Izraelské Jericho možná na první pohled nevypadá nijak atraktivně, ale je to jedno z nejstarších, nepřetržitě osídlených měst na Zemi, takže se jedná o vynikající místo na Západním břehu Jordánu pro ty, kdo se skutečně zajímají o historii. Je však potřeba mít víc než jen povrchní zájem o archeologii, abyste věděli, jak je to s komplikovanými vrstvami tellu (sídelní mohyly). Stát nahoře a snažit se zorientovat ve zdejší fantasticky rozsáhlé historii je pro většinu návštěvníků hlavní atrakcí Jericha. Cesta mezi Jeruzalémem a Jerichem byla po celá staletí významnou trasou a zdejší oblast je poseta zajímavými turistickými atrakcemi z židovského, byzantského a muslimského období. Pokud se tudy vydáte autem na „road trip“, naleznete po trase spoustu zajímavých možností aktivit.
Jericho Tell
Na samém vrcholu seznamu atrakcí Jericha stojí Jericho Tell. Jen 2,5 km na severozápad od centrálního náměstí v Jerichu naproti Elíšově prameni (známém také jako Sultánův pramen) se nachází sídelní mohyla (tell) vysoká 21 m, známá též jako Tell al-Sultan. Archeologický výzkum lokality započal v roce 1860, ale nic skutečně významného nebylo objeveno až do britských vykopávek v letech 1930-31. Skutečný průlom přišel s výzkumem archeoložky Kathleen Kenyon v 50. letech. Identifikovala 23 sídelních úrovní, kde nejstarší stopy lidského osídlení pocházejí z doby kolem roku 8000 př.n.l. Obyčejnému návštěvníkovi pozůstatky raného období lidských dějin nemusí připadat nijak zvlášť zajímavé nebo senzační. Dochovaly se jen řídké zbytky slavných hradeb Jericha zmiňovaných v Bibli. Nejnápadnějším prvkem je široký výkop skrz kopec, který archeologové provedli, aby mohli zkoumat různé úrovně dolů až do nenarušené půdy. Navzdory skromnému vzhledu je význam lokality pro naše porozumění ranému lidskému osídlení a civilizaci nedocenitelný. Osídlení Jericha sahá až do neolitu, takže si lokalita činí nárok na titul nejstaršího nepřetržitě obydleného města na světě. Ve výkopu můžete vidět zbytky neolitického města pocházející z doby kolem roku 7000 př.n.l. skládající se z úseku městských hradeb a 9 m vysoké kulaté věže. Na východní straně spatříte vchod vedoucí k točitému schodišti s 22 schody (nejstarší schodiště na světě) a otvoru nad ním. Na sever odtud je svatyně vytvořená mezolitickými nomády pocházející z doby kolem roku 8000 př.n.l..
Hlavní atrakce Izraele a pelestinských území
Hišámův palác
Palác z 8. století nechal vybudovat X. umajjovský kalífa Hišám v roce 724 n.l., ale nikdy ho nedokončil. Zemětřesení v roce 746 n.l. palác zcela zničilo a lokalita zůstala zapomenutá až do doby, než zde v roce 1937 prováděli vykopávky britští archeologové. Řadu nálezů odtud, včetně figurálních zobrazení charakteristických pro rané islámské umění, dnes můžete vidět v Rockefellerově archeologickém muzeu v Jeruzalémě. Palác má čtvercový půdorys, se čtyřmi řadami budov otevírajících se na vnitřní nádvoří a bez vchodů zvenčí. Hned vedle na severní straně jsou velké lázně s holým stropem, který původně ukazoval střídající se mužskou a ženskou postavu a měl střechu na 16 pilířích. V severozápadním rohu lázeňského domu je malá místnost s apsidou, nepochybně odpočívárna nebo přijímací místnost pro samotného kalífu. Známá je zdejší kompletně zachovalá mozaika, dílo dokonalého řemesla zobrazující 3 gazely pod pomerančovníkem, z nichž jedna je napadena lvem.
