Tohle je seznam míst jiného druhu. Jsou to historická místa, kde lidé v minulosti trpěli těmi nejstrašlivějšími způsoby často z rukou druhých. Kvůli naší vrozené zvědavosti se však staly novodobými destinacemi svého druhu. Morální úvahy nepatří do těchto věznic, mučíren apod., kde se ukazuje nejošklivější stránka lidské povahy.
Palác inkvizice, Cartagena, Kolumbie
Výrazně žlutý palác z 18. století stojící v Parque de Bolivar v kolumbijské Cartageně vypadá z venku hezky, s palmami, vlajícími bugenvileemi a kamenným vchodem vedoucím na zelený dvůr. To příliš nenasvědčuje skutečnosti, že údajní kacíři zde kdysi naposledy spatřili vnější svět, než byli odvedeni vstříc svému osudu. Budova ve španělském koloniálním stylu byla sídlem Španělské inkvizice a dnes ukrývá ponuré muzeum. Nejprve přijdete do tzv. Domu žalářů, tajného vězení, kde kacíři čekali na soud. Pokud se odmítli přiznat (jakože většina odmítala, protože byli nevinní), byli k tomu přinuceni mučením. Při procházení zadržovacími celami a tlumeně osvětlenými místnostmi spatříte voskové figuríny s pokroucenou tváří představující tzv. strappado (pověšení oběti na zápěstí, která měly spoutaná za zády) a skřipec, dvě z metod mučení. Během 800 soudů, které zde proběhly, nebyla ani jedna duše uznána nevinnou. Dodnes stojí gilotina na místě, kde jejich život končil.
Muzeum tortury, San Gimignano, Itálie
Půvabné město San Gimignano ohromí návštěvníky svými středověkými věžemi a výhledy na okolní toskánskou krajinu. Avšak uvnitř Ďáblovy věže v jedné z uliček čeká děsivá připomínka historie. Přehlídka mučicích nástrojů, které vytvořili ti nejzvrácenější vynálezci, vámi jistě otřese. Můžete zde spatřit např. španělského pavouka, železné kleště používané na utrhávání prsů nevěrným manželkám. Nebo vidlici s hroty ostrými jako břitva, kterými byli mučeni kacíři: ti stáli a hroty jim propíchly bradu, kdykoli začali usínat. Co nám dnes chce muzeum říci? Každý člověk v sobě skrývá potenciální bestii; a proti mučení ve světě musíme bojovat i dnes.
Hrobka Alice Chaucer, Oxfordshire, Anglie
Pokud by vás postihla černá smrt, byli byste mrtví do týdne. K projevům patřily zduřené mízní uzliny, krvavý kašel, zvracení a delirium. V letech 1348-1349 se středověkou Anglií prohnala morová epidemie, která zabila více jak 1,5 milionu lidí a vyvolala paniku u ostatních. Anglická elita, která objevila nové okouzlení smrtí, pohřbívala své zemřelé v hrobkách nesoucích zprávu memento mori („pamatuj na smrt“). To je tradice, která vyústila v typ hrobky se znázorněním mrtvého těla (cadaver tombs) a rozšířila se také do dalších evropských zemí. Zemřelí byli znázornění ve dvoupatrovém náhrobním památníku: nahoře ve své světské slávě a dole děsivá podobizna jejich rozpadajícího se těla, někdy i s červy a další havětí. Velkolepá alabastrová hrobka Alice Chaucer, vnučky proslulého středověkého básníka Geoffrey Chaucera, ve farním kostele St. Mary’s ve vesnici Ewelme je skvělým příkladem hrobky tohoto typu. Aristokratická podobizna pod baldachýnem, obklopená anděly, spočívá nad plastikou mrtvoly, v tomto případě vysušené a napůl zahalené.
