Bílé stěny, dřevěné podlahy, moderní nábytek a minimalistický dekor, to jsou hlavní znaky charakteristické pro skandinávskou estetiku. Skandinávský design je mnohem více než jen nábytek z Ikea: vychází ze severských vlivů a využívá příspěvky talentovaných skandinávských designérů, jako je Alvar Aalto, Hans Wegner, Arne Jacobsen, Eero Aarnio a Ingvar Kamprad.
Zaměření na Skandinávii
Skandinávii tvoří země severní Evropy: Norsko, Švédsko a Dánsko, někdy se k nim počítá také Finsko, Island a Grónsko). Mezi těmito zeměmi jsou mnohé historické a kulturní podobnosti, ale také pár pozoruhodných rozdílů. Způsob, jakým se sjednotili pod vlajkou interiérového dekoru, je otázka marketingu stejně tak jako historie, která začíná se změnami společenské filosofie na konci 19. století.
Romantismus v úpadku
Na konci 19. století se svět rychle měnil. Průmyslová revoluce zpřístupnila širokým skupinám vymoženosti pro každodenní život, a ty zase v globálním rozsahu ovlivnily obchod a politiku. Modernismus klíčil na mnoha místech a z obav z „převzetí vlády strojů ve všech ohledech“ se objevila vášnivá prosba o návrat k přírodě. S tou přišlo například hnutí Art and Craft v čele s designérem Williamem Morrisem. Ten doporučoval „pilné studium přírody“ a snažil se zvrátit směřování společnosti, které s sebou přinesl rozmach of industrialismu. Také došlo k posledním záchvěvům hnutí romantiků, zatímco v Evropě přebíralo moc hnutí art deco (secese).
Secese, art deco a první světová válka
Před začátkem 20. století byla secese (art nouveau) označována jako „nový styl pro nové století“. Tak jako většina nových uměleckých hnutí byla secese v mnoha směrech odmítnutím forem, které jí předcházely. Podobně jako Arts and Crafts, se secese zaměřila na dekorativní umění v interiérovém designu, na architekturu a krásné umění. V době předcházející propuknutí I. světové války se v Evropě sociální komentář stal součástí umění i architektury. Revoluční ton evropského umění prostřednictvím hnutí, jako německý Bauhaus, ruští konstruktivisté a švýcarští dadaisté, odrážel rostoucí odmítání tradičních pojmů společenské třídy a aristokracie.
V době končící války tyto struktury vykazovaly známky slábnutí, stejně tak jako přírodou inspirovaný secesní design. Přes všechna válečná pustošení už zbývaly jen 2 roky do začátku Řvoucích 20. let. V roce 1925 byly přírodní vzory secese (art nouveau) z velké části nahrazeny vizuálně působivým stylem art deco. Přestože bylo zamýšleno jako oslava nevídané prosperity, panování art deco jako vrcholného stylu bylo utlumeno propuknutím Velké hospodářské krize (1929) a později zcela zastaveno II. světovou válkou.
Druhá světová válka a modernismus
Pokud I. světová válka vytvořila viditelné praskliny ve společenských strukturách evropské aristokracie, II. světová válka je zcela rozbila. Nejedna říše ležela v troskách a evropské mocnosti se musely snažit, aby udržely své pochybné zisky z kolonizace zemí Afriky, Jižní Ameriky a Asie. Také filozofický pohled na Evropu s ohledem na kulturu a společnosti se posouval, a tato změna se projevila i v dekoru domů. Do této chvíle, ať už se jednalo o art deco, secesi nebo jiný styl, krása v domě byla cílem těch, kdo si to mohli dovolit. Úroveň komplexnosti či nápadnosti v designu byl přímým odrazem společenského statusu majitele, kdy větší téměř vždy znamenalo lepší. To se však po válce začalo měnit. Modernismus, který začal jako součást secese, na sebe začal brát novou formu.