Kde: 2 km severně od Elíšova pramene, Jericho
Hora Pokušení
Asi 4 km severozápadně od centra Jericha se nachází svah Karantalu, který hraje důležitou roli v křesťanské tradici. Je to významná atrakce pro křesťanské návštěvníky, kteří kopec znají jako Horu Pokušení, kde se Ježíš Kristus postil po svém křtu Janem Křtitelem v řece Jordánu. V roce 340 n.l. vybudoval sv. Chariton Vyznavač na kopci kapli, zatímco další byla postavena u jeskyně, v níž prý Ježíš hledal přístřeší. Řecká pravoslavná církev získala lokalitu v roce 1875 a v roce 1895 v polovině kopce vybudovala klášter Karantal/Sarandarion (název odkazuje na 40 dní Ježíšova půstu). Od kláštera vede strmá stezka na vrchol, kde můžete najít zbytky původní kaple sv. Charitona. Výhledy z vrcholu na vyprahlé kopce v dáli jsou fantastické. Pro ty, kdo se necítí na výstup, je zde lanovka (foto níže), která vede z Jericha na vrcholek a nabízí vynikající výhledy na okolní krajinu.
Kaňon Wadi Qelt
Zelený kaňon představuje tichý kus přírody uprostřed pustých kopců. Je to krásné míst s tryskajícími prameny pitné vody a s palmami, a jeho poklidná atmosféra přitahovala askety po celá staletí. V průběhu času se zde usadila řada klášterních komunit; Herodes Veliký zde vybudoval akvadukt, který byl opraven v době Britského mandátu v Palestině. Římané rovněž vybudovali silnici podél prastaré trasy mezi Jeruzalémem a Jerichem. V raně křesťanských dobách zde žili v jeskyních poutníci, což vedlo k založení kláštera sv. Jiří. Jedná se o skvělé místo pro jednodenní túru nebo pro výlet spojený s piknikem.
Klášter sv. Jiří
Řecký ortodoxní klášter sv. Jiří je přilepen na kolmé severní straně strže Wadi Qelt (také Vádí Kelt). Klášter původně zasvěcený Panně Marii byl založen v roce 480 n.l. a žila v něm vzkvétající komunita mnichů až do jeho zničení Peršany v roce 614 n.l.; poté byl klášter opuštěn. Současné budovy byly postaveny na konci 19. století a uvnitř se nachází řada zajímavých uměleckých prací. Kamenitá stezka vede nahoru k hlavnímu vstupu do kláštera. Uvnitř je kostel věnovaný Panně Marii zdobený krásnými ikonami a freskami, zatímco kostel sv. Jana a sv. Jiří uchovává mozaikový chodník z 6. století. V nedaleké jeskyni jsou uloženy ostatky mnichů, kteří zahynuli během perského postupu na Jeruzalém.
Adresa: Jericho Road (20 km od Jeruzaléma)
Qasr el Yahud – místo Ježíšova křtu
U řeky Jordánu se nachází Qasr el Yahud (Kasr al-Jahúd), jedno z míst ucházejících se o titul Betanie za Jordánem, kde Jan Křtitel pokřtil Ježíše. Za úzkým, kalným a mělkým tokem Jordánu leží druhá strana teritoria, která je po nedávných archeologických nálezech vážnější kandidát na tento titul. Pokud nemáte v plánu návštěvu Jordánska, tohle místo by Vám mělo stačit. Je vyhledávané poutníky, kteří se zde noří do vody. Rozhodnete-li se vstoupit do řeky, pamatujte na to, že se nesmíte přebrodit 3 m od druhé strany; izraelská a jordánská armáda hlídkují na obou stranách.
