V roce 1940 americký objevitel Theodore Morde přišel z hlubin honduraského deštného pralesa s překvapivým objevem – tvrdil, že nalezl ztracené „Bílé město“, které je známé také pod exotičtějším názvem „Město opičího boha“, tajemný ráj ve Střední Americe obrovským bohatstvím. Vrátil se do USA s tisíci artefakty včetně krásných keramických figurek a sliboval si, že se vrátí a zahájí skutečné vykopávky. Jeho přání však zůstalo nesplněné – v roce 1954 byl nalezen oběšený ve svém pokoji. Jeho smrt byla označena za sebevraždu a poloha ztraceného města se ztratila spolu s ním.
To však mnoha lidem nezabránila hledat údajné ztracené město. V roce 2015, po leteckém průzkumu s pomocí LIDARu, vyslal National Geographic fotografa Dave Yodera a spisovatele Douglase Prestona, aby se připojili k týmu vědců a filmařů při hledání. Pod ochranou 16 členů Honduraské speciální jednotky se všichni vydali do nezkrocené divočiny v regionu La Mosquitia v nejvýchodnější části Hondurasu. Tým prý našel ruiny ztraceného města, které patřilo ztracené civilizaci. O 2 roky později Douglas Preston napsal a publikoval bestseller Ztracené město opičího boha, který popisuje úsilí týmu lokalizovat ruiny a nebezpečí, jemuž čelili, včetně ohrožení masožravým parazitem. I když tým National Geographic přesnou polohu ztraceného města nezjistil, víme o dalších ztracených a znovuobjevených městech a zde vybíráme nejzajímavější z nich.
Napata a Meroe, Súdán
Všichni známe pyramidy v Egyptě, ale ne každý ví o starověkém Kušitském království jižně odtud a o núbijských pyramidách v dnešním Súdánu. Existovala hned tři Kušitská království, z nichž první mělo centrum ve městě Kerma (2500-1500 př.n.l.), druhé ve městě Napata (1000-300 př.n.l.), a třetí v Meroë (300 př.n.l.-300 n.l.). V Napatě přitom vznikly první kušské pyramidy, a později rozsáhlejší komplexy pyramid v Meroë. Všechny sloužily jako hrobky různých králů a královen. Kušitské království padlo v roce 300 n.l., kdy ho napadl a anektoval Egypt. Brzy poté byla kušitská města opuštěna a většinou světa zapomenuta.
Hvalsey, Grónsko
Pokud máte rádi dobrodružné příběhy, sága o vikinském náčelníkovi Thorkellovi Farserkovi, který v roce 985 n.l. založil sídlo ve větrném Grónsku, představuje dobrý začátek. Dalších asi 400 let potomci Farserka a jeho kmene žili na úzkém pásu u fjordu Hvalsey nedaleko současného Qaqortoqu, největšího města v jihozápadním Grónsku. Poslední psaný záznam v září 1408 mluví o svatbě Sigrid Bjornsdottir a Thorsteina Olafssona v kostele v Hvalsey (úvodní foto). V tom místě ale příběh náhle končí – Vikingové zmizeli. Příběhy o tom, že tito Vikingové ztratili kontakt s vnějším světem na celá staletí, byly tak lákavé, že podnítily misionáře Hans Poulsen Egede, aby v roce 1721 vyplul do Grónska. Zde pak Egede se svým týmem strávil měsíce pátráním po potomcích osadníků, avšak bezvýsledně. Přitom našli kostel, kde se konala zmíněná svatba (dnes v ruinách) spolu se zbytky dvou velkých síní a pár prázdných domů. Nikdo dodnes neví, co se s obyvateli stalo, ale samozřejmě existuje mnoho teorií; některé říkají, že Vikingové prostě odešli, jiné že podlehli moru a další že byli zabiti Inuity, nic z toho však nebylo podloženo důkazy.