Nový den pro evropský design
Ve světle dvou válek během jediného půlstoletí bylo v polovině 20. století oblíbeným názorem, že lidé dělají něco špatně. Proto svět designu hledal protijed proti totalitarismu, který v designu představoval německý stylu Bauhaus. Evropou se šířily nové společenské myšlenky a v designu došlo k obrácení starých konvencí týkajících se krásy a postavení. Došlo ke spojení krásy (která byla dříve vyhrazena pouze pro bohaté) a funkčnosti (kterou vyžadovali všichni), a výsledné produkty byly dostupné všem.
Zároveň v letech po II. světové válce došlo k sblížení skandinávských zemí. To bylo patrné především v oblasti designu: prostřednictvím série konferencí ve skandinávských městech ve 40. letech zde vzniklo nové designové hnutí.
Design ve Skandinávii
Nový přístup k designu byl kombinací krásy, jednoduchosti a funkčnosti. Prvek funkčnosti byl už nějaký čas rozhodující v oblasti skandinávské architektury, tak jako v hnutí Bauhaus. Drsné klima severní Evropy, především v zimě, vždy inspirovalo Skandinávce k tomu, aby dávali přednost jednoduchosti a užitečnosti před dekorativností. Formulování specificky skandinávského stylu modernistického designu započalo už ve 40. letech 20. století, ale až na začátku 50. let se začal formovat jako rozpoznatelná entita. Moderní styl poloviny 20. století byl silně ovlivněn vzhledem skandinávského designu na světové scéně počátku 50. let. Většina aranžmá nábytku byla přehledná a jednoduchá, což dávalo celému prostoru dojem útulnosti a pohody, dánsky nazývaný hygge.
Jedním z prvních kroků pro široké uznání bylo zřízení Lunningovy ceny, označované také jako Nobelova cena pro skandinávský design. Ocenění bylo nazváno po Frederiku Lunningovi, newyorském obchodníkovi a dovozci dánského designu, a poprvé byla udělena v roce 1951 (poté každý rok až do roku 1970). Krátce po ustanovení ceny získal skandinávský design zastánce v podobě Elizabeth Gordon, tehdejší redaktorky časopisu House Beautiful. Elizabeth Gordon popisovala skandinávský design jako „alternativu k designovému fašismu nacistické éry“ a nazývala ho „demokratický, přirozený, minimalistický, útulný a zaměřený na domov a rodinu, ne na stát.“ V roce1954 uspořádala Elisabeth Gordon putující výstavu Design ve Skandinávii s tím nejlepším z designu, co mohly severské země nabídnout. Během dalších 3 let tato výstava putovala po městech v USA a Kanady.
Skandinávský design v interiéru
V době, kdy skončila výstava Elisabeth Gordonové, už byl skandinávský design mezinárodně uznávaná komodita, přičemž zanechal silný vliv především v USA. I když jeho popularita mezi 60. a 80. lety poklesla, obnovené zaměření na ekologickou udržitelnost v 90. letech a po roce 2000 vdechl trendu nový život. Místnosti navržené ve skandinávském stylu mívají bílé stěny, které odrážejí světlo, a barevnou paletu bohatou na neutrální tóny, kde jen občas vyniknou menší úseky jasnější barvy. Typické jsou přírodní textury, jako je dřevo a kámen, neošetřená okna, koberce a jednoduché
přehledné uspořádání bez nepořádku, které zdůrazňuje elegantně minimalistickou estetiku. V místnosti ve skandinávském stylu můžete očekávat holé dřevěné podlahy a bíle natřené cihlové stěny, které dodávají hrubou texturu a zároveň maximizují světlo pronikající dovnitř velkými okny.
Skandinávský design nábytku
Kromě vytváření způsobů, jak uspořádat místnosti, je skandinávský design známý také svými mnoha příspěvky v oblasti designu nábytku, což může být jeho nejtrvalejší odkaz. Ostatně jen málokdo dnes asi doma nemá něco z Ikey. Vliv zaoblených dřevěných židlí od finského designéra Alvara Aalta a židle Egg („Vejce“) od Arne Jacobsona je patrný dodnes v podobě židlí Drop („Kapka“) a Swan („Labuť).