Nabi Musa – muslimský svatostánek Mojžíše
Islámský svatostánek Nabi Musa („Prorok Mojžíš“) leží v poušti jižně od Jericha. I když neexistuje žádný důkaz o tom, že zde byl prorok Mojžíš skutečně pohřben (také hora Nebo v Jordánsku se uchází o titul jeho pohřebiště), stará tradice známá od středověku ho považuje za místo Mojžíšova posledního odpočinku. To věděl už vojevůdce Saladin ve 12. století a mamlúcký sultán Bajbars, který zde nechal vybudovat mešitu na památku Mojžíše. Mešita se impozantně tyčí na kopci, kde je rovněž velký hřbitov pro muslimy, kteří chtějí být po smrti blízko proroka Mojžíše.
Hostinec Milosrdného Samaritána
U silnice mezi Jerichem a Jeruzalémem najdete Hostinec Milosrdného Samaritána připomínající novozákonní příběh o oloupeném cestujícím, kterého se ujal procházející Samaritán (Samařan), vzal ho do hostince u cesty a ošetřil mu rány. Vykopávky na místě odkryly židovský chrám a byzantský kostel, přičemž muzeum vedle ruin vystavuje dobře zachovalé mozaiky a další nálezy. Lokalita je dobrá zastávka, když budete cestovat autem z/do Jeruzaléma.
Hasmonejský palác
Vykopávky na místě vynesly na světlo velký palác vykazující jasné známky helénistického vlivu. Podle všeho ho nechal vybudovat hasmonejský král Alexandr Jannaios (103-76 př.n.l.) a žili v něm hasmonejští panovníci, a pak Herodes, který palác rozšířil a vyzdobil. Zatímco palác v Masadě měl sloužit jako soukromá rezidence, tento palác byl určen pro oficiální a státní záležitosti. Palác stál v parku tvořeném terasami a vodními kanály a byl vybudován podle symetrického plánu kolem prostorného nádvoří. K identifikovaným stavbám patří velká audienční komora, místnosti vyzdobené freskami, římské lázně a židovské rituální lázně. Nejnápadnějším prvkem je však velký bazén o rozměrech 32×18 m a hloubce 4 m, což je podle archeologů lázeň, kde Herodes utopil svého 18letého švagra Aristobula jen rok poté, co ho sám jmenoval veleknězem.
Kde: 2,5 km západně od Jericha
Mozaikové centrum v Jerichu
Pokud se zajímáte o umění mozaiky a jeho kulturní zachování, zastávka v Jericho Mosaic Center je nutností. Centrum se plně zaměřuje nejen na záchranu mozaik, ale také na vyučování nové generace umělců tradici a dovednosti této umělecké formy. V Centru můžete pozorovat umělce při práci na záchraně/rekonstrukcí i vytváření nových mozaik, a také si můžete některé nové kusy koupit.
Adresa: Jerusalem Street, Jericho
Ruské muzeum a Zacheův strom
Ruské muzeum uchovává zajímavé expozice s nálezy a části mozaik z archeologických vykopávek na místě. Dále je zde vynikající sbírka černobílých fotografií ruských poutníků na jejich cestě do Svaté země v 19. a na začátku 20. století. Pozemek kolem muzea je pěkně upraven a nachází se zde Zacheův strom, fíkovník, který je podle pověsti stromem z biblického příběhu o celníku Zacheovi, který na něj vylezl, aby uviděl na Ježíše.
Adresa: Ein es-Sultan Street
Klášter Sv. Gerasima (Deir Hijleh)
Malý řecký pravoslavný klášter, ležící 400 m pod úrovní mořské hladiny na vyprahlých pláních jihovýchodně od Jericha, je věnován sv. Gerasimovi Jordánskému, asketovi z 5. století, který žil v poustevnické cele vytesané do skály opodál. Během útěku Svaté Rodiny před Herodem do Egypta se zde podle pověsti zdrželi na noc. Klášter pochází z roku 1875, ale byl vybudován na místě starších klášterů z byzantského období. Zdejší kostel uchovává zajímavé ikony, ale hlavní atrakcí kláštera je jeho tichá zahrada, jenž představuje zelené útočiště z drsné pouštní pláně za klášterními zdmi. Klášter se nachází 15 km jihovýchodně od Jericha.
