdejší kamenné uličky a staré kostely. V rámci projektu rekonstrukce od EU byla zrenovována stará škola a informační tabule ve třech jazycích dnes skýtají zajímavé pohledy na architektonické atrakce města. Na nejvyšším místě stojí kostel narození Panny Marie z 16. století, jehož zvonice vypadá, jakoby se nakláděla, zatímco uvnitř se nacházejí varhany patřící k nejstarším na Istrii, pocházející z roku 1740. Dalším z jeho klenotů byl kalich z 15. století, který však byl prodán do pařížského Louvru kvůli financování stavby nového kostela.
U stanice Oprtalj kdysi stála značka upozorňující, že tento úsek tratě je riskantní a má mnoho ostrých zátočin. V květnu 1923 zde strojvedoucí překročil rychlostní limit 10 km/hod a přišel o život. Strmá, avšak zajímavá trasa dlouhá 3 km vede do kopce k starému městu, dalšímu z krásných sídel na kopcích. Od hlavní brány mohou návštěvníci vstoupit do pěkné lodžie, jejíž klenutá okna rámují panoramatické výhledy na působivé údolí. Mnohé ze starých domů jsou dnes zchátralé a opuštěné a kdysi majestátní paláce v benátském stylu se rozpadají za svými kamennými bránami. Než odejdete, zastavte se také v kostele Sv. Rocha (San Rocco) a kostele Panny Marie, jehož stěny jsou pokryty pestrými freskami z 16. století.
Ochutnejte lanýže a víno v Motovunu
Po dlouhém sestupu do vesnice Livade začíná polokruhový úsek hustým lesem kolem městečka Motovun, nejfotografovanějšího sídla na kopci na Istrii. Mezi kořeny stromů zde rostou bílé a černé lanýže, vysoce ceněná lahůdka, kterou je možné najít pouze s pomocí za tímto účelem vycvičených psů. Zastavte se v Miro Tartufi a možná se budete moct zúčastnit hledání spolu s majitelem Miro Kotigou a jeho psy, kteří předvedou své umění. Mezitím Mirova žena Mirjana uvaří místní pokrmy z čerstvých těstovin, míchaných vajec, domácího sýra, vše ochuceno lanýži (dokonce i čokoládový dort se jimi zde ochucuje). Až budete mít dost lanýžů, zamiřte do Roxanich Winery & Heritage Hotel, kde si můžete prohlédnout prostorné vinné sklepy a zúčastnit se odborníky vedených ochutnávek kvalitních ročníků a perlivých vín.
Akční nabídka ubytování Roxanich Hotel
Konec trasy: Poreč s bazilikou sv. Eufrazia
Z Motovunu se Trasa Parenzana vine na západ k pobřežnímu městu Poreč, kde končí na dřívějším nádraží, největším na celé trase. Nejzajímavější architektonický div v historickém centru Poreče je Bazilika sv. Eufrazia (UNESCO). Postavena byla už v roce 553 a jedná se o výjimečný příklad byzantské architektury s nádherně zachovalými nástěnnými mozaikami se zlatými lístky zdobící apsidu a se složitými podlahovými mozaikami.
Jakmile vlak po Trase Parenzana dojel do Poreče, zboží bylo vyloženo a přepraveno do přístavu, kde bylo naloženo na parníky, která možná zastavovaly v italských Benátkách naproti přes Jadran.
Když Mussolini v roce 1935 tuto železniční trasu zrušil, byla rozmontována a součásti naloženy na loď mířící do Etiopie. Loď se však cestou potopila a tak stará železnice našla svoji poslední zastávka na dně Středozemního moře.