Mučírna v hradu Gravensteen, Gent, Belgie
Podezřelí nemohli být ve středověkém Gentu prohlášeni vinnými, pokud se nepřiznali. A to nebylo vždy vhod Radě Flander, která zodpovídala za udržování klidu. Proto ve zdech ponurého hradu Gravensteen, který byl původně postaven hrabaty z Gentu, používali mučírnu vybavenou děsivými metodami vynucování přiznání: jsou zde např. palečnice, skřipec, čepele usekávající ruce a nohy nebo mučicí lůžka. Figurína znázorňuje, jak byl člověk natahován na skřipec, a jak mu do hrdla byla nalévána voda trychtýřem. Ať už byli vinní či nevinní, obyvatelé Gentu jistě dobře věděli, že když se dostanou sem, čeká je jedině smrt. Popravy se konaly vevnitř nebo před branou hradu.
Les Baux-de-Provence, Francie
Mocní a často válčící Páni z Baux vládli svému rozsáhlému lennímu panství ze středověké pevnosti na vrcholu kopce tyčící se na impozantním skalnatém vrchu jižně od Avignonu. Když se budete procházet po skalnatém výběžku s výhledem na krajinu Provence, přenesete se jistě do bouřlivých časů, kdy vařící olej, déšť balvanů a beranidla patřily ke každodennímu životu. Můžete zakusit, jakou hrůzu zažívali lidé na druhém konci katapultu při každodenních ukázkách dobývání, které probíhají od dubna do září. Také se zamyslete nad osudem unesených obětí, které neměly to štěstí, aby za ně zaplatili výkupné: ti byli shozeni ze zdí hradu a nalezli smrt na skalách pod ním. Je těžké věřit, že uprostřed vší té krutosti a bezohlednost se ještě našli trubadúři, kteří vystupovali na dvorech se svými lyrickými písněmi o lásce.
Hmyzí díra, Buchara, Uzbekistán
Představte si, že jste zavřeni v díře hluboké asi 3,5 m a na hlavu vám sypou štíry, vši a hlodavce – nonstop, měsíce a roky bez přestávky. To zažili dva Britové, Charles Stoddart a Arthur Conolly, v „Hmyzí díře“ ve staré věznici Zindán v pevnosti Archa v současném Uzbekistánu. Stoddart přicestoval do Buchary v roce 1838 při diplomatické misi královny Viktorie a udělal tu hrubou chybu, že vjel do hradu na koni (místo aby přišel pěšky) a nepřinesl dar brutálnímu bucharskému emírovi. Za to byl uvržen do díry. Conolly mu byl vyslán na pomoc, ale také on zapomněl na dar a skončil v díře spolu se Stoddartem. V roce 1842 byli oba vytaženi, emír je vedl v průvodu před pevnost, kde si museli vykopat hrob, a pak je nechal sťat za zvuku bubnů a píšťal. Dnes můžete navštívit věznici Zindán a vidět Hmyzí díru, mučírnu, několik žalářů a figuríny ukazující zdejší hrůzostrašné podmínky.
Mumie inckých dětských obětí, Salta, Argentina
V roce 1490 byly tři incké děti odvedeny na sněhem pokrytý vrchol stratovulkánu Llullaillaco (6739 m) v Argentině při starém inckém rituálu obětování bohům. Děti byly vybrány minimálně rok předem a dostávali speciální stravu obsahující kukuřici, maso lam a koku. Během posledních týdnů také alkohol, jistě i proto, by zůstaly v klidu a poddajnosti. Než je nechali zemřít v mrazu na vrcholu, nejspíš je omráčili tupým předmětem. Přirozeně mumifikovaná těla byla objevena v roce 1999: jsou skvěle zachovalá i s vlasy spletenými do copánků, pestrými oděvy, a kouskem koky na horním rtu dívky. Dnes jsou vystavena (vždy jen jedno a střídají se po 6 měsících) v Muzeu vysokohorské archeologie ve městě Salta. Rozhodnutí vystavit je přitom bylo kontroverzní, a je děsivé spatřit tváře poznamenané strachem…
Selinunte, Sicílie, Itálie
