Záhadné archeologické nálezy vždy přitahují pozornost veřejnosti. Možná také proto, že lákají k nejrůznějším vysvětlením jak a proč. Následujících 25 archeologických nálezů zanechalo lidi v úžasu – a vědce v rozpacích.
Kamenné koule v Kostarice
Obrovské kamenné koule, z nichž některé pocházejí z doby kolem roku 600 n.l., jsou rozesety v aluviálním údolí Diquis na jihu Kostariky. Zde se jim říká Las Bolas („Koule“) a byly vytvořeny některou z předkolumbovských civilizací. Většina je z kamene gabro, což je magmatická hornina podobná čediči. Lidé, kteří otesali kameny do tvaru dokonalých koulí, k tomu nejspíš používali jiné malé kameny, jak tvrdí archeologové, kteří památky zkoumali. Mnozí ne-odborníci spekulují, že tzv. Koule z Diquis mohly sloužit k astronomickým účelům, zatímco jiní se domnívají, že mohly ukazovat cestu k významným místům. Nikdo si však není jistý. Národ Chibchan, který žil kdysi v Kostarice a dalších částech Střední Ameriky, zmizel na počátku španělského dobývání, a účel kamenných koulí spolu s ním.
Mechanismus z Antikythéry
Mechanismus z Antikythéry zůstává velkou archeologickou záhadou, která připomíná fantastický film. Bronzový artefakt byl nalezen ve vraku řecké nákladní lodi, která se potopila min. před 2000 lety, a skládá se ze soustavy do sebe zapadajících koleček a značek vyrytých na vnějším povrchu. Původně se myslelo, že je to jakýsi navigační astroláb, archeologové však odhalují jeho další a další využití. Dnes už vědí, že to byl přinejmenším velmi složitý astronomický kalendář. Jedná se o nejsložitější dosud nalezený přístroj z té doby, který předešel vznik podobných zařízení alespoň o 1000 let.
Hrobka Kleopatry
Kleopatra VII. byla poslední ze série panovníků Ptolemaiovců, kteří vládli Egyptu mezi lety 305 a 30 př.n.l.. Mnoho je známo o její inteligenci, kráse a milostných vztazích (měla děti jak s Juliem Caesarem, tak s Markem Antoniem), ale tajemstvím zůstává zahaleno místo jejího posledního odpočinku. Kleopatra a Antonius spáchali společně sebevraždu poté, co je jejich dřívější spojenec Octavian porazil v Bitvě u Actia v roce 31 př.n.l.. Pak byli pohřbeni společně ve „vysokém a krásné hrobce“, která se nacházela nedaleko chrámu egyptské bohyně Isis, jako říká spisovatel Plútarchos (45-120 n.l.). Nevíme však, kde přesně se hrobka nachází. A pokud někdo jednou hrobku najde, je možné, že už bude prázdná, protože vykrádání hrobů nebylo v minulosti nic neobvyklého.
Hrobka čínského císaře Čchin Š’-chuang-ti
V roce 1974 náhodně objevili zemědělci v čínské provincii Šen-si jeden z největších archeologických nálezů 20. století — terakotovou armádu císaře Čchin Š’-chuang-ti (259–210 př.n.l.). Pečlivě vytvořené postavy v životní velikosti nejsou záhadou samy o sobě: historici vědí, že armáda vymodelovaná z hlíny vznikla proto, aby chránila prvního čínského císaře v posmrtném životě. Není ale známé místo, kde je pohřben císař, ani také jaké poklady se mohou skrývat v jeho pohřební komoře. Mauzoleum ve tvaru pyramidy stojí asi 1,5 km severovýchodně od místa, kde byla nalezena terakotová armáda. Nikdo však zatím nevstoupil do mauzolea s ostatky Čchin Š’-chuang-tiho. Podle starých dokumentů popisujících její stavbu se jedná o nejhonosnější hrobku, jaká byla kdy v Číně vybudována. Je to podzemní palác i s okolním „královstvím“ tvořený sítí jeskyní a obsahující dokonce odvodňovací systém. Je otázkou, zda budou mít archeologové někdy potřebnou technologii, aby mohli bezpečně hrobku otevřít (protože ta mimo jiné obsahuje obrovské množství rtuti), stejně tak jako poklady v ní ukryté.