Mohendžodáro, Pákistán
Mohendžodáro, což v překladu znamená „Mohyla mrtvých mužů”, je název pro starověké město vybudované před více jak 4500 lety lidmi z okolí Indu v dnešní provincii Sindh v Pákistánu. Původní název je však neznámý, protože se zatím nikomu nepodařilo přeložit starověký jazyk této zaniklé civilizace. Mohendžodáro objevil v letech 1919-20 archeolog R.D. Banerji z organizace Archeologický průzkum Indie. Poté začali archeologové poznávat civilizaci povodí Indu a umístili ji mezi tři nejstarších civilizací světa (vedle Mezopotámie a Egypta). Důkazy svědčí o tom, že kultura z povodí Indu žila poklidným životem, neměla žádné ozbrojené síly a jen málo zbraní. Rozsah a promyšlený plán města, který zahrnoval odpadní systémy, přitom ukazuje na vyspělou společnost.
Ani, Turecko
Ruiny v Ani jsou skutečně strašidelné, takže je reportáž BBC nazvala „opuštěné město duchů“, které leží v odlehlé části severovýchodního Turecka nedaleko hranice s Arménií. Kdysi dávno však bylo Ani metropolí bagratovské dynastie, která vládla v Arménii a Gruzii, a žili tu řemeslníci, pastevci a především obchodníci, protože město leželo na jedné z větví Hedvábné stezky. Bagratovská dynastie použila své bohatství na zbudování řetězce kostelů, kaplí a mauzoleí na planině, takže získalo přezdívku „Město 1001 kostelů“. Šťastné dny ale jednou skončily. Ani bylo obsazeno a obléháno Byzantinci, seldžuckými Turky, Gruzínci a Mongoly. Po ničivém zemětřesení v roce 1319 se město už nevzpamatovalo a nedlouho poté bylo opuštěno a převážně zapomenuto.
Národní park Mesa Verde, USA
Bohaté dědictví, které po sobě zanechali dávní puebloví Indiáni obývající Mesa Verde v americkém státě Colorado, je skutečně pozoruhodné. Po více jak 700 let obývali výklenky ve stěně kaňonu a pečovali o svá políčka s a kukuřicí. Lovili jeleny a losy spolu s menšími zvířaty, jako jsou králíci a veverky. Odpadky přitom házeli dolů ze svahu před svými domovy a tato smetiště dnes skýtají svědectví o jejich každodenním životě. Někdy ve 13. století se však stalo něco závažného, co Indiány přinutilo se sbalit a odejít. Co to bylo? Archeologové se domnívají, že vážná sucha ztěžovala pěstování plodin, což vedlo k násilí a dokonce i kanibalismu, až obyvatelé lokalitu definitivně opustili. Dnes můžete navštívit NP Mesa Verde, kde spatříte asi 600 skalních obydlí. Pamatujte však na to, že ne všechna jsou přístupná – nejprve byste se měli podívat do Návštěvnického a výzkumného centra parku, kde jsou k dispozici mapy; také zde můžete zakoupit vstupenku na komentovanou prohlídku.
Poznámka: domorodí pueblové Indiáni byli dříve označovaní jako Anasaziové, což znamená v řeči Navahů, dalšího indiánského kmene, „dávní nepřátelé“. Označení je dnes však považována za znevažující a nemělo by se používat, především při návštěva dávného sídla těchto Indiánů.
Petra, Jordánsko
Starověké město Petra vytesané do vápencových skal v jordánské poušti bylo západnímu světu neznámé až do roku 1812, kdy švýcarský objevitel Johann Ludwig Burckhardt převlečený za arabského šejka oklamal beduínského průvodce, který ho na místo zavedl. Lokalita byla patrně osídlena už od pravěku a před asi 2000 lety se stala významným centrem obchodu mezi oblastmi Rudého moře a Mrtvého moře. Město vítalo obchodníky z Arábie, Egypta, Sýrie-Fénicie i vzdálenějších zemí. Podle institutu Smithsonian, v Petře v době jejího vrcholu žilo až 30 000 lidí a bylo zde „mnoho chrámů, divadel, zahrad, hrobek, vil, římských lázní a přístřeší pro velbloudí karavany, přičemž ruch na tržišti odpovídal centru na křižovatce mezi východem a západem.“ Divy kdysi rušného města se dnes kousek po kousku odkrývají. Jedním z nejpozoruhodnějších objevů nedávných let byla starověká nádrž ukrývající se necelý kilometr odtud.