Řečtí obyvatelé Selinunte se těšili životu v hojnosti v jednom z nejbohatších a nejmocnějších měst tehdejšího světa. Pak v osudný den v 5. století př.n.l. provedli útočníci ze severní Afriky nečekané přepadení města. Povražděno bylo více jak 16 000 obyvatel včetně vojáků, tisíce dalších byly zajaty jako otroci. Archeologové dnes odhalují poslední okamžiky Selinunte, včetně nedojezeného jídla a nevypálených hrnců a kachlí, které obyvatelé nechali na místě přitom, jak rychle se vše událo. Můžete se procházet mezi změtí ruin chrámů a představovat si kdysi živé město s trhem, prodejci, kupujícími, knězi…
Londýnský Tower
Když budete zticha, prý můžete slyšet přízračný nářek některých mučených duší, které trpěly na tomto studeném kamenném místě, ať už to byli náboženští či političtí vězni, zrádci, pobudové, nebo dokonce členové královské rodiny. V průběhu tisíciletí, co londýnský Tower stojí, zde byla věznice, pevnost, popraviště i paláce. Vévoda z Exeteru zde zavedl používání skřipce, na němž byl mučedník Edmund Kampián natahován celkem třikrát. Jen v 16. století byly tři anglické královny popraveny na vnitřním dvoře (Tower Green). „Zrádce“ Guy Fawkes, patrně nejznámější vězeň, tu byl zavěšen za pouta v roce 1605 poté, co bylo odhaleno jeho spiknutí a plán vyhodit britský parlament do vzduchu. Během prohlídky Toweru uslyšíte děsivé příběhy, spatříte nápisy vytvořené vězni před více jak 500 lety a uvidíte repliky nejznámějších mučicích nástrojů. Jsou tu např. dvě verze nástroje nazývaného mrchožroutova dcera: jedna, která oběť zmáčkla jako louskáček, a druhá, která držela krk a kotníky oběti a přitom kroutila tělo různými směry.
***
Hřbitov Fontanelle, Neapol, Itálie
Hřbitov byl otevřen v 16. století a uloženo zde bylo kolem 40 000 mrtvých, většinou během moru v roce 1656 a cholery ve 30. letech 19. století. V roce 1872 začalo čištění a inventarizace kostí pod vedením Otce Gaetana Barbitiho. V průběhu let vznikl kult, kdy lidé o lebky pečovali, dávali jim jména, nosili květina a dárky. Tento „kult mrtvých“ pokračoval až do roku 1969, kdy kardinál rozhodl, že je „nezdravý“, a nechal hrobku zapečetit. Dnes je možné se sem vydat na prohlídku.
Herculaneum, Itálie
Herculaneum leží nedaleko Pompejí a bylo zničeno při výbuchu Vesuvu v roce 79 n.l. spolu s nedalekými městečky Stabiae, Oplontis a Boscoreale. Smí se zde fotografovat, ale ne používat fotografické stojany-trojnožky. Prostor s kostrami byl ohrazen plotem, který bránil v pořizování snímků, ale stačilo počkat, až turisté odjedou, přelézt bariéru a udělat si pár snímků.
Kostel sv. Leonarda (St Leonard’s Church), Hythe, Anglie
St. Leonard je jedna z pouhých dvou kostnic ve Velké Británii a ukrývá na 1200 lebek. Neexistují žádné pevné důkazy, proč sem byly lebky umístěny, ale patrně pocházejí z 13. století. Krypta je v současnosti zavřená kvůli renovaci, tak jsme navštívili alespoň kostel. Přišel také pár, který by ji rád viděl, a dozvěděli jsme se, že kdybychom všichni přišli ve stejnou dobu, kryptu by nám otevřeli. Jedná se o aktivní kostel, takže kostnice je ve dnech bohoslužeb zamčená.
Kostel mrtvých (Chiesa dei Morti), Urbania, Itálie
Je to malá stísněná místnost uvnitř kostela, kde malý Ital ukazuje stojící mumie. I když byla prohlídka v italštině, leccos bylo možné pochopit: jedna mumie zemřela při porodu, další byla zavražděna. Jedna v haleně stojí vpředu a zřejmě sem byla umístěna jen kvůli turistům. Tohle je možné vidět na mnoha místech, kde používají teatrálnost, aby přilákali návštěvníky.