Atlantida
Ztracené město Atlantida už bylo hledáno a „objeveno“ na Bahamách, na řeckých ostrovech (Santorini), na Kubě, a dokonce i v Japonsku. Bájný ostrov, který poprvé popisuje starořecký historik Platón v roce 360 př.n.l., prý byl námořní mocností předtím, než se při katastrofě před více jak 10 000 lety potopil do moře. Archeologové debatují o tom, jestli ostrov skutečně existoval, a také o jeho nejpřijatelnější lokalizaci mezi mnoha podopenými zbytky sídel a staveb nalezených po celém světě. Ale i přes chybějící důkazy zaměstnává Atlantida pozornost více než mnohé jiné záhady.
Skrývá se Atlantida pod ledem v Antarktidě?
Stonehenge
Prehistorická stavba ležící na jinak strohém poli v Anglii je známá po celém světě. Kruh z megalitů byl vybudován přibližně před 4000 lety a představoval velký počin od zdejších pravěkých obyvatel. To je však asi všechno, co vědí archeologové jistě. Žádná z teorií o původním účelu Stonehenge, které sahají od astronomické observatoře po chrám s kultem a s léčením, však zatím nebyla definitivně potvrzena.
Pravěké pasti na zvířata, Blízký východ
Nízké kamenné zdi táhnoucí se v pouštích v Izraeli, Egyptě a Jordánsku nedávají spát archeologům už od doby, kde je objevili piloti na počátku 20. století. Řetězec linií, z nichž některé jsou dlouhé až 64 km a přezdívá se jim „draci“ kvůli jejich vzhledu ze vzduchu, pochází z doby kolem roku 300 př.n.l., je však už dlouho opuštěný. Tajemství se možná trochu objasnilo při nedávné studii, která tvrdí, že účelem „draků“ bylo svádět divoce žijící zvířata k prohlubni, kde je bylo možné snadno zabít. Tento efektivní systém lovu naznačuje, že zdejší lovci věděli více o chování zvířat více, než se původně myslelo.
Linie v Nazce, Peru
Ze země nejsou linie v Nazce nic zvláštního. Když je však spatříte ze vzduchu, odkud byly také poprvé pozorovány z komerčních letadel ve 20. a 30. letech, jsou úžasné. Archeologové se shodují, že obrovské tvary, kterých jsou zde stovky – od geometrických linií po komplikované znázornění zvířat, rostlin a fantastických postav – byly vytvořeny před více jak 2000 lety lidmi před-incké kultury, kteří odstranili horní vrstvu červených kamínků, čímž odkryli světlejší půdu pod ní. Proč to však dělali, zůstává tajemstvím, což mj. podněcuje vyznavače konspiračních teorií v představách o přistáních mimozemšťanů a dávné astrologii. Podle archeologů však linie však spíše představovaly metodu rituální komunikace s místními božstvy.
Velké pyramidy v Egyptě
I fakta, která archeologové už vědí o egyptských pyramidách, jsou velmi zajímavá, nemluvě o tom, co stále zůstává neobjasněno. Komplex tří pyramid postavený před téměř 5000 lety v dnešní Káhiře je dokladem o úctě starých Egypťanů ke svým faraonům a komplikovanosti jejich víry v posmrtný život. Archeologové objevují stále nové tunely a šachty uvnitř pyramid a pátrají po dalších stopách, kdo, jak a proč je vybudoval.