Trója, Turecko
Starověké město Trója, které smazává hranice mezi mýty a historií, byla dějištěm Trojské války, při níž se podle pověsti Řekové ukryli do obrovského dřevěného koně, aby se dostali do města. Přestože si nikdo nebyl jistý, zda město skutečně existovalo nebo se jedná pouze legendu, německý archeolog Heinrich Schliemann byl pevně odhodlán Tróju najít. V roce 1870 začal Schliemann kopat na kopci Hissarlik, což je část města Canakkale v současném Turecku. Přitom nalezl ne pouze starověké město Trója, ale celkem 9 Trójí, z nichž každá byla zbudovaná na ruinách té předchozí. Dnes doklady naznačují, že lidé patrně žili v Tróji (včetně starších měst a okolní oblasti) 8000 let a město představovalo „kulturní most mezi regionem Troas a oblastmi Balkánu, Anatolie, Egejského moře a Černého moře prostřednictvím migrace, okupace, obchodu a přenosu znalostí”, jak říká organizace UNESCO. Dnes víme, že Trója existovala, ale odehrál se skutečně příběh o trojském koni, který zpopularizoval Homér v Iliadě a Odysseji? Mnoho odborníků tvrdí, že nikoli. Nicméně můžete spatřit obřího koně, který byl použit při natáčení hollywoodského trháku Troja (2004), ve městě Canakkale vzdáleném jen 31 km od archeologické lokality.
Ztracená města I. a II. a III.
Tikal, Guatemala
Mayská říše ve Střední Americe byla obrovská, pokrývala poloostrov Yucatan a sahala do současné Guatemaly, Belize a do části Hondurasu a Salvadoru. Mayové přitom byli chytří: mimo jiné vynikali v matematice (např. zavedli nulu), stavěli pyramidové chrámy z ručně opracovaných vápencových bloků, vytvořili sofistikovaný kalendář a mayské hieroglyfické písmo. Mezi městy, která zbudovali, je jistě nejpůsobivější Tikal v Guatemale. Tikal byl prý osídlen už před asi 3000 lety a rozvinul se do podoby významného obřadního centra v období mezi lety 300 př.n.l. a 100 n.l.. Důkazy napovídají, že v Tikalu stálo více jak 10 000 různých staveb včetně obytných domů, náměstí, paláců a samozřejmě pyramid. Mayská civilizace však do roku 900 n.l. upadla a téměř zanikla. Pravděpodobnou příčinou byla desetiletí válčení spolu se suchem a epidemiemi nemocí.
Thonis-Herakleion, Egypt
Pokud byste chtěli navštívit ztracené město Herakleion, potřebovali byste skafandr. Starověké přístavní město, dříve považováné za pouhou legendu, se před více jak tisíciletím potopilo a ztratilo z povědomí, dokud nepřišel nadšený podmořský archeolog Franck Goddio, který s pomocí Egyptské nejvyšší rady pro památky začal mapovat velký kus západní části Abúkírské zátoky. Na lokalizaci byly potřeba 4 roky pečlivého průzkumu, až konečně v roce 2000 učinili první objev. Do dnešního dne nalezli mnoho pokladů, jako jsou sochy egyptských bohů, šperky a mince, spolu s mnoha dalšími předměty, vše ve vynikajícím stavu díky tomu, že byly pohřbeny pod vrstvami písku. Pozoruhodné je, že si Goddio myslí, že zatím bylo objeveno jen malé % ztraceného města. Takže pokud si troufnete, můžete si obléct potápěčskou výstroj a pokusit se vyřešit jednu dlouhodobou záhadu.