HISTORIE JERICHA
Potomci mezolitických lovců, kteří si jako první zřídili svatostánek u pramene v Jerichu, učinili značný pokrok. V průběhu období, které radiokarbonové datování odhaduje asi na tisíc let, prošli úplným přechodem od nomádského k usedlému způsobu života, a to při společenství značné složitosti, protože impozantní obrana sídla je důkazem účinné společné organizace. Obyvatelé Jericha v tomto období uctívali kult plodnosti a mrtvých; pokrývali lebky zemřelých vrstvou hlíny a a vystavovali je ve svých domech. Po zničení města, ať už válkou nebo zemětřesením, byla lokalita osídlena v VI. tisíciletí př.n.l. muži jiné rasy, kteří ovládali hrnčířství, ale stavěli si velmi jednoduché domy. V chalkolitickém období (V. tisíciletí př.n.l.) se sídlo posunulo na západ k ústí Wadi Qelt, možná proto, že pramen změnil své místo, ale brzy se zase vrátilo na původní místo. V té době se stavěly hranaté domy obehnané silnou vnější hradbou. Období kolem roku 2000 př.n.l. je zastoupeno keramickými nádobami ve tvaru lidských hlav. V hyksóském období (18.-16. stol. př.n.l.) bylo vybudována nová hradba z dusaná hlíny s patrným sklonem. Město bylo zničeno kolem roku 1400 př.n.l., což detailně popisuje Bible (Jozue 2-6); dobyli ho a zničili Izraelité přicházející z východu z dnešního Jordánska. Událost byla původně datována do 15. stol. př.n.l., ale 13. století (doba vlády faraona Ramsese II.) je dnes považována za pravděpodobnější. Při rozdělování teritoria poté, co Izraelité obsadili Zaslíbenou zemi, byla oblast kolem Jericha přidělena kmenu Benjamin (Jozue 18,21). Za vlády izraelského krále Achaba (9. stol. př.n.l.) bylo zničené město znovu vybudováno. V tomto období přišel do Jericha prorok Eliáš a jeho žák Elíša (2 Knihy královské 2), podle něhož byl nazván Elíšův pramen. V roce 586 př.n.l. Babyloňané drželi posledního krále Judeje Sidkijáše (který uprchl z Jeruzaléma) jako vězně v Jerichu, oslepili ho a odvezli do exilu v Babylonu (2 Knihy královské 25,7). Během perského období byl tell v Jerichu znovu opuštěn, tak jako předtím v 5. století. Po roce 332 př.n.l. bylo vybudováno helénistické město Jericho dále na jih odtud, u ústí Wadi Qelt. V roce 30 př.n.l. daroval Octavian (budoucí císař Augustus) oázu Herodovi, který z ní učinil svoje zimní sídlo, vybudoval na obranu pevnost Kypros (pojmenovanou po své matce) a zemřel zde ve 4. stol. př.n.l.. Jeho tělo pak bylo v nádherném průvodu dopraveno do Herodeionu. Helénisticko-herodiánské Jericho bylo zničeno Římany v roce 70 n.l.. Později na tomto místě vyrostlo nové sídlo jihovýchodně od tellu. Z byzantského období byla identifikována řada kostelů a synagoga. Nová éra začala v roce 634 n.l. po dobytí Araby. Umajjovští kalífové vládnoucí z Damašku zde vybudovali pevnost a mešitu a v roce 724 kalífa Hišám postavil svůj palác (Khirbet el-Mafjar). Poté Jericho postupně ztrácelo na významu a zůstala z něj pouze skromná vesnice. Za Britského mandátu mezi dvěma světovými válkami byla stará římská silnice vedoucí přes Wadi Qelt nahrazena moderní silnicí z Jeruzaléma k Mrtvému moři a Jerichu. V roce 1940 mělo město 4000 obyvatel, kteří se živili prodejem banánů a citrusového ovoce vypěstovaného v oáze. Dnešní populace činí 7000 obyvatel.