Turínské plátno
Snad žádný jiný archeologický artefakt nevyvolává tolik debat jako tajemné Turínské plátno, které má být pohřebním plátnem Ježíše Krista. Dlouhý kus lněné látky nese stopy krve, a také ztmavlý otisk mužského těla. Katolická církev oficiálně zaznamenala existenci plátna v roce 1353 n.l., kdy se objevilo v kostele v Lirey ve Francii. Legenda týkající se plátna se však táhne už od let 30-33 n.l.; podle ní bylo plátno převezeno z Judeje (dnešní jižní Palestina) do Edessy v Turecku, a později do Konstantinopole (dnešní Istanbul). Když křižáci v roce 1204 n.l. vyplenili Konstantinopol, plátno byla přestěhována do řeckých Athén, kde mělo být uchováváno až do roku 1225. Vědcům se textilie dostala do rukou až v 80. letech 20. století, aby mohli určit jeho stáří pomocí radiokarbonové metody. Zjistili přitom, že údajné pohřební plátno Ježíše Krista vzniklo v letech 1260 – 1390 n.l. Jinými slovy, vědci určili, že látka je nejspíš středověké falzum. Avšak kritici tohoto výzkumu argumentují, že vědci mohli testovat novější části plátna, které bylo sešito z více částí až mnoho století po Ježíšově smrti, což by vysvětlovalo, proč plátno vypadá „novější“ než skutečně je.
Gobekli Tepe v Turecku
Vědci se donedávna domnívali, že se lidé nejdříve usadili v trvalých městech, provozovali zemědělství, a pak teprve postavili chrámy, to vše od roku 8000 př.n.l.. Pozoruhodný archeologický objev v roce 1994 v tureckém Gobekli Tepe však tuto hypotézu podkopal a podnítil nové otázky o vývoji civilizace. Gobekli Tepe, skládající se z několika kruhů z obrovských kamenných pilířů ozdobených vytesanými scénami se zvířaty a pocházející z X. tisíciletí př.n.l., je považována na nejstarší chrám a kultovní místo na světě. Důkazy však také říkají, že lidé, kteří ho postavili, byli polokočovní lovci a nejspíš neznali zemědělství, které se v oblasti objevilo až o pět století později. Kvůli Gobekli Tepe se tedy dnes archeologové musejí ptát, co bylo dříve: vedly velké stavby, jako je tato, ke zřízení sídel, nebo to bylo naopak, jak se vždy věřilo?
Měděný svitek od Mrtvého moře
Archeologická záhada, kterou bychom rádi vyřešili: starověký měděný svitek nalezený v Kumránu v roce 1952 možná popisuje obrovské množství ukrytého zlata a stříbra, nikdo však neví, kde se poklad nachází – ani jestli vůbec existuje. Měděný svitek byl objeven spolu s tzv. Svitky od Mrtvého moře v dnešní oblasti Západního břehu a palestinských teritorií. Je starý téměř 2000 let a pochází z doby, kdy Římská říše vládla také sídlu nazývanému Kumrán. Vědci se domnívají, že svitek popisuje poklad, který byl místními ukryt, aby se nedostal do rukou Římanů v době, kdy v oblasti často docházelo k protiřímským povstáním.
Smrt faraona Tutanchamona
Archeologická záhada, která vyvolává více vzrušení než kterákoli jiná, se týká mumie mladého egyptského faraona Tutanchamona. Jeho hrobku objevil v roce 1922 britský egyptolog Howard Carter, a od té doby kolují pověsti o „faraonově kletbě“, která zabijí ty, kdo se k hrobce přiblíží. Avšak skutečné záhady Tutanchamonovy hrobky jsou ještě zajímavější než nějaká kletba. Archeologové věří, že mladý král zemřel náhle, možná na infekci v důsledku zranění při pádu z vozíku taženého koňmi. Předčasná smrt může vysvětlit zvláštní stav jeho mumie: tělo krále Tutanchamona začalo po mumifikaci hořet, a hrobka pak byla zapečetěná. Odborníci, kteří mumii zkoumali, se domnívají, že plátěné zábaly mumie byly napuštěny hořlavými balzamovacími oleji, které začaly reagovat s kyslíkem ve vzduchu, což vedlo ke vznícení faraonovy mumie, která tak byla „upečena“ při teplotě asi 200 C. V důsledku nepříliš vydařené práce balzamovačů, při které došlo k požáru, pak došlo k urychlenému pohřbu. Avšak uspěchaný pohřeb tohoto panovníka vyvolává další záhadu: je možné, že hrobka krále Tutanchamona byla původně vybudována pro někoho jiného, takže zde mohou být pohřbeny ještě další dosud neobjevené mumie.