Xanadu, Vnitřní Mongolsko, Čína
Čínsky se lokalita nazývá Šang-tu, což znamená Horní metropole, protože právě zde císaři dynastie Jüan trávili příjemné měsíce, kdy se travnaté stepi Vnitřního Mongolska těší letnímu slunci. Je to místo, které navštívil Marco Polo někdy v letech 1275-1292, kdy sloužil na dvoře Kublaj-chána. Pohled na Xanadu musel na zcestovalého Benátčana skutečně zapůsobit, protože psal o „krásném mramorovém paláci se zlacenými sály a komorami, obklopeném loukami a pastvinami“. Poloha Xanadu (na severu s horami a s výhledem na řeku na jihu) a jeho plán (s vnitřním městem s hradbami obklopeným vnějším městem) byly zvoleny podle principů feng shui. To však město nakonec nezachránilo: Xanadu bylo v roce 1358 obsazeno a vyhořelo při povstání a brzy poté dynastie Jüan padla a nahradila ji dynastie Ming. Nakonec bylo město v roce 1430 opuštěno. Dnes si příroda vzala krajinu zpátky a kdysi idylické město existuje jen v knihách.
Pompeje, Itálie
Dne 24. srpna 79 n.l. vybuchla sopka Vesuv a zastihla obyvatele Pompejí nepřipravené, zatímco do vzduchu vyletovalo ohnivé magma a padal déšť popela a kamení. Mnozí neměli šanci – ti, kdo nemohli včas uniknout, byli pohřbeni spolu s městem pod vrstvou kusů pemzy a popela vysokou 6-7 m. Po více jak 1000 let zůstaly Pompeje nerušené, až do roku 1592, kdy architekt Domenico Fontana z Říma na ruiny narazil při kopání kanálu, jak vypráví kniha The Complete Pompeii („Kompletní Pompeje“) od Joanne Berry. Poté – kromě pár malých výkopů – nebyly provedené žádné významné archeologické práce až do roku 1860, kdy byl tímto úkolem pověřen italský archeolog Giuseppe Fiorelli a stanul v čele vykopávek. Dnes můžete navštívit Archeologický park Pompeje spolu se Zahradou uprchlíků, které skýtají fantastický pohled na římskou civilizaci zachycenou v okamžik smrti.
Angkor Wat, Kambodža
Angkor Wat, kdysi metropole Khmerská říše, zažila své nejlepší období ve 12. století, kdy zde vládci začali budovat rozsáhlé chrámy a paláce, aby podpořili její význam. Město se také podstatně rozrostlo – provedený letecký průzkum ukázal, že mohla být velké jako asi Berlín. Ale do 13. století Khmerská říše upadla – historici věří, že příčinou byla neudržitelná expanze umocněná rychlým vzestupem sousedního thajského království, které se přesunulo ze současné provincie Yunnan (Jün-nan) v Číně a začalo napadat a okupovat khmerská teritoria. Přestože Angkor Wat ztratil svůj politický význam, zůstal poutním místem až do 19. století. Poté už jen chátral, takže kořeny stromů prorostly stavbami a někde je téměř pohltily. Lokalitu znovuobjevil francouzský badatel Henri Mouhot v roce 1860.
Machu Picchu, Peru
Machu Picchu ležící na horském hřebeni v nadmořské výšce 2430 m skýtá fantastické výhledy na Posvátné údolí Inků. Vybudováno bylo v 50. letech 15. století pro panovníka, užíváno asi 80 let, a pak opuštěno po příchodu španělských konkvistadorů v roce 1532. Přestože pro místní to nikdy „ztracené město“ nebylo a věděli o něm, Machu Picchu bylo ostatnímu světu neznámé až do roku 1911, kdy se americký objevitel Hiram Bingham dostal k Machu Picchu při tom, jak hledal Vilcabambu, legendární Ztracené město Inků v Peru. Bingham si tehdy mylně myslel, že Machu Picchu a Vilcabamba jsou totéž, což vyvrátil v roce 1964 peruánský objevitel Antonio Santander Caselli. V poslední době musí Machu Picchu čelit nadměrnému přívalu turistů a zmírňovat dopad turistiky, takže návštěvníci si dnes musí koupit vstupenku předem, buď u turistické společnosti nebo u peruánského Ministerstva kultury. A pokud by Vám stačila návštěva Machu Picchu z křesla, vydejte se na virtuální prohlídku, kterou nabízí Machu Picchu Museum.