Ostrov Poveglia, Benátky
Jedná se o ponurý opuštěný ostrov u italských Benátek, kam během moru odváželi všechny zemřelé. Polovinu ostrůvku zabírá hřbitov, který je však dnes už zcela zarostlý. Italové jsou ohledně ostrůvku často velmi pověrčiví a považují ho za prokleté místo, kam by nikdy nešli. Podařilo se nám však najít paní, která nás tam byla ochotná zavézt – poté, co jsme jí zaplatili nemalou částku.
Pripjať, Ukrajina
Jedná se o město, které bylo postaveno pro zaměstnance Černobylu. Leží se 3 km od elektrárny a žilo zde 49 000 obyvatel, kteří byli evakuováni, když došlo k havárii. Kolem je vyloučená zóna široká 30 km, takže místo zůstalo zamrzlé v čase tak, jak bylo v dubnu 1986. Našli jsme zde mateřskou školku, která byla proměněna v laboratoř a zcela zaplněná plastovými lahvemi s vzorky. Začal jsem fotografovat, když se ozval přístroj u mého společníka a hlásil zvýšenou radiaci. Bylo to jako by říkal: „Odejděte odsud – hned.“
Jsou zde skutečně přísní ohledně toho, kam smíte jít. Prohlídka nezahrnuje budovy uvnitř. Ale poslední z průvodců, které jsme měli, nás zavezl k budovám a tam, kam jsem chtěla (za příplatek, samozřejmě).
Paryšev, Ukrajina
Ivan a Maria živí ve vesnici Paryšev u Černobylu a jsou v podstatě součástí jeho prohlídky. Brzy po havárii byli evakuováni, ale v roce 1988 se rozhodli vrátit. Trochu si vydělají díky turistům a dostávají peníze a potraviny také od oficiálních průvodců. Dnes je jim kolem 80 let a vypadají spokojeně.
Blázinec Trans-Allegheny, West Virginia, USA
Po 8 hodinách jízdy pozdě večer jsme dorazili k bývalému blázinci a museli prolézt oknem, abychom se dostali dovnitř. Rozhodli jsme se tam vrátit hned ráno a nechali otevřené dveře, abychom se tam pak snadněji dostali. Když jsme se ale v 5 ráno vrátili, bylo zamčeno. A to bylo „o nervy“, takže jsme se příliš nezdržovali. Pravidla týkající se překročení hranic pozemku jsou v USA jiná a přísnější než v Evropě: dopuštíte přestupku, i když nic nezničíte a jen vstoupíte dovnitř. Mám své zásady a nikdy bych se nikam nevloupal násilím, i když bych se tam velmi rád podíval (vždy hledám otevřené dveře nebo okno).
Blázinec Denbigh Mental Asylum, Wales, Velká Británie
Budova blázince v Denbigh je mohutná, ale byla ponechána rozpadu a vyrabována zloději a vandaly. Otevřena byla ve 40. letech 19. století pro mentálně choré z Welesu, kterým se ale dostávalo v tehdejších institucích děsivé léčby a zacházení. Budova je známá tím, že zde straší duchové, a proto jsme se rozhodli zde strávit noc. Britský TV program Most Haunted Live! byl natáčen v jednom z porodních oddělení, přičemž zde vytvořili místnost pomalovanou pentagramy a další hlouposti. Tu místnost jsme našli a přespali v ní. Bylo by skvělé nějakého ducha spatřit, ale bohužel jsem mohl vidět pouze místnost plnou chrápajících chlápků…
Hřbitov Highgate, Londýn
Hřbitov Highgate byl postaven v roce 1839 a v soukromém vlastnictví byl až do roku 1970, kdy ho postihly finanční problémy. Příroda zde pomalu převzala svoji moc, zeleň pokryla náhrobky a stromy vyvrátily některé z nich. A také přišli vandalové. Hřbitov má dvě části, Východní a Západní, a je zde zhruba 170 000 lidí pohřbených v 53 000 hrobech. Lidé ve viktoriánském období byli smrtí fascinováni a bylo běžné, že ukazovali své bohatství tak, že budovali výstřední pomníky pro své drahé zesnulé, výsledkem čehož jsou krásné ukázky novogotické architektury. Na hřbitově Highgate bylo pohřbeno mnoho slavných lidí, např. Karl Marx, Jeremy Beadle, Douglas Adams nebo William Rossetti.