Archa úmluvy
Archa úmluvy je pozlacená dřevěná bedna, která obsahuje kamenné desky s Desaterem přikázání, jak říká kniha kniha Exodus. V dávných dobách byla uchovávána v Prvním chrámu v Jeruzalémě. Ten však byl podle hebrejská Bible zničen roku 587 př.n.l. babylonskou armádou vedenou králem Nebukadnesarem II.. Neví se přitom, co se s Archou stalo, přestože ji od jejího zmizení hledala už spousta lidí (skutečných i fiktivních); nikdo ji zatím nenalezl (Indiana Jonese nepočítáme). Některé starověké zprávy říkají, že se Archa po Nebukadnesarově vyplenění města dostala do Babylonu. Jiní tvrdí, že byla dobře ukryta někde v Jeruzalémě, nebo že byla zničena spolu s Prvním chrámem. Novodobé zprávy pak naznačují, že se Archa nachází v klášteře v Etiopii. Nedávno přeloženy starý hebrejský text tvrdí, že se Archa úmluvy prostě sama objeví, ale až „v den příchodu Mesiáše syna Davidova.“
Voynichův rukopis
Jednou z nejdiskutovanějších knih 20. století byl starý text, který nikdo neumí přečíst. Tak zvaný Voynichův rukopis byl nalezen v antikvariátu v roce 1912 a jedná se o 250 stránkovou knihu napsanou neznámou abecedou a ilustrovanou řadou obrázků, od postav nahých žen přes léčivé byliny až po znamení zvěrokruhu. Kniha, která je dnes uložena v univerzitní knihovně Yaleské univerzity, je stará asi 600 let a podle vědců byla nejspíš napsána ve střední Evropě. I když si někteří učenci myslí, že se jedná o renesanční falzum s neexistujícími slovy, podle jiných je kniha zapsána neznámým jazykem. Další se domnívají, že kniha přestavuje šifrování, které je teprve třeba rozluštit. Stephen Bax, profesor aplikované lingvistiky na Univerzitě v Bedfordshire v Anglii v únoru 2014 tvrdil, že rozluštil 14 písmen z Voynichova rukopisu. Podle něj je kniha pojednání o přírodě a patrně napsaná v nějakém blízkovýchodním či asijském jazyce.
Dávní hobiti na ostrově Flores, Indonésie
Některé vědecké objevy jsou podivnější než fikce – tím máme na mysli objev hobitů na odlehlém indonéském ostrově Flores v roce 2003. Vědci však neobjevili žádnou verzi Středozemě, ale kosti malého dávného hominida nazvaného Homo floresiensis, kterému začali říkat „hobit“. První objevená kostra Homo floresiensis patřila dospělé ženě vysoké jen 1,06 m a staré asi 30 let. Vědci si nejprve mysleli, že nalezli miniaturní kosti patřící člověku s mikrocefalií, což je stav, kdy dotyčný má malou hlavu i vzrůst. Avšak další objevy koster podobné velikosti naznačují, že hobit není malý člověk, ale samostatný druh. Přesné místo Homo floresiensis ve větvi homininů (předchůdců člověka) však dosud není známé.
Zmizení civilizace Sanxingdui v Číně
Ne každý matoucí archeologický objev učinil zkušený archeolog. V roce 1929 spravoval jeden muž v čínské provincii Sečuán odpadní příkop, přičemž objevil pokladnici s předměty z nefritu a jiných kamenů. Poklady se dostaly do rukou soukromých sběratelů a v roce 1986 odkryli archeologové pracující v oblasti další dvě jámy plné pokladů z doby bronzové, včetně nefritu, sloních klů a bronzových sošek. Kdo ale vytvořil tato díla?
Vědci dnes věří, že to byli lidé z civilizace Sanxingdui, což byla kultura, která zanikla před 3000-2800 lety. Archeologové dnes vědí, že Sanxingdui kdysi žili ve zděném městě na březích řeky Min-ťiang. Město však opustili, a vědci stále spekulují, proč před svým útěkem zakopali tolik cenných předmětů do země. V roce 2014 přednesli vědci na setkání Americké geofyzikální unie v San Franciscu nový návrh: zemětřesení před 3000 lety mohlo změnit tok zdejší řeky, což obyvatele přinutilo k odchodu.
Noemova archa
Některé objekty jsou natolik zajímavé, že je lidé chtějí objevovat stále znova a znova – například Noemova archa. Biblickou loď už byla objevena mnohokrát různými lidmi… Po celá staletí tvrdili amatérští archeologové z celého světa, že nalezli stopy po Arše na hoře Ararat (Turecko) či v jejím okolí, kde měla loď přistát podle knihy Genesis. Mnozí vědci však pochybují, že byla obrovská Noemova archa vůbec postavena. Podobně jako Atlantida představuje Noemova archa archeologickou záhadu, kterou budou chtít objasnit další a další následovníci – ačkoli možná ani neexistovala.
Zánik Mayů
Jak došlo k tomu, že zmizela civilizace, která vzkvétala po téměř šest staletí? To je záhada, kterou se snaží objasnit archeologové pracující na jihu Mexika a na severu Střední Ameriky už celá desetiletí. Kolem roku 900 n.l. se vzkvétající mayská civilizace zhroutila, ale důvody pádu jsou nejasné. Vědecké studie navrhují, že klíčovou roli mohlo sehrát sucho. Protože Mayové káceli lesy, aby mohli budovat větší města a měli více zemědělské půdy, neúmyslně tím zhoršili už tak častá sucha, která se stala jejich zkázou – to říká studie publikovaná v časopise Science v roce 2012. Jiní vědci spekulují o tom, že ke konci Mayů přispěla degradace půdy a mizející populace lovné zvěře, především jelence běloocasého. A ještě další odborníci říkají, že zánik kdysi velké říše mohla uspíšit změna obchodních tras a vnitřní politické konflikty.
Khatt Shebib v jižním Jordánsku
Může se dát, že kamenná zeď dlouhá 150 km by měla mít jasný účel, to však není případ Khatt Shebib. Tajemná zeď v Jordánsku byla poprvé nahlášena v roce 1948 a archeologové si stále nejsou jistí, proč kdy a kým byla postavena. Zeď vede ve směru severoseverovýchod – jihojihozápad a zahrnuje úseky, kde vedou dvě zdi vedle sebe, a také úseky, kde se zeď rozvětvuje. I když se z ní dodnes dochovaly pouze trosky, ve vrcholném období měla výšku asi 1 m a šířku 0,5 m. Proto také není pravděpodobné, že by měla chránit před útočícími armádami. Mohla však být vybudována na ochranu před méně nebezpečnými nepřáteli, jako jsou např. hladové divoké kozy. Stopy dávného zemědělství na západ od zdi napovídají, že stavba mohla sloužit jako mez rozdělující půdu a pastviny využívané kočovnými zemědělci, jak tvrdí archeologové používající metody letecké archeologie.
Velké kruhy na Blízkém východě
Khatt Shebib není jediná starověká stavba v Jordánsku, která archeology mate: v jordánské krajině jsou rozmístěny také kamenné kruhy staré asi 2000 let, které také nedávají archeologům spát. Jsou známé jako Velké kruhy a v Jordánsku jich bylo zatím nalezeno jedenáct. Kruhy mají v průměru asi 400 m a jsou 1-2 m vysoké. Žádný z nich nemá vchody, kterými by mohli vcházet lidi či zvířata, takže není pravděpodobné, že by se jednalo o starověké ohrady pro hospodářská zvířata.
K čemu tedy sloužily? To zatím nikdo neví. Vědci dnes srovnávají Velké kruhy s jinými kruhovými stavbami na Blízkém východě, aby se dopátrali jejich tajemství.
Kámen Cochno ve Skotsku
Aby tajemných kamenů nebylo na světě málo, archeologové v roce 2016 vykopali ve skotském Glasgow kamennou desku starou asi 5000 let s tajemnou historií. Tzv. Cochno Stone měří 13×8 m a je pokrytý kruhovými ornamenty označovanými jako „prsteny a šálky“, které byly identifikovány jako prehistorické lokality v jiných částech světa. Deska může být příkladem starověkého uměleckého díla, jak říká Kenny Brophy, archeolog a starší lektor z Univerzity v Glasgow. Vědci, kteří zkoumali Kámen Concho ve 30. letech 20. století, se domnívali, že nápisy na kameni souvisejí s astronomickými jevy, jako jsou zatmění, avšak Brophy je jiného názoru. Se svým týmem nyní kámen blíže zkoumá, aby rozluštil, k čemu mohl dávným lidem sloužit.
Super-Henge v Anglii
A nyní nejnovější z tajemných kamenů: Super-Henge, mohutný kamenný kruh nacházející se jen 3,2 km od Stonehenge v Anglii. Monument vytvořený z řady kamenných monolitů byl vykopán v roce 2015 pod svahem Durrington Walls (travnatý kruhový kopec-násep). Podle vědců byl Super-Henge pravděpodobně součástí obrovského neolitického monumentu. Archeologové si nejsou jistí ohledně původního určení kamenů, ale věří, že desky vysoké 4,5 m kdysi stály vzpřímeně, než je před asi 4500 lety někdo pokácel. Obrovský monument stojí na místě přirozeného poklesu nedaleko řeky Avon a je možné, že kameny kdysi vytvářely „arénu“ ve tvaru C ohraničující prameny a údolí vedoucí dolů k řece.
Mohyly pod hladinou, Blízký východ
V roce 2003 objevili vědci v Izraeli obrovskou kamennou stavbu pod hladinou Galilejského jezera. Stavba vytvořená z mnoha obrovských kamenů poskládaných na sebe váží odhadem 60 000 tun (takže je těžší než většina válečných lodí) a je vysoká téměř 10 m. Vědci, kteří ji pod vodou našli, nemají tušení, k čemu mohla sloužit, i když podobné mohyly v jiných částech světa tradičně označují pohřebiště. Poblíž se nacházejí další obrovské kamenné stavby, ale žádná z nich není pod vodou. Je možné, že stoupající hladina vody zatopila mohylu, která do té doby stála na souši. Yitzhak Paz z Izraelského památkového ústavu a Univerzity Bena Guriona se domnívá, že stavba ukrytá pod vodou je stará více jak 4000 let a může se jednat o zbytky nějakého opevněného sídla.
Děrovaný džbán
Archeologové už vykopali leccos, ale džbán provrtaný děrami byl pro ně novinkou. Nádoba, která byla objevena v kráteru po bombě nedaleko Londýna krátce po II. světové válce, pochází z Římské Británie (část Velké Británie pod římskou nadvládou asi v letech 43-410 n.l.). Vědci spekulují, že mohl sloužit jako lampa nebo klec pro myši či hady. To jsou však pouze dohady. Zvláštní nádobě je dnes vystavena v Muzeu archeologie v Ontariu, Kanada, kde vědci čekají na někoho, kdo podobný džbán už viděl a možná ví, k čemu